Nejlepší ojetiny pro rok 2026: Máme pro vás ověřené tipy od nejlevnějších až po luxusní auta

Na trhu ojetin je obrovský výběr a třeba na webu sauto.cz je teď přes 95 000 inzerátů. Samozřejmě je potřeba vybírat podle nějakých požadavků, a to obvykle jak podle ceny, tak i stáří a alespoň základních parametrů a výbavy. Do města si asi nebudete kupovat naftové šestiválcové SUV, na tahání dříví z lesa si zase nekoupíte sportovní kabriolet.

Jelikož mají různí lidé různé potřeby, vybrali jsme čtyři nejobvyklejší kategorie ojetých aut a v každé tři kandidáty, které považujeme za dobrou koupi.

Plno lidí stále nakupuje levná auta a hranice jednoho sta tisíc korun zůstává psychologickým limitem, i když dnes už to spíše odpovídá hranici, za níž jste před šesti sedmi roky koupili auto za padesát tisíc. S trochou kompromisů se ale stále dají slušná auta „za kilo“ koupit. Jen v této kategorii raději úplně zapomeňte na diesel.

Některé kusy začínají reznout a sem tam se objevují elektronické vrtochy, ale celkově je pořád druhá generace Focusu, zejména po faceliftu, slušné auto. Motor 1.6 16V potřebuje jen včas nový olej a pamatovat na řemenové rozvody a ventilové vůle. Karoserie je ovšem kvalitní, interiér udržovaných aut drží, a když se k vozu nechováte jako prase, může i dnes, skoro po dvaceti letech, fungovat. Do sta tisíc korun v segmentu C moc lepších aut není. Jasně, koupíte třeba Corollu, ale hezkou budete dlouho hledat. Focusů je ještě docela dost, zejména praktických kombíků.

Jedním z nejlepších levných dělníků zůstává Suzuki Swift. Spolehlivé a nenáročné auto, které sice už má nejlepší léta za sebou, ale pokud není omlácené a napadené korozí, fungovat bude. Na denní službu na krátké trasy nic lepšího nenajdete. Chce to jen měnit olej a nezapomínat na drobnosti (kabinový filtr, funkční klimatizace, nové gumičky stěračů), ať vás auto neštve. Swift ale potěší i dobrými jízdními vlastnostmi a hlavně vysokou provozní spolehlivostí a bezproblémovou elektroinstalací.

Stárne nám i druhá generace Fabie, ale s benzinovou čtrnáctistovkou to bude pořád vděčné auto, které vás nezklame a ani neudělá velkou díru do peněženky (spotřeba kolem 6 l/100 km, levné pojištění, dostupný servis). Chce jen základní údržbu a občas musíte pustit chlup do sem tam nějaké té opravy. Bohužel už začínají dvojkové Fabie podléhat korozi, i když slušné kusy stále najdete. Raději si připlaťte za zachovalou a plně funkční, protože stejně byste pak museli do nějakého laciného střepu za 50 tisíc jednou to samé vrazit, aby jezdil. A nikdy nebude tak pěkný jako zachovalá „fabka za kilo“.

Rodiny teď nejčastěji kupují auta do zhruba 300 000 korun. V této kategorii pořídíte slušné šesti až desetileté vozy oblíbeného segmentu C, ale koupíte i větší vozy střední třídy, pokud snesete větší nájezd. Dobrých aut je tu plno, takže se spíše podíváme na vozy, u nichž je nabídka široká. Spousta dobrých aut je totiž krajně nedostatková a v inzerci jsou jen jednotky kusů, které jsou za tuto cenu hned pryč.

No, co si budem… Na třetí generaci Octavie nic špatného není, a když koupíte správnou verzi (nejlépe benzinový motor), velkou chybu neuděláte. Do 300 tisíc je teď v nabídce plno atraktivních kusů se stále ještě rozumnými nájezdy, klidně do 100 000 km. Pokud vám stačí základní 1.2 TSI a výbava Active, máte vyhráno. Od druhé poloviny roku 2014 už jsou motory TSI zbavené dětských nemocí. Nebojte se ani tříválce 1.0 TSI. Pozdější škubající patnáctistovka je spíše volbou z nouze faceliftovaných verzí pro toho, kdo nechce tříválec ani diesel a nemá na parádní dvoulitr.

Když se smíříte často jen se základní výbavou (a příšerným plastovým rádiem, které vypadá jak sovětská digihra z roku 1986), můžete mít v tomto hyundai skvělého a nenáročného rodinného pracanta. Hatchback koupíte i s nízkým nájezdem, populární kombi ale bude mít do 300 000 Kč najeto víc. Vadí to? Ani ne, protože technika tu bude při dodržování servisních zásad nesmrtelná. Zatím tu vůbec nic nezlobí, což možná bude dáno tím, že tu ani nemá co zlobit. Dynamika není zázračná, ale rizikovost ojetin je velmi nízká, servisní a provozní nároky jsou minimální a celkové náklady budou dlouhodobě udržitelné i pro rodinu, která nemá na rozhazování.

Tajným bazarovým tipem je minulá generace Astry vzniklá ještě v rámci koncernu GM, kterou koupíte za velmi pěkné peníze. Nebojte se čtyřválcových motorů 1.4 Turbo, ale chtějte jen auta s pečlivě vedenou servisní historií. Zajímavá je možnost pořád koupit klasickou atmosféru 1,4 l. Sice moc nejede, ale nekazí se. Dynamicky atraktivní motor 1.6 Turbo je bohužel v inzerci vzácný. Vyloženě špatné nejsou ani poslední dva tříválce vlastní konstrukce 1,2 a 1,4 l. Pozor, zejména ta dvanáctistovka nemá krom číselného označení se zlobivým motorem 1.2 PureTech od PSA společného vůbec nic. Výhodou Astry je i klasický planetový automat, ale to jen za předpokladu, že v něm bývalý majitel vyměnil do 100 000 km aspoň jednou olej. Jinak je tento automat už spíše nevýhoda.

Větší SUV jsou aktuálně nejoblíbenější segment a lidé stále chtějí čtyřkolku, ačkoli ji reálně nepotřebují. I když tu nejčastěji sahají zájemci po dieselech, my si hned ukážeme, že skvělé SUV do půl milionu diesel mít nutně nemusí. Naftové motory v ojetinách jsou totiž dnes už hodně velké riziko a moderní benzinové motory do peněženky velkou díru neudělají.

V inzerci jich zatím moc není a připlatíte si za ně, ale celkově je modernizovaný Duster druhé generace s motorem 1.3 TCE skvělé auto. Zmizely dřívější problémy malého přeplňovaného benzinu, a když je tenhle motor dobrý i pro Mercedes, určitě vám ostudu neudělá ani v dacii. Duster má sice pár laciných detailů, ale je to funkční auto se slušnými jízdními vlastnostmi a hlavně schopnostmi mimo zpevněné cesty. Potěší i akceptovatelnou mírou kultivovanosti. Spolehlivost je velmi dobrá, mechanika nezlobí a na rozdíl od většiny moderních aut vás Duster nebude prudit „asistenčními“ systémy, protože zpravidla žádné nemá.

Tato dvě technicky příbuzná SUV spolu sdílejí to podstatné, takže pro ně platí zhruba stejná rizika a poučky. Celkově jsou to ale slušná auta s dobrou pověstí. A protože jich je na trhu plno, dají se koupit za pěkné peníze, klidně kolem 400 000 Kč se stále ještě rozumným nájezdem. Jen už taková auta nebudou v prodloužené tovární záruce. Motor 1.6 T-GDI je fajn, nemá ale rád soustavné krátké trasy po městě. Když koupíte verzi s manuálem, obejdete se ještě bez složité hybridizace, zatímco automaty už hybridní asistenci mívají. Sportage i Tucson jezdí slušně, mívají pěknou výbavu a jejich čtyřkolka funguje.

