Ojetý rodinný kočár Citroën Berlingo je prostorný a praktický, ale chybí mu bezrizikový motor

Osobní verze malých dodávek nejsou výmysl poslední doby. Zrovna u francouzských automobilek mají velmi dlouhou tradici. Od 90. let minulého století je ale postupně vytlačovala rodinná MPV, která více připomínala komfortem a výbavou auta vyšší třídy.

Teď se doba mění a jak klasická rodinná MPV z trhu zase mizí, vracejí se zákazníci zpět k osobním dodávkám. Na rozdíl od SUV totiž zpravidla nabízejí pět nebo sedm plnohodnotných sedadel, a to některé rodiny opravdu mohou potřebovat. Kdo má tři děti, nic jiného mu dnes vlastně nezbývá.

Lákavou volbou jsou dnes osobní verze dodávek koncernu Stellantis. Ačkoli se strašilo tím, že už budou bez spalovacího motoru (a jejich ceny vystřelily), tak se situace uklidnila. Pořád tyhle dodávky koupíte v naftě i benzínu. Tak se pojďme na jednoho typického zástupce podívat.

Na test jsme si v Auto ESA půjčili Citroën Berlingo s motorem 1.5 HDI o výkonu 96 kW s automatickou převodovkou a pohonem předních kol. Vůz českého původu v pětimístném uspořádání z roku 2019 měl v době testu najeto 126 000 km a prodejce za něj chtěl 370 000 Kč.

Citroënů Berlingo třetí generace je v inzerci necelá stovka, a když započítáme technicky příbuzné dodávky ostatních značek, najdete přes pět stovek aut. Ceny začínají u asi 170 000 Kč za hodně ojeté diesely (klidně přes 300 000 km). Pod kapotou převládají diesely, ale zhruba pětina aut má benzinový motor a jsou i elektrické verze. Asi 40 % ojetin má automatickou převodovku.

Verze s automatem začínají u asi 320 tisíc korun a obecně bývají lépe vybavené. Pokud chcete kusy s maximálně 150 000 km, připravte si asi 350 000 Kč. Automat s nájezdem do 50 000 km stojí od 400 tisíc nahoru. Pokud netrváte na automatu, můžete mít málo ojetý benzín za asi 330 tisíc a víc. Sedmimístných verzí je v inzerci dost a od asi 320 000 Kč seženete slušné kusy s nájezdy do 100 000 km. Nové Berlingo v konfiguraci podobné testovanému vozu by stálo kolem 750 tisíc.

A jak si Berlingo stojí v bazarech? Odpovídá Filip Kučera z Auto ESA. „Citroën Berlingo s dieselem 1.5 BlueHDi a automatem dnes patří mezi nejžádanější rodinné ojetiny. Nové osobní verze se už nabízejí hlavně jako elektromobily, což ne každému vyhovuje, takže zájem o klasické naftové varianty z druhé ruky je znatelný. Berlingo stojí zejména na praktičnosti. Tři samostatná sedadla ve druhé řadě znamenají, že se sem bez větších kompromisů vejdou i tři dětské autosedačky vedle sebe – a to je něco, co řada SUV v reálu nezvládne. Posuvné boční dveře jsou navíc v běžném provozu překvapivě návyková věc, hlavně na parkovištích nebo u školy. Motor 1.5 BlueHDi dává smysl pro rodiny, které jezdí delší trasy i každodenní město. Nabízí solidní spotřebu a s automatem příjemný komfort při běžném používání. V podobné cenové relaci se nabízí třeba Peugeot Rifter, Opel Combo nebo Volkswagen Caddy. Berlingo ale často vychází jako rozumný kompromis mezi cenou, výbavou a užitnou hodnotou. Pro někoho, kdo hledá opravdu funkční rodinné auto bez ohledu na trendy, je to pořád jedna z nejpraktičtějších možností na trhu.“

Hned na první pohled poznáte, že Berlingo je prostě malá dodávka. Ovšem pokud jde o praktičnost, je to vlastně dobře. Rovné panely karoserie nezužují interiér a uvnitř je opravdu hodně místa. Tomuhle se nemůže rovnat žádné SUV, leda byste si koupili obří Chevrolet Suburban. Posuvné boční dveře se hodí hlavně v úzkých mezerách, ale jinak zásadní výhodu nemají. Mechanismus je poměrně citlivý a u starších a vytěžovaných kusů bývají s pojezdy problémy.

