Ojetý Ford S-Max II dokazuje, že skvělé rodinné auto nemusí mít pod kapotou diesel. A proti VW Sharan výrazně ušetříte

Při současném skokovém nárůstu cen paliv (a zejména nafty) možná mnoho kupujících ojetin přehodnotí své priority. Začnou také lidé méně jezdit? Přestanou každé ráno vozit děti přímo až do školní lavice, aby náhodou nemuselo to děcko udělat dva kroky samo, nedej Bože jet třeba tři zastávky autobusem?

Spousta lidí to samozřejmě kombinuje s cestami do práce, a když nedojíždí každý den 100 km, je pak otázkou, zda se diesel opravdu vyplatí. Moderní naftové motory jsou příšerně složité a hlavně dost rizikové na to, aby lidé postupně začali v bazarech uvažovat jinak. „Vyplatí se mi to?“ teď bude asi stále častější otázka.

Hned si ukážeme, že skvělé rodinné auto nemusí mít nutně diesel. A dokonce ani nemusí dělat díru do peněženky, pokud jde o provozní náklady a spotřebu paliva. Škoda jen, že podobných aut je na trhu ojetin velmi málo.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Ford S-Max s motorem 1.5 EcoBoost o výkonu 118 kW s šestistupňovým manuálem a pohonem předních kol. Vůz v pětimístné verzi a původem v ČR byl z roku 2016, v době testu měl najeto 141 500 km a prodejce za něj chtěl 290 000 Kč.

V aktuální inzerci najdete více než dvě stovky S-Maxů druhé generace. Nejdostupnější jsou už mezi 150 a 200 000 Kč, ale takové vozy mají diesel a opravdu hodně najeto, klidně přes 300 000 km. V inzerci celkem logicky převládají diesely, benzinových S-Maxů je poměrně málo (sotva dvě desítky).

Testovaný S-Max se řadí k těm dostupnějším, neboť většinová nabídka benzinových aut startuje kolem 300 000 Kč. S nájezdem do 150 000 km ale koupíte i diesel za podobné peníze. Vždycky záleží na výbavě, původu a historii auta. Relativně málo jeté S-Maxy se dají koupit do 400 000 Kč. Například proti Touranu a Sharanu od VW mohou být o dost levnější.

A jak si S-Max stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Ford S-Max dlouhodobě platí za nekorunovaného krále rodinných vozů pro řidiče, kteří potřebují odvézt rodinu, ale odmítají se vzdát radosti z řízení. Zatímco trh ojetin je v tomto segmentu doslova zaplaven naftovými motorizacemi, vámi testovaná specifikace s benzinovým motorem 1.5 EcoBoost a manuální převodovkou je poměrně vzácná, ale o to zajímavější. Cílovou skupinou pro tento konkrétní vůz jsou rodiny, které auto využívají v příměstském režimu – na každodenní rozvozy dětí do škol, kroužků a na nákupy. Pro takové ty typické krátké trasy se vznětový motor vůbec nehodí, zatímco benzinový EcoBoost se rychle zahřeje a netrpí neduhy spojenými s nedokončenou regenerací filtrů pevných částic. Zákazníci na S-Maxu absolutně nejvíce milují jeho fantasticky naladěný podvozek, díky kterému se i přes proporce MPV řídí spíše jako sportovně střižené kombi. Pokud zákazník hledá podobně prostorný rodinný vůz s benzinovým motorem v této cenové kategorii, zpravidla narazí na koncernové sourozence VW Sharan nebo Seat Alhambra, nejčastěji s motorem 1.4 TSI. Tyto vozy sice nabídnou o něco krabicovitější tvar a praktické posuvné boční dveře, ale jízdním projevem se fordu nemohou rovnat. Další alternativou bývá Renault Espace, případně zákazníci často mění kategorii a hledají benzinová SUV, jako je například Škoda Kodiaq. Tam je ale nutné počítat s tím, že za srovnatelný vnitřní prostor a modularitu si zájemce v autobazaru výrazně připlatí. Z hlediska servisu a údržby představuje benzinový S-Max velmi racionální volbu. Dostupnost náhradních dílů na vozy značky Ford je v České republice ukázková a ceny běžného spotřebního materiálu se drží na velmi příznivém průměru. Tím, že vůz nemá složitý naftový emisní systém a chybí mu citlivé komponenty, jako zmiňovaný DPF filtr nebo složité vstřikování nafty, odpadá u starší ojetiny velký strašák nákladných oprav. U motoru 1.5 EcoBoost stačí pouze dbát na poctivé a včasné výměny oleje a tankovat kvalitní palivo, aby se předešlo usazování karbonu, což je běžný jev u většiny moderních přímovstřikových motorů. Pokud se toto dodržuje, je servis absolutně nenáročný. U rodinného vozu, který má sloužit k bezpečné přepravě dětí, je naprosto zásadní znát jeho reálný technický stav. Vámi testovaný kus má obrovskou výhodu v jasném původu, jelikož byl jako nový zakoupen v ČR. Přesto v Auto ESA nenecháváme nic náhodě a každý vůz prochází velmi důkladnou technickou i právní kontrolou. Rodiny tak u nás mají jistotu transparentního a bezpečného nákupu bez skrytých hrozeb. Tuto jistotu navíc velmi často kombinují s naším flexibilním financováním na míru, díky kterému si mohou kupní cenu chytře rozložit do měsíčních splátek a ušetřenou hotovost využít na jiné potřeby rodinného rozpočtu.“

