Nejlepší moderní bazarovka do města? Hyundai i20 je ojetý poklad, který stále sází na klasickou techniku

Kolik dneska stojí „malé“ auto velikosti Fabie? Zhruba čtyři sta tisíc v základu. Při tom to není tak dávno, kdy se slušné auto této velikosti (řadí se do segmentu B) dalo koupit za 250 tisíc. Dnes vám tyto peníze sotva stačí na slušnou bazarovku.

Auta už jsou totiž příšerně složitá a i do malých městských vozů musejí výrobci nacpat „povinně“ systémy, aby prolezly bezpečností a hlavně emisní normy. Zapomeňte tak třeba na diesel, ten se přestává vyplácet už i v autech o třídu vyšších.

Dá se tedy koupit ještě nějaké slušné malé auto, které má celkem jednoduchou techniku, po majiteli toho moc nechce a dá se předpokládat, že bude i po letech pořád spolehlivě fungovat? Na jedno takové se pojďme podívat.

Na test jsme si v Auto ESA z programu ojetých vozů Premium půjčili Hyundai i20 s motorem 1.2 MPI o výkonu 62 kW s manuální převodovkou. Vůz českého původu z roku 2023 měl v době testu najeto jen 22 500 km a prodejce za něj chtěl 315 000 Kč.

Když vynecháme nové skladové vozy, tak ojetých i20 třetí generace je v inzerci zhruba sedmdesát. Nejdostupnější jsou kusy s vyššími nájezdy za asi 230 tisíc Kč. Auta s maximálně 30 000 km stojí od 270 000 Kč. Většina aut má najeto pod 50 000 km, ale už je i pár exemplářů s více než 100 000 km. Ceny se drží vysoko i díky prodlouženým zárukám, ale hlavně právě nízkým nájezdům většiny aut.

Diesel už pod kapotou i20 nenajdete. Nejrozšířenější je litrový tříválec s turbem, čtyřválcová dvanáctistovka bez přeplňování je hned v závěsu. V inzerci je i pár kusů sportovní verze i20 N s výkonem 150 kW, ale na tu potřebujete více než půl milionu. Kdybyste chtěli i20 s automatem, máte mezi ojetinami menší výběr a potřebujete minimálně 300 000 Kč.

A jak si i20 stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Hyundai i20 v této motorizaci a stáří představuje na sekundárním trhu mimořádně silný artikl. Zatímco sehnat na trhu ojetin zachovalé malé auto s jasnou historií bývá často oříšek, modely i20 z posledních let jsou u nás stabilně a dobře k dostání. Verze s atmosférickým čtyřválcem 1.2 MPI je v inzerci vyhledávaná, protože v době nastupující turbodmychadlové éry reprezentuje prověřenou konstrukční školu. Typickými zákazníky pro tento model jsou mladé rodiny hledající své první či druhé auto do domácnosti, městští řidiči, ale také senioři, kteří od vozu vyžadují stoprocentní spolehlivost na každodenních trasách. Zákazníci na Hyundai i20 nejvíce oceňují překvapivě prostorný interiér, intuitivní ovládání a moderní design, který neztrácí šmrnc. Pokud se podíváme na dostupné alternativy na trhu, které by mohly uspokojit podobné potřeby ve stejné cenové kategorii, přímým konkurentem je tradičně Škoda Fabia čtvrté generace s motorem 1.0 MPI nebo TSI. Velmi racionální alternativou s podobně spolehlivou technikou je také sesterská Kia Rio, případně francouzský Renault Clio nebo stylová Toyota Yaris. Z hlediska provozu je tento vůz pro peněženku majitele doslova balzámem. Atmosférický motor 1.2 MPI je mechanicky nesmírně jednoduchý, spolehlivý a netrpí na městské jízdy se studenými starty. Dostupnost náhradních dílů i servisní sítě je v České republice na špičkové úrovni. Náklady na pravidelný servis a údržbu se tak pohybují výrazně pod běžným tržním benchmarkem, což z této i20 dělá provozně velmi nenáročný automobil. Zánovní vůz s nájezdem pouhých 22 300 kilometrů a platnou STK až do roku 2027 patří do výběrového programu Auto ESA Premium. Pro kupujícího to představuje několik výhod - získává mladé ojeté auto s parametry nového vozu, ale za podstatně atraktivnější cenu. Vůz prošel naší interní kontrolou technického stavu a právní bezvadnosti, vztahují se na něj nadstandardní záruky, které klientům poskytují maximální jistotu bezpečného nákupu bez jakýchkoliv skrytých rizik.“

Třetí generace modelu i20 je ve výrobě od srpna 2020 a kusy určené pro evropský trh sjíždí z linky v tureckém Izmitu. Je to typický zástupce segmentu B s tím, že zadní sedačky jsou spíše pro děti a dospělí tu asi nebudou chtít trávit více času. Zase ale nejde říci, že by i20 nebylo na svou třídu praktické auto, roli městského kompaktního hatchbacku zastává velmi dobře.

Hyundai si u této generace odpustil i přehnané designové výstřelky a hlavně uvnitř je auto poměrně konzervativní. Základní ergonomie je v pořádku, sedí se poměrně nízko a všechny funkce mají své vlastní tlačítko. I když tento model může mít moderní infotainment, o ovládání klimatizace klasickými ovladači nepřijdete.

A i20 také slušně jezdí. Neoznačíte ho za nějak zábavné auto, ale na poměry těchto kompaktních vozů se řídí moc příjemně. Vlastně umí tenhle prcek udržovat až neslušné tempo, zejména když se může opřít o kvalitní pneumatiky. Až si budete říkat, že by autu vlastně silnější motor slušel.

Atmosférická dvanáctistovka není motor, který by trhal rekordy. Jenže to od něj ani nikdo nechce. Co postrádá na dynamice (na delší dálniční přesuny to opravdu není), to dohání kultivovaným chodem a hlavně reálně velmi nízkou spotřebou paliva, kterou lze udržet u pěti litrů na 100 km. Denní průměry lze i při dojíždění do města srazit na 4,5 l/100 km.

Do kolon a souvislých proudů aut stejně víc výkonu nepotřebujete. Jestli ale víte, že budete jezdit i dlouhé trasy a často po dálnici, asi se podívejte spíše po přeplňovaném tříválci, který má přeci jen lepší dynamiku. Mimoměstský režim takovému motoru bude vyhovovat. Dvanáctistovka je ale ideální pro toho, kdo jezdí méně, případně často právě po městě a na krátkých trasách.

Jednotka 1.2 MPI řady Smartstream je povedený motor ideální do (pří)městského auta. Jeho větší brácha 1.5 DPI také obstojně funguje v modelu i30. Díky nepřímému vstřikování nebude karbonovat a hlavně bude mnohem lépe snášet krátké trasy, neboť nebude ředit olej benzínem. Ale pozor na to, že při neustálých krátkých trasách může trpět katalyzátor, jak motor běží za studena „na sytič“. Tohle býval třeba problém starších vozů hyundai a kia (hlavně u motoru 1.4 CVVT), tak snad se to už vyřešilo.

Technika vyloženě primitivní není, neboť je tu proměnné časování ventilů na obou vačkách a dokonce má každý válec dva vstřikovače (každý sací kanál svůj vlastní). Na druhou stranu jsou s motorem velmi dobré zkušenosti a nic vážného se tu neřeší. A to už existuje docela dost aut s vyššími nájezdy, aby se něco objevilo.

Servisní plán je poměrně jednoduchý. Olej se má měnit po roce nebo 15 000 km, v motoru je 3,4 l oleje (ideálně 0W-20 normy API SP+, ale Hyundai dovoluje i jiné specifikace). Prohlídka se dělá po dvou letech nebo 30 000 km, kdy se ještě mění brzdová kapalina a kabinový filtr. Filtr sání se mění po čtyřech letech nebo 60 000 km a zapalovací svíčky mají interval výměny až po 10 letech nebo 150 000 km. To bychom asi raději zkrátili (třeba na čtyři roky nebo 60 000 km). Chladící kapalina se poprvé mění po 10 letech a pak každé dva roky.

Dlouhodobý servis bude usnadňovat i to, že je tu rozvodový řetěz a hlavně hydraulické vymezování ventilové vůle. Stačí tedy včas měnit olej, chovat se k autu s citem za studena, občas podniknout delší jízdu a vyhnat z motoru pavouky. Tohle auto má všechny předpoklady k tomu, aby dlouhé roky fungovalo spolehlivě jako Toyota. V servisních datech dokonce svítí jen jedna svolávací akce na vadné palivové čerpadlo (týkala se 17 084 aut), servisní akce nejsou hlášeny žádné.

U tohoto docela jednoduchého vozu vážně není moc rizikových míst, takže tu ani nemáme o čem psát. U některých aut by ten seznam technických rizik a potenciálních potíží vydal na celou knihu, tady není vůbec nic, čeho byste se měli bát.

Modely s obyčejným rádiem tu nemají složitý infotainment vyžadující aktualizace a posledním hyundaiům ani nezlobí „povinné“ bezpečnostní systémy, jako třeba přední kamera/senzor. Maximálně se objeví chyba po nekvalitně provedené výměně čelního skla.

Na karoserii také nejsou stížnosti a hlavně je i20 třetí generace ještě moc mladé auto na to, aby se začala projevovat koroze. Podvozek je rovněž jednoduchý a zkušenosti s posledními generacemi vozů Hyundai ukazují, že zavěšení bývá kvalitní a odolné. Záleží ale dost na tom, po jakých silnicích auto jezdí a jaká má kola. Časem klepající tyčky stabilizátoru jsou ale běžný jev u všech ojetin. Do 100 000 km by se tu určitě nic objevit nemělo.

Pokud byste čekali, že třeba jiných motorizací a verzí se týkají nějaké hrozivé problémy, úplně to tak není. Tříválec 1.0 T-GDI je také slušný motor, jen s přeplňováním a přímým vstřikováním potřebuje pečlivější servis a hlavně pestrý jízdní režim s častým podílem delších tras mimo město. Problematický není ani dvouspojkový automat, ale logicky u něj bude případný servis po vyšším nájezdu dražší. Komfort automatu tu zkrátka něco stojí.

Mladá i20 s takto nízkým nájezdem je zcela bezriziková koupě. Pokud je auto českého původu a má transparentní servisní historii, bude ještě v záruce a ničeho se bát nemusíte. Přesto je dobré i takto mladá ojetá auta důkladně prověřit, jestli třeba nemají zamaskovanou nehodu a podobně. Celkově je třetí generace i20 povedený kompaktní hatchback. S tímto úsporným a nenáročným atmosférickým motorem je přímo ideální na dojíždění do města a na kratší trasy. Škoda jen, že už se nedá jako nový objednat a až zmizí poslední skladovky, už bude jen v bazarech. Tam ho ale určitě čeká úspěšná kariéra, neboť tato dvanáctistovka v základní specifikaci a s manuálem je bazarový poklad pro každého, kdo chce spolehlivost, minimum rizik a nízké celkové náklady.