Nejširší nabídka je samozřejmě mezi koncernovými SUV s podobným technickým základem a chybu s nimi neuděláte. I když není diesel 2.0 TDI vyloženě špatný a pořád má svoje publikum, spíše bychom se už podívali po benzinové verzi. Koncernovým nafťákům totiž dost zlobí okruh SCR se vstřikováním močoviny AdBlue. Jenom do půl milionu zapomeňte na Karoqa ve čtyřkolce s benzinem, to musíte mezi volkswageny nebo pro Atecu. Kombinaci 1.4 TSI, 1.5 TSI nebo 2.0 TSI se čtyřkolkou je skvělý pohon. Pohlídejte si ale, aby někdo před vámi po třech letech nebo 60 000 km vyměnil olej v mezinápravové spojce. Je na to dost citlivá. A to samé platí i o automatu DSG.

Běžní zájemci o ojetinu už asi na auta za milion nekoukají, ale i tyto drahé luxusní vozy mají své kupce. Hledají je nejčastěji podnikatelé s odpovídajícím rozpočtem, kteří zas moc dobře ví, že nová Octavia za milion bude mít sice nulu na tachometru, ale nic moc výbavu, základní motor a vysoký propad hodnoty. A především jí bude chybět požadovaná prestiž. Tak si raději za stejné peníze dopřejí luxusní prémiovku. Tyto vozy se nejčastěji kupují na firmu s odpočtem DPH.

V bazarech najdete aktuálně kolem deseti ojetých A6 a A7 ve stáří do sedmi let s celkem rozumnými kilometry a cenami do milionu. S benzinovým šestiválcem je to zajímavé auto, kterému vpředu nechrochtá to naftové neštěstí s nedostatečným tlakem olejového čerpadla a po 100 000 km často už přidřenými ojničními ložisky. To benzinový šestiválec 3.0 TFSI (zde už ve verzi s turbem, nikoli kompresorem) moc nezlobí (epizoda s vadnými vahadly ventilů je už minulostí), pokud ho tedy neutrápíte oddalovaným olejovým servisem a trvalým městským provozem. I ve velké čtyřkolce s automatem bere kolem 10 litrů a do budoucna to bude chtít jen hlídat běžné provozní věci. Určitě s ním bude méně starostí než s dieselem.

V současné nabídce je do milionu docela dost atraktivních kusů s akceptovatelným nájezdem kolem 100 000 km. Ano, je to celkem dost na třeba pětileté auto, ale tenhle přeplňovaný benzínový šestiválec je skvělý motor a v pravidelně provozovaném autě zlobit nebude. Naprosto zázračná je jeho reálná spotřeba, klidně do 8 l/100 km. České bavoráky mívají obvykle předplacený servis na pět let nebo 100 000 km, ale ověřte, zda je historie transparentní. Vy takto méně ojetému autu jen pomozte mimořádnou výměnou oleje v automatu. Poslední pětka generace G30 jezdí celkově moc pěkně, velké problémy s ní nejsou a vzhledem k cenám nových vozů si stejně s tou novou obludou moc nepolepšíte. V této starší generaci máte už úplně všechno. Naftovou 530d a 540d nezakazujeme, ale s ohledem na očekávané náklady bychom zůstali u benzínu, i když jezdíte docela dost.

Do milionu koupíte i slušné Mercedesy třídy E, rovněž s povedenými benzinovými šestiválci (ať už staršími do V nebo novějšími řadovými). Ty se zatím ukazují v dobrém světle, a protože Mercedes jako jediný z té německé trojice povinně vyžaduje výměny oleje v automatu, nebáli bychom se ani vyšších nájezdů, pokud má auto pečlivě vedenou servisní historii. U všech moderních prémiovek hrozí vlastně to samé - stávky palubního infotainmentu a kolaps mild-hybridního systému (od roku 2018 už ho postupně dostaly skoro všechny motorizace kvůli tabulkovým emisím), což není nic levného na opravy. U starších šestiválců do V se ale bez něj mercedes ještě obejde, ty novější jsou s rozumnými nájezdy do 150 000 km ještě mimo náš cenový limit.