S-Max a větší brácha Galaxy jsou oblíbená rodinná MPV, ale S-Max vždycky plnil roli univerzálního rodinného auta a spíše takového praktičtějšího kombíku. Kdo potřebuje sedm sedaček, asi spíše sáhne po Galaxy. Výhodou S-Maxu jsou ale přeci jen dynamičtější jízdní vlastnosti, v této kategorii vozů až nečekaně dobré.

Auto má vůbec skvělý podvozek a řízení, jak to Ford vždycky uměl. Musíte tomu ale u ojetiny pomoci také údržbou. Samotné tlumiče jsou kvalitní a odolné a zavěšení také, ale nechte čas od času seřídit geometrii, ať auto po silnici neplave a neojíždí špatně pneumatiky. Pokud na to u desetileté ojetiny nikdo nikdy nesáhl, možná už budou šrouby pro nastavení geometrie úplně zarezlé.

Kdo dynamiku a jízdní projev moc neřeší, tak pro něj bude hlavním lákadlem S-Maxu prostor a praktičnost. Obojí umí nabídnout a zejména v pětimístné verzi dostanete vskutku obrovský zavazadlový prostor. Vzadu je dost místa pro tři lidi vedle sebe a dáte sem i tři dětské sedačky, což v některých autech kategorie MPV úplně jednoduše nejde.

Testované auto už mělo vylepšenou verzi palubního infotainmentu Sync3, který má funkční konektivitu a hlavně umí česky. Pro důležité funkce jsou tu pořád vlastní tlačítka a celkově je ergonomie velmi dobrá. Jen s kvalitou zpracování je to trochu diskutabilní a dost se liší kus od kusu. Jednomu autu vrže volant, jinému se zas kymácejí sedačky, u jiného odstávají krycí plasty a vždycky někde něco drnčí.

Na interiéru se ale také dost podepisují uživatelé a fordy nikdy neměly tendenci maskovat svůj reálný nájezd tak dobře jako třeba volkswageny. Podívejte se na pedály, stav volantu a třeba koberce. Dost to napoví o tom, jak se s autem jezdilo a kolik má asi reálně najeto. U testovaného kusu je ale těch necelých 150 000 km uvěřitelných, i díky českému původu vozu. Dokonce ani vzadu nebylo auto nadměrně opotřebované. To nějaký import z Belgie nebo jihu Španělska bez jediného razítka v servisní knížce tak transparentní nebude.

Pokud jde o techniku pod kapotou, nic hrozného by vás tady potkat nemělo. Aspoň tedy ne u jednoduchého benzínového motoru v předokolce s manuálem. To moderní diesely nebo dvouspojkové automaty jsou jiná pohádka (nebo spíše hororový příběh). Ale zas si nemyslete, že je to tu zcela bez rizik. Jeden strašák tu je.

S benzinovým čtyřválcem 1,5 l to sice nebude na překonávání dlouhých vzdáleností po nočních německých dálnicích s dvoustovkou na tachometru, ale kdo jezdí normálně a plynule, bude možná překvapen, že tahle krabice umí jezdit za 7 až 8 l/100 km bez velké snahy. Dokonce se dají denní průměry srazit pod 7 l/100 km, pokud nedržíte na dálnici trvale tachometrových 140 km/h a vyhýbáte se městu.

Čtyřválcová patnáctistovka vychází ze staršího motoru 1.6 EcoBoost, ale má nové písty a kratší zdvih. Cílem úprav bylo hlavně snížit tendence k ničivým samozápalům LSPI, na které byl předchozí motor dost citlivý. Motor 1.5 EcoBoost má také novou hlavu s integrovanými svody pro rychlejší ohřev. Samozřejmostí je variabilní časování obou vaček, ale bohužel tu pořád zůstávají pevně vymezené ventilové vůle, které se musí čas od času zkontrolovat.

Rozvody jsou pořád poháněné řemenem (interval výměny 200 000 km nebo 10 let). Mnohde se dočtete, že patnáctistovka má tzv. „mokrý řemen“ v oleji, ale zde je použit pořád klasický řemen. Mokrý řemen je v prvních verzích litrového tříválce, se všemi riziky s tím spojenými. I olejové čerpadlo je u čtyřválce 1.5 EcoBoost poháněné nikoli malým řemenem v oleji (jak se různě uvádí), nýbrž mechanicky od klikové hřídele. Mimochodem, olejové čerpadlo může být zdrojem potíží po vyšších nájezdech (hodně přes 200 000 km). Stojí v originále 18 084 Kč, ale druhovýrobu seženete do sedmi tisíc.

Nejvíce problémů s patnáctistovkou může být kolem chlazení (řešila to i svolávací a servisní akce). Dochází k netěsnostem a únikům kapaliny kolem čerpadla, které může selhat. Postupná ztráta tlaku a kapaliny v okruhu chlazení může vést až k nevratným deformacím a dokonce jsou známé případy prasklých stěn mezi válci. Hlídejte hladinu chladiva a pozor na stav hadic a spojů.

Hlavně je potřeba to správně diagnostikovat, protože projevy dost připomínají prasklé těsnění pod hlavou, ovšem podle technického servisního bulletinu od Fordu jde pravděpodobně spíše o prasklý blok. Asi je vám jasné, že bazar takové auto jen tak nevykoupí, spíše bude čekat na nepozorného kupce v soukromé inzerci.

Jinak by byla patnáctistovka vlastně slušný, jednoduchý a mechanicky spolehlivý motor. Je ale potřeba opravdu pečlivě přistupovat k servisu - včas měnit olej, používat kvalitní palivo a netrápit auto v nevhodném jízdním režimu (třeba i tím, že poletíte 150 km/h po dálnici s plynem na podlaze, pak odbočíte k pumpě a hned vypnete motor, jednotku je potřeba trochu dochladit). Také se vyhněte dodatečným úpravám pro zvýšení výkonu bez dalších změn právě chlazení a mazání.

Standardní servis se dělá každý rok nebo po maximálně 20 000 km. V motoru jsou jen čtyři litry oleje SAE 5W-20 normy Ford WSS-M2C948-B (alternativně lze použít olej vyhovující normě API SN+ a vyšší, ideálně API SP). Pokud jezdíte často krátké trasy a hodně po městě, zkraťte interval výměny na 10 000 km. Čtyři litry značkového oleje stojí do 1 500 Kč. Zapalovací svíčky se mění každé tři roky nebo 60 000 km, chladicí kapalina se mění až po deseti letech.

O rozvodech už byla řeč. Sada na jejich výměnu stojí od kvalitního dodavatele kolem 3 800 Kč. Dle normy na to má servis čtyři a půl hodiny, ale běžně si nezávislé dílny účtují okolo šesti hodin práce (což zhruba odpovídá reálné časové dotaci). Asi bychom vždy v rámci výměny rozvodů nechali zkontrolovat ventilové vůle, pro jistotu.

Dalších systémových problémů u verzí 1.5 EcoBoost moc není, a pokud není uživatel úplné nemehlo, které ignoruje i prakticky nepřehlédnutelné projevy poruchy (hlavně u toho chlazení), tak tyhle motory umí fungovat. Většinou jsou ale v autech, s nimiž se jezdí méně, takže vzorek kusů s více než 300 000 km je miniaturní.

Dále se tu objevují známé potíže S-Maxu II jako takového, které přímo nesouvisí s motorem:

Fordy téhle doby už nemají problémy s korozí a celá karoserie je kvalitní a poměrně odolná. Pozor jen na odlupování laku, který nemá rád vnější poškození (odletující kamínky, záseky od hran dveří způsobených neopatrnými idioty na parkovištích a podobně). A to obrovské čelní okno, často s vyhříváním, také není zadarmo. Originál stojí tučných 34 570 Kč. Zvažte proto připojištění.

Ještě je potřeba zmínit, že Ford myslí i na majitele starších aut a například na stránkách značky najdete potřebné informace o vašem voze nebo kupované ojetině. Uvidíte, jestli se auta týkají nějaké svolávací či servisní akce, jestli byly udělané a zda výrobce nevydal třeba nějaké aktualizace pro infotainment.

V jednoduché verzi v předokolce a s manuálem není S-Max moc rizikový. Pravděpodobně nebude mít najeto 300 000 km jako diesely, a pokud má pečlivě vedenou servisní historii a jasný původ, není důvod takové auto nekoupit. Jezdí pěkně, je praktický a pohodlný a neudělá velkou díru do peněženky, neboť spotřeba se dá udržet pod 8 l/100 km. Vůbec bychom se ho nebáli jako rodinného auta, klidně i místo dnes už dost rizikového dieselu. Nesmíte se ale vykašlat na pravidelnou údržbu a ignorovat jeho servisní požadavky.