Hlavní obsah

Od stanice ke stanici až na konec světa: Vodíkovým SUV Hyundai Nexo jsme pokořili Dánsko

Foto: Jan Majurník

Vodíkový pohon dokáže nadchnout, ale také vybízí k zamyšlení

středa 05:00

A pak že to nejde! Jako první česká posádka ve vodíkovém SUV Hyundai Nexo jsme pokořili Dánsko. Cestou vypluly na povrch nevýhody této moderní technologie, ale také krásy rozvinuté skandinávské země hostící typickou architekturu, automobilová muzea, Legoland nebo třeba most, jehož přejetí stojí skoro jako plná nádrž benzinu.

Článek

Náš vodíkový cestopis po Nizozemsku oslovil čtenáře a nás motivoval k tomu, abychom tuhle průkopnickou technologii otestovali ještě hlouběji. Napsali jsme proto do Hyundaie, vypůjčili si jejich Nexo pracující s palivovými články a vyrazili směr sever.

Foto: Jan Majurník

Jaká jsou úskalí při cestování vodíkovým autem? To jsme zjišťovali za volantem Nexa směřujícího do Dánska

Futuristické SUV dokáže uložit ve svých nádržích až 6,33 kg vodíku, a zajistit tak reálný dojezd přes 550 km (papírově až 666 km), nicméně jak se v průběhu testu ukázalo, není tomu tak vždy a nejde úplně pokaždé o chybu auta či řidiče.

První kilometry vedly z Prahy s plnými tanky a dojezdem 556 km až do německého Lipska, kde jsme s dojezdem 310 km provedli kontrolní tankování. Počítadlo kilometrů ukazovalo 274 ujetých a do nádrží se vešlo 2,88 kg vodíku. Řečí čísel tedy vyšla průměrná spotřeba lehce přes kilo na sto, přičemž cena za 1 kg byla 12,5 EUR (305 Kč).

Foto: Jan Majurník

První tankování na stanici Total Energies bylo bez problémů, trable nastaly až u Shellu

Doprava byla onoho středečního dne relativně poklidná, takže jsme měli čas objevovat různé vychytávky auta. Mimo chytře řešených úložných prostor a nosičů nápojů jsme si zamilovali obraz z bočních kamer promítaný na přístrojovou desku pokaždé, když je aktivován blinkr. Tato praktická funkce v podstatě eliminuje slepý úhel a slouží jako podpora klasickým zpětným zrcátkům.

Dalším objevem byl také „kazeťák“. Nikoli audiopřehrávač, nýbrž plastový středový ovládací panel s dedikovanými tlačítky, který kolegovi tvarem i zpracováním připomněl zmíněný historický elektronický přístroj.

Foto: Jan Majurník

Tato výborná vychytávka prakticky eliminuje slepý úhel

Pro jistotu jsme dali tankovací stopku po dalších 250 zdolaných kilometrech v Hannoveru, což se ukázalo jako správná volba. Lokální stanice na Shellce totiž měla slabý tlak, takže nám doplnila pouze kilo vodíku.

Nebýt v Německu, kde je síť H2 čerpaček relativně hustá, a ještě třeba dojet jen s rezervou v nádrži, měli bychom nakročeno do nepříjemného maléru.

Foto: Jan Majurník

Kazeťák? Vážně ještě někomu centrální panel připomíná kazeťák?

Poté jsme vyrazili dále na sever směr Hamburk. No vyrazili, cesta byla jedna velká kolona, způsobená i tím, že na jednom sjezdu v protisměru stálo hlídkující policejní auto. Děkujeme tedy všem, kteří přibrzdili, aby si jej prohlédli.

Po zčásti neúspěšném čerpání paliva jsme zastavili u Hamburku a znovu spustili tankovací tlačítko. Tentokrát se nám tanky podařilo za necelé tři minuty doplnit do 90 %, což odhalilo další fakt, že ne každá pumpa umožní plnění „po okraj“. Spotřeba stoupla k 1,2 kilům na sto, to kvůli dálničním rychlostem.

Foto: Vašek Bauer

Průměrná spotřeba na dálnici stoupla na 1,2 kg na sto

Vůz jako takový tedy bez problémů zvládne ujet přes 500 km i po dálnici, takže bychom teoreticky na trase Praha–Dánsko (centrální ostrov) mohli tankovat jen jednou, jenže spolehnete se na to, že stanice bude 100% fungovat a mít potřebný tlak? To zatím nelze, a to i přes to, že existuje šikovná monitorovací mobilní aplikace H2.Live.

Z toho důvodu je delší cestování s vodíkovým autem prozatím skákáním od plničky k plničce, vždy se záložním plánem B. A pokud je stanic málo a některé z nich mají výpadek trvající klidně den až týden?

Foto: Jan Majurník

Pro spolujezdce je u Nexa připraven praktický nosič nápojů

Seznamka s Dánskem

Kvůli ceně H2 jsme ještě krátce dočerpali před hranicemi s Dánskem, projeli hraniční kontrolou (mávající usměvavý policista) a okusili neplacené skandinávské dálnice s limitem 130 km/h i místní hustý provoz. Ten přes den trvá prakticky neustále, takže na sen o tom, že skrze celé Dánsko projedete plynulou stotřicítkou, zapomeňte.

Foto: Jan Majurník

Na hranicích nám policista věnoval úsměv a frčeli jsme dále

Na místě se hovoří dánsky či anglicky a platí dánskými korunami, přičemž 1 DKK = 3,3 CZK. Benzin tu v přepočtu stojí 49,5 Kč za litr, nafta překvapivě méně – 47,5 Kč. Co se týče vodíku, tak je zde jediný provozovatel tankovacích stanic (Everfuel), takže za jedno kilo H2 zaplatíte 370 Kč.

Jak jsme se tak komfortně ploužili dánskou krajinou do první zastávky, nedalo nám nepozorovat místní vozový park. A víte, jaké značky jsou zde nejhojněji zastoupeny? Volkswagen, Škoda, Ford, Nissan a Tesla.

Foto: Jan Majurník

Volkswageny vedou i u vozidel policie či záchranné služby

Den se však chýlil ke konci, takže jsme složili hlavu ve staré chalupě na centrálním ostrově, jelikož nás další den čekalo jediné Škoda muzeum v Dánsku. O něm se mimochodem detailněji dočtete v tomto samostatném článku.

Kam za zábavou?

Jestliže plánujete cestu do Dánska, máme pro vás pár tipů. Mimo už zmíněného muzea škodovek tu najdete ještě sbírku starých volkswagenů, letecké muzeum, pískové skulptury nebo válečné muzeum opevnění.

Foto: Jan Majurník

Legoland je místem skutečně pro každého. I my zde zanechali svoji stopu ve formě terénní čtyřkolky a šestikolky

Pokud se rozhodnete místní vládu podpořit úhradou přejezdu přes most, doporučujeme vidět kodaňské obří soukromé automobilové muzeum Haaning Collection či Sommers muzeum. Doménou města jsou rovněž tři hrady – Rosenborg, Christianborg a Amalienborg.

Největší atrakcí pro skupiny i jednotlivce ovšem pochopitelně zůstává Legoland – ten pravý a nefalšovaný. Jednodenní vstupné pro dospělého sice vyjde v rozmezí 1 200 Kč až 1 500 Kč, nicméně ta radost, to štěstí, když si poskládáte vlastní autíčko, projedete se pirátským světem, zabojujete si ve virtuální realitě jako ninja nebo okusíte přetížení na horské dráze…

Druhý den výpravy začal nepříjemným ujištěním, že jsou zde služby a potraviny opravdu celkem drahé. U některých položek cenově až o 150 % vyšší než u nás. Původně jsme sice po návštěvě muzea škodovek plánovali dobýt Kodaň, jenže zaplatit v přepočtu 1 650 Kč jen za přejezd (tam a zpět) mostu přes Velký Balt spojujícího centrální a východní část země… Srdce nás stejně táhlo jinam, na sever, na konec světa.

Foto: Jan Majurník

Chalupa (Kærlighedsstien 1, Aarup) stála na noc 1 650 Kč a patřila k nejlevnějším vůbec

Okresky (max. 80 km/h) vedly Nexo skrze malebné vesničky, kde mají své místo dřevěné domky se slaměnými střechami nebo klasické cihlové stavby, obvykle lemované živými ploty. Celkově je zde architektura úplně jiná a slovem krásné tu můžete označit i montážní haly, sklady či depa.

Dalším faktem je, že Dánové jezdí spíše pod limity, nikam moc nespěchají. Rovněž označené policejní hlídky na cestách nebyly vidět (potkali jsme jen jednu).

Foto: Jan Majurník

Dánská architektura je jiná, avšak rozhodně vkusná

Celkovou idylku vodíkového putování nám vlastně kazilo jen dumání nad ne vždy spolehlivými stanicemi, na nichž je uživatel vozidla s palivovými články fatálně závislý. A ještě jich je jako šafránu…

Na konci světa

S blížícím se severem houstly také kempy, v nichž se dá na dánské poměry ubytovat relativně za rozumně. Sezonní ceny jsou sice nastřelené, nicméně stání pro obytňák vyjde kolem 1 350 Kč na noc, chatka pro čtyři osoby stojí od 1 650 Kč, zatímco levné dvoulůžkové pokoje u soukromých ubytovatelů koštují od 1 650 Kč do 2 000 Kč. Chcete-li komfort standardního hotelu a snídani k tomu? Pak si za dvě osoby připravte v přepočtu zhruba tři tisícovky.

Foto: Jan Majurník

Dále než na parkoviště Grenen to autem nejde. Pokračovat pak musíte po svých, případně na místo jezdí turistický traktor

Po více než čtyřhodinové cestě naše vodíkového Nexo dorazilo s průměrnou spotřebou 1,1 kg na sto až k nejsevernějšímu parkovišti Grenen, které je od 18 hodin večer do 8 ráno bezplatné.

Zhodnotili jsme, že co se týče pohodlí jízdy je na tom Hyundai velice dobře. Jednak je to zásluhou komfortního odpružení i odhlučnění a jednak díky tichému pohonu. Špatná není ani ergonomie, rozvržení palubní desky či onen centrální panel, kolegou nazývaný kazeťákem.

Výtku máme snad jen ke kufru, který pobere maximálně bagáž dvou až třech dospělých na čtyřdenní výlet. Ale chápeme, že jde o kompromis kvůli vodíkovým nádržím.

Dost bylo hodnocení, poslední dva kilometry čekaly, ovšem nešly zdolat autem, nýbrž po pláži a pěšky. Sundali jsme obuv a došli až na nejsevernější cíp Dánska. Na místo, kde žijí tuleni a kde se slévá teplý a studený proud moře. Na místo, které vypadá, jako by tam končil svět.

Foto: Jan Majurník

Na severním cípů se slévá dohromady teplý a studený proud moře, v dáli plují nanejvýš lodě a pokud máte štěstí, uvidíte kolem sebe tuleně. Ale jinak jde o symbolický konec světa…

A protože sem nešlo dojet autem, vzali jsme si sebou symbolicky alespoň kšiltovku Hyundai N a pořídili fotku. N jako námořník? Nikoli, tímto naše putování končilo. Tedy ne úplně, přespali jsme opět na venkově, další den nechali v Legolandu a postupně se přesunovali k domovu, opět stylem od stanice ke stanici…

Reklama

Související témata:
Cestopis