Základ z dodávky se Berlingo snaží maskovat, a když jedete po pěkné silnici rovně, tak vám to asi bude jedno. Ale na horší a zatočené cestě tahle krabice nebude nikdy fungovat tak jako třeba Ford S-Max. Jenže dynamické svezení je asi to poslední, co by někdo od Berlinga čekal. Smiřte se s tím, že tímhle autem prostě dáte celému světu najevo, že jste již splnili svůj reprodukční potenciál a nyní pouze znuděně čekáte na smrt. To nejdůležitější (přeprava lidí a věcí) ovšem dělá tahle osobní dodávka dobře.

Osobně musím říci, že se mi moc líbí kombinace dieselu s automatem. Asfalt tohle auto netrhá, ale jede akceptovatelně, dá se i předjíždět a pohon je poměrně kultivovaný. Akustický komfort kazí jen klepání plastů kolem sedadel a hučení ze zavazadlového prostoru. Na poměry luxusnějších MPV je to logicky horší, ale na poměry dodávek je celkový komfort vlastně v pořádku a nad průměrem.

Tyto osobní verze Berlinga mívají pěknou výbavu a přibližují se běžným osobním autům. Na citroënu se mi líbí standardní velký volant, není tu ta miniaturní neergonomická hrůza z peugeotů. Chybí mi ale mezi předními sedačkami nějaký panel pro odkládání věcí a dodatečná přihrádka, jako to měl třeba minule testovaný Grand Scénic. Ve výbavě tento prvek být může, jen nebyl v testovaném autě.

A jak je to s technikou? Tady to bude trochu složitější, protože zcela bezrizikový motor v těchto dodávkách není. Začněme u testovaného dieselu, protože druhou volbou je známý tříválec 1.2 PureTech.

Naftová patnáctistovka BlueHDI je značně modifikovaný legendární čtyřválec dlouhé roky prodávaný pod označením 1.6 HDI nebo 1.6 TDCI. Snížení objemu není zas tak podstatné. Důležité je, že v Berlingu (a příbuzných dodávkách) už tenhle motor nepoužívá dodatečné aditivum „Eolys“ pro zrychlení regenerace částicového filtru. Nevýhodou je, že teď regenerace trvají dlouho a při krátkých cestách bude motor z nedokončených regenerací ředit olej naftou.

Kdo jezdí delší trasy, nebude mít naopak problém ani s původním filtrem najezdit více než 300 000 km (dříve filtr vydržel sotva 180 000 km). Další nevýhodou ale je, že částicový filtr už nestojí třináct tisíc. Nový originální díl přijde na 51 498 Kč (druhovýroba na zhruba 29 000 Kč). A když už jsme u drahých věcí, tak repasované originální turbo stojí 22 314 Kč.

Motor podědil malý řetízek propojující druhou vačku (po zhruba 250 000 km už bývá lepší ho preventivně vyměnit) a bohužel také nešťastně tvarovanou olejovou vanu se zastrčeným výpustním šroubem. Na dně tak zůstanou zhruba tři deci starého oleje plné kalů a servisy na nějaké odsávání těchto zbytků kašlou. Pokud si chcete auto dlouho nechat, tak upravenou olejovou vanu s vystrčeným šroubem koupíte za zhruba osm stovek. Výměna je pro schopného mechanika práce na hodinu a půl. V rámci většího preventivního servisu tohle udělejte. Pokud to už ojetina má upravené, je to auto po opatrném majiteli a mohla by to být dobrá koupě.

S pečlivým servisem a variabilním jízdním režimem ale tohle může být velmi spolehlivý a úsporný motor. V testovaném autě byla sice spotřeba kolem 7 l/100 km, ale protože byla zima a nejezdilo se v ideálním režimu. Na delší cestě s prázdným autem dokonce i ve verzi s automatem padaly průměry k 5,5 l/100 km bez potíží.

Motor 1.5 BlueHDI se neobejde bez vstřikování AdBlue. Nádrž má objem 17 litrů, ale samostatně objednáte jen pár kabelů, potrubí, nějaké šroubky a podložky či těsnění. Kompletní elektronika a čerpadlo jsou uvnitř bez šance na samostatnou výměnu. Celá ta nádrž stojí 22 234 Kč a že by to byl zrovna bezproblémový díl, to se říci nedá. Nefunkčních čidel či závad čerpadel bývá docela dost.

