Mercedes-Benz Vito je rodinný dělník v montérkách od Gucciho, který opisoval od osobáků

Mercedes-Benz je prémiová značka a i jeho dodávkové vozy lze považovat za takové dělníky ve volitelných montérkách od Gucciho. Pokud se podíváme na Vito, dalo by se charakterizovat jako „chci mercedes, ale také potřebuju pracanta“, čímž se odlišuje od třídy V, která je primárně osobní.

Jak Vito, tak V nedávno prošly modernizací, oba vozy se k sobě designem opět přiblížily, tedy za předpokladu, že Vito v rámci příplatků osadíte adaptivními LED světly (ačkoli i pro základní varianty V se připlácí), lakovanými nárazníky a litými koly.

V relativně střídmé konfiguraci (na Mercedes) bylo i testované modré Vito na snímcích, zvenčí osazené právě výše jmenovanými hlavními příplatky a také čtyřkolkou. Kdekdo by si jej tak mohl splést s třídou V, byť mu chybí třeba blinkry v zrcátkách nebo některé díly v barvě karoserie.

Navíc jsme zkoušeli osmimístnou variantu Tourer, která je v našich končinách celkem populární, protože kombinuje funkci rodinného vozu a praktičnost dělníka, což se odráží hlavně uvnitř.

Palubní deska v sobě nezapře jistou inspiraci osobními vozy, protože modernizované Vito dostalo hlavní displej infosystému s tradičním rozhraