Hlavní obsah

Chevrolet Corvette T-Top C4 – Osmdesátky jsou fajn

Foto: MOnix Media
5. 12. 2021

Bakelitová placka s uřvaným osmiválcem je vlastně skvělá. Ano, moje žena u téhle věty protáčí oči v sloup, ale za volantem Corvette si pokaždé říkám, že je to nejzábavnější auto zpoza oceánu. Možná není nejlepší, ale sranda je v ní obrovská.

Článek

Chevrolet uvedl první generaci sportovního modelu Corvette už v roce 1953. Pro mou generaci je ovšem nejstěžejnější asi ta čtvrtá C4, která začala z výrobních linek sjíždět třetího ledna 1983. Ta se tradičně nabízela placatá, dvoumístná a buď jako kupé, nebo ve verzích schopných rozcuchat vám vaše osmdesátkové háro s melírem. Kabriolet byl v nabídce po opravdu dlouhé době, tradičnější je ale targa s odnímatelným střešním panelem, jakou mi půjčili Veteráni na Truc a Auta z Kanady. Je z roku 1984.

Její jméno odkazuje na staré menší hbité válečné lodě (i Corvette je docela malé auto), ale říká se jí zkráceně jen Vette. Pořád má ještě mrkačky, které se ovšem místo vyklápění protáčí, a také typický znak s vlajkami místo klasického zlatého kříže, ale novinkou bylo třetí brzdové světlo. Dlouhá kapota jako kdyby se táhla přes polovinu délky auta a vystupují z ní dvě dlouhé boule. Ano, možná nemá C4 tak sexy křivky dle láhve Coca-coly jako předchozí C3 (na tu totiž nenavázala snad v ničem), ale dokáže zaujmout zase jinými tvary. Design sice už dnešním pohledem zestárnul (hlavně u nejstarších exemplářů, ty devadesátkové vypadají o trochu moderněji), ale stejně odvedli Jerry Palmer a Dave McLellan dobrou práci. A v té netradiční fialové a na originálních kolech to americké placce sluší i po tolika letech. Jen ten zlatý nápis vzadu na mne působí trochu pouťově.

Foto: MOnix Media

Se zvednutou kapotou působí Vette impozantně

Dovnitř se lidem s artrózou nenastupuje nejlíp, protože musíte přes široký a vysoký práh a páku ruční brzdy (ono se tedy špatně i vystupuje) a pak prostě naslepo spadnout do pohodlného koženého sedadla někde dole na zemi. Ale když už tam jedou v tom pololehu jste, můžete být nadšení. Fanoušky retro stylu a osmdesátek nadchne digitální přístrojovka, ta se perfektně hodí do palubky tvarované čistě geometricky a plné hran. Jediná kulatá věc tu je volant, jinak je hranaté vlastně všechno. A vzhledem k věku a použitým (nenápadně černým) materiálům tu také leccos vrže, hlavně na hrbolech. Největší problém je, že kvůli převodovce hned za motorem je dost ukrojeno z prostoru pro nohy, a tak nejen, že máte pedály trochu vyosené, vy k nim musíte nohy ohnout ještě trochu do oblouku. Je to vlastně jediný ergonomický přešlap amerického sporťáku.

Trocha té praktičnosti

Díky výklopnému zadnímu oknu nabízí Corvette skvělý přístup do zavazadlového prostoru s objemem 357 litrů. Tam se krásně vejde střešní panel, který se odnímá vcelku (předchůdce měl ještě sundavací dva díly a uprostřed zůstávala příčka). I s panelem ale zbude vzadu místo na nějaké věci. Výborná je mimochodem i přístupnost ke všemu pod přední kapotou.

Foto: MOnix Media

Černočerný interiér je plný hranatých tvarů

Corvette stojí na platformě Y, která tuto generaci přežila. Motor vpředu, ovšem až za přední nápravou, roztáčí samozřejmě pouze zadní kola. Jde o klasický vidlicový osmiválec small-block L83 o objemu 350 cui neboli 5,7 litru z předchůdce s nádherně bublavým zvukem. To znamená i na tehdejší dobu nijak závratný výkon 205 koní (153 kW ve 4 300 otáčkách, jako kdyby ještě doznívala ropná krize, že?) a 393 Nm. Už o rok později byl nahrazen výkonnějším motorem L98, protože tyto parametry v tehdejší době přišly nedostatečné i samotné automobilce.

Corvette prostě má být zatraceně rychlá, tak to museli napravit. Generace C4 z prvního roku výroby není žádný trhač asfaltu a neumí vás protlačit opěradlem sedačky při každém rozjezdu. I když burnout po kick-downu umí a vy u toho máte chuť křičet „Poweeer“ jako Jeremy Clarkson, spíš má v sobě nějaké geny třídy GT (tedy až na to pohodlí, ale o tom později). Přesto, když se budete snažit, můžete likvidovat široké pneumatiky na počkání.

Osmiválec burácí i přede

K motoru byl většinou párován čtyřstupňový automat, ale můžete potkat i manuální Corvette. Není to ovšem případ auta na fotkách, a tak musím k rozjezdu ten plastový rozhrkaný joystick posunout do polohy D. Ten ale prý může za to, že Corvette nepůsobí tak ostře a jedovatě a většinou se otáčky pohybují kolem hodnoty 2 000. Díky tomu je ovšem Corvette skvělá jako GT, kdy si sundáte střešní panel a jen tak si bubláte krajinou. A když dojedete někoho ještě loudavějšího, předjedete ho díky výkonu osmiválce snadno a pak už se zase jen tak kocháte. To kochání totiž můžete provádět klidně na hranici rychlostního limitu.

Osmiválec je totiž potentní, a tak má schopnost jezdit mnohem rychleji, než by se mohlo zdát. Není to přesný chirurgický skalpel, ale je to zábavné rychlé auto, kterému zatáčky nevadí. Hodně dlouho před příchodem přetáčivosti totiž působí neutrálně a vzorně reaguje. Víte, já vlastně dlouhá léta nebyl nijak velkým fanouškem Corvette, ale když jsem pokaždé seděl za jejím volantem, nějak si mě tahle americká placatá pilulka na krizi středního věku získala…

Foto: MOnix Media

Osmiválec není moc fotogenický, spíš vás zaujmou protáčecí mrkačky

Chevrolet se pustil do honby za úsporou hmotnosti, i když plastové panely karoserie byste našli i u předchůdců, tedy přesněji laminátové, zatímco tady je skutečně karoserie z lisovaného plastu a recyklovatelná. Ovšem nemůžete čekat žádnou tuhost. Chevrolet si také nachystal hliníkové brzdové třmeny a hliníkové zavěšení. Přesto čtvrtá generace váží skoro 1,5 tuny. Má ale nezávislé zavěšení všech kol a stabilizátory a vývojáři se snažili, aby se auto skvěle řídilo (to se skutečně povedlo), zatáčelo a brzdilo. Kvůli tomu je ovšem generace C4 méně pohodlná než předchůdce. Ale vlastně díky tomu je Corvette docela populární v Evropě, protože působí spíš jako náš kontinentální sporťák než něco zpoza oceánu. Jen se připravte, že se každý zeptá na spotřebu a bude se tetelit z údaje 11 litrů při klidné jízdě a 17 až 25 v ostřejším tempu.

Dá se udržet při životě

Díly se stále dají dobře sehnat. Pozor ovšem na varianty s manuálem, převodovka ZF S6-40 je poddimenzovaná na daný točivý moment a špatně se na ní shánějí součástky. Automat je v tomto ohledu spolehlivější. Pozor i na korozi rámu auta, hlavně v místech oprav případných kolizí. Na českých cestách také trpí podvozek a geometrie auta. Rozhodně se vyplatí nezanedbat brzdy, protože na těch si Chevrolet dal záležet. Ani při ostrém sešlápnutí na nich Vette nezačne tancovat jako u starších modelů. Navíc má až překvapivě přesné řízení, což u amerického auta vlastně vůbec nečekáte.

Corvette se vyrábí dodnes, nyní už v osmém vydání a vůbec poprvé s motorem uprostřed. Pořád je to pravý americký sporťák a nejspíš pořád bude pro mnoho lidí synonymem slov „svoboda“ a „dobrodružství“. Tvrdila to kdysi i jedna reklama a zatím ve mně dokázala tyto pocity vyvolat každá generace. Pravdou je, že mám jiné oblíbence než zrovna C4, ale i tu mám docela rád. Mimochodem, právě s C4 slavil Chevrolet v roce 1988 pětatřicetiny a později i čtyřicetiny, tato generace několikrát vyhrála i různá ocenění, účastnila se i závodů a sloužila i jako Pace Car na závodech Indy 500 a prodávala se jak teplé housky.

Nástupnická C5 ale předvedla výrazně oblejší a modernější design a líbí se mi přeci jen o fous víc. Poslední C4 byla vyrobená 20. června 1996 v Kentucky. Celkem u Chevroletu sjelo z pásů 358 180 Corvette této generace a jednu půjčil i filmařům Beverly Hills 90210, kde s ním jezdil Steve. A pořád se dá tahle rychlá placka koupit za příjemnější peníze než Ferrari nebo Porsche. Za 280 tisíc Kč, kolik tahle Corvette stojí, se totiž se srovnatelnými evropskými sporťáky nesvezete.

Reklama

Sdílejte článek