Standardní servis s výměnou oleje se dělá každý rok nebo až po 30 000 km. Dle typu olejové vany je v motoru buď 4,0 l (ocelová vana), nebo 5,3 l (hliníková vana) oleje (SAE 5W-30 normy Stellantis FPW9.55535/03). Pokud jezdíte často krátké trasy, určitě ten olejový interval zkraťte klidně na 15 000 km.

Každé dva roky se mění kabinový filtr a brzdová kapalina, po čtyřech letech se má měnit filtr sání a palivový filtr. Osmistupňový automat od Aisinu by si každých 60 000 km nebo čtyři roky také zasloužil nový olej. Při výměně vyteče jen asi 3,5 l oleje typu AW-2 (v celé převodovce je skoro 7 litrů oleje). Repasovaná převodovka stojí hrozivých 286 302 Kč, takže bychom ty výměny neignorovali, i když je výrobce přímo nepředepisuje.

Po šesti letech nebo 120 000 km se má vyměnit pomocný řemen pohonu příslušenství, sada pomocného řemenu se mění až s řemenovými rozvody po 180 000 km nebo deseti letech. Rozvodový řemen stojí v originále 3 158 Kč, kompletní sadu pro výměnu rozvodů koupíte od známých dodavatelů od asi 3 800 Kč. Dle normy má na výměnu celé sady rozvodů servis 4,2 hodiny, ale klidně to může být více času.

Celkově má diesel 1.5 BlueHDI asi smysl jen pro někoho, kdo najezdí 30 000 km na delších trasách ve větším obsazení, není mu líto si nadstandardně každého půl roku vyměnit olej a tak nějak je smířený s tím, že lepší motor pro Berlingo stejně nedostane. On totiž ani benzinový tříválec 1.2 PureTech není žádný zázrak, neboť o jeho problémech s rozpadem rozvodového řemene (a následnou ztrátou tlaku mazání) se napsaly už celé knihovny.

Berlingo je v servisech pečené vařené. Na auto bylo vyhlášeno 21 samostatných svolávacích akcí a v servisních autodatech svítí hned 74 různých TSB (technických servisních bulletinů), což jsou problémy, které nevyžadují svolávací akci, ale musejí se řešit při pravidelných prohlídkách, pokud se projeví zákazníkovi.

U Berlinga už je ale v servisních datech hned 39 nových problémů k řešení a naprostá většina se týká pohonu. Ono to asi hlavně pramení z přetěžování služebních aut a natažených servisních intervalů. Mnoho potíží způsobují i emisní systémy, hlavně pak AdBlue. Objevují se ale i netěsnosti v systému nasávání vzduchu, chyby různých čidel a překvapivě také poměrně dost závad elektroniky a kabeláže. Inu, utahané ojetiny bez důkladné servisní historie asi nebudou úplně bezproblémová koupě.

Potíže se týkají také podvozku a brzd. Vyskytuje se vadná hydraulická jednotka ABS, občas nefunguje elektronická parkovací brzda a ozývá se klepání z předních tlumičů (vadné horní uložení). Na autech bývají i vadná pouzdra spodních ramen vpředu. Zadní náprava je ale odolná a snese velké zatížení, jen po vyšších nájezdech pozor na tekoucí tlumiče.

Zase to ale nevypadá, že by měly tyto dodávky nekvalitní antikorozní ochranu, protože i hodně ojeté a utahané kusy, kterým nikdo nevěnoval nadstandardní péči, zatím nereznou. Ale ještě jsou to relativně mladá auta, na trhu jsou teprve sedm let. Uvidíme za dalších pět až deset let, jak na tom budou.

V hezky vybavené osobní verzi s automatem je vlastně Berlingo fajn. Pro pětičlennou rodinu stačí i na transport všech věcí a v týdnu může posloužit jako funkční pracant v podnikání. Auto se snaží maskovat svůj užitkový charakter, ale stejně vysoké úrovně komfortu, kultivovanosti a dynamiky jako klasická rodinná MPV nedosáhne. I tak by šlo o Berlingu (a o příbuzných modelech Peugeotu, Opelu, Fiatu a Toyoty) uvažovat jako o dobré náhradě za končící MPV, jenže obrovské množství technických problémů po vyšších nájezdech nutí zájemce přemýšlet, jestli by někde nenakoupil přeci jen lépe. Jenže kde? Podobná auta na trhu už prakticky nejsou.