Mercedes eVito je náplast na drahou naftu. Umí jezdit levně, nabízí širokou variabilitu, ale zná svou cenu

Svět dodávek je pro většinu lidí trochu nezáživný, bez bílých krabic křižujících silnice bychom si ale fungování moderního světa mohli jen těžko představit. Mercedes má vedle třídy V a lidovějšího Vita také elektrické deriváty těchto vozů, právě bzučící eVito pořídíte i v ryze dělnické verzi.

Neznamená to však, že byste si pracovní dodávku (německy kastenwagen, zkráceně kawa) dostupnou v délce L (5,14 m) nebo XL (5,37 m) nemohli individuálně přizpůsobit, právě naopak. Jde o mercedes, proto se k eVitu nabízí například praktické adaptivní diodové světlomety, což je technika známá spíše z osobních vozů.

A k tomu řada dalších položek, my se tentokrát nevozili na luxusní vlně (až na ty přední lampy), ale oblékli montérky a jezdili podobně jako to dělají řemeslníci - courali po městech, přesunovali se na „montáže“, stěhovali věci nebo odváželi vše možné.

V základu má vůz posuvné boční dveře vpravo, za příplatek se nabízí i doleva. Zadní výklopné dveře jdou zase nahradit dvoukřídlými, což oceníte v místech, kde není prostoru nazbyt.

Dále se nám líbila kvalitně udělaná volitelná dřevěná podlaha a dřevěné obložení nákladového prostoru varianty L o rozměrech 2 831 × 1 685 × 1 391 mm s továrně přípustným užitečným zatížením až 883 kg (v testované variantě až 715 kg). Výška nákladové hrany zůstala i v elektrice nízká, takže nepřekáží, neomezuje při práci.

Ačkoli v kabině převažují plasty, jde o na pohmat robustní materiály. Palubní desku inspirovanou osobáky zdobí kulaté výdechy topení, které jsou u Mercedesu stále v kurzu. Potěšil nás kůží potažený volant s pádly pro regulaci rekuperace, jednak kvůli dostupnému výhřevu a také proto, že jeho věnec není zbytečně velký a široký, jak to u benzů občas bývá.

Přístrojový štít není plně digitální, kombinuje graficky příjemně čitelný palubní počítač a analogové ukazatele rychlosti + využívaného výkonu.

Uprostřed palubky pracuje displej infosystému s online konektivitou a v reálném provozu použitelnou nativní navigací, která navíc zná řadu nabíjecích stanic a jejich obsazení. Systém umí naplánovat trasu včetně nabíjecích zastávek nebo předehřát akumulátor pro rychlé nabíjení.

Kolem displeje a v liště pod ním jsou fyzické voliče pro ovládání klimy, audia a dalších prvků. To se nám líbí stejně jako příplatkové manuálně ovládané sedačky s textilním čalouněním. Zejména díky podpoře stehen a širším možnostem nastavení jsou komfortnější na delší přesuny.

Pomocnou rukou řidiče je mobilní aplikace pro vzdálenou správu, sledování stavu baterky, nabíjení nebo pro dálkové temperování kabiny. To se hodí celoročně.

Ačkoli lze technicky příbuznou třídu V včetně EQV vybavit vzduchovým odpružením, eVito sází na zesílenou přední nápravu a standardní podvozek. Jízdní komfort tak zčásti ovlivní, jestli jedete prázdní nebo naložení, ale rozhodně nejde o uskákaný žebřiňák.

Svou zásluhu na tom mají i ocelová kola s rozumným rozměrem 225/55 R17, byť vybavená zesílenými dodávkovými pneumatikami typu C.

Elektrické eVito s výhradním pohonem předních kol se nabízí se dvěma výkony elektromotoru - 116 a 204 koní, a dvěma kapacitami akumulátoru - 60 a 90 kWh. My zkoušeli slabší motor s větší baterkou a rovnou říkáme, že jestli často jezdíte do stoupání nebo po dálnicích, má smysl zvážit výkonnější variantu.

Základních 116 koní s baterkou 90 kWh sice poskytuje papírově nejdelší dojezd 474 km a slušnou dynamiku, jízda do prudšího kopce v jednom člověku takřka bez nákladu už ale vyžaduje víc šlapat na plyn. Také je zde omezená rychlost na až 120 km/h, silnější varianta lze posunout až na 160 km/h.

Ve srovnání s nafťáky (obecně) je však cestování elektrickým eVitem příjemně lineární, bez cukání nebo prodlevy převodovky. Do ucpaných měst tedy ideál. O elektromobilech se pak říká, že jsou tiché. Elektrovito je spíš tišší, pískot vpředu uloženého elektromotoru tlumeně slyšíte.

Pojďme na nabíjení, které Mercedes v základu osekal. Standardně vůz nabijete střídavým proudem (AC) výkonem 11 kW a stejnosměrným (DC) výkonem 50 kW. To je vhodné pro vozy, které se denně vrací do firemního areálu, případně jezdí kolem komína nebo se u nich počítá s menším nájezdem.

Vylepšení ve formě DC nabíjení výkonem 110 kW stojí asi 21 tisíc, na druhou stranu technika zvládá držet nabíjecí výkon kolem 80 kW i při zhruba 90% nabití baterky s kapacitou 90 kWh.

Teď trocha počtů. Za více než 1 000 ujetých kilometrů se zhruba polovičním podílem dálnic jsme se dostali na kombinovanou spotřebu 24 kWh na sto (reálný dojezd 375 km). Živit to z veřejných nabíječek by se až na výjimky nevyplatilo, nicméně předpokládá se, že elektrododávku si pořídí spíše firmy, které cenově rozumné nabíjení zajištěné už mají.

A když se pak dostanete na cenu třeba 6 Kč za 1 kWh, tak na pohled vyšší spotřeba 24 kWh ekonomicky vyjde na 144 Kč na sto ujetých kilometrů. Plus počítejte s o něco větším opotřebením pneumatik a nemožností tahat přívěsy.

Naftové Vito bude jezdit za 6 až 7 litrů na sto, což při normální ceně nafty 35 Kč (případně v krizi 50 Kč) za litr znamená náklad 210 až 245 Kč (300 až 350 Kč) na sto. Do toho dieselový motor potřebuje močovinu a je náročnější na servis.

Skříňový Mercedes-Benz eVito Kastenwagen L tak umí ušetřit peníze, řídí se snadno, je praktický, výbavově široce konfigurovatelný. Na plnou 90kWh baterku zvládne reálně kombinovaně ujet přes 300 km a ještě zbyde rezerva.

Ale něco stojí. Základní 116koňová varianta 112e s akumulátorem 60 kWh a dojezdem 307 km začíná od 1,77 milionu korun s DPH, střed 119e s větší baterkou 90 kWh a dojezdem 474 km vyjde na 1,86 milionu korun s DPH, zatímco vrcholné provedení 129e s baterkou 90 kWh, elektromotorem o výkonu 204 koní a dojezdem 383 km se prodává od 1,94 milionu korun.

V nepřímém srovnání s naftou jde o velké rozdíly. Základní dieselové Vito s manuálem a zadním pohonem stojí něco přes milion s DPH, s automatem od 1,2 milionu korun s DPH, ve čtyřkolce s automatem od 1,4 milionu korun včetně DPH.

Elektrika tak má svoje výhody, ale nevyplatí se všem, chce to počítat (nájezd, náklady, servis). Budoucnost elektrododávek je však nadějná, do prodeje totiž míří jak cenově dostupné modely typu Ford Transit City, tak luxusní hi-tech kousky typu Mercedes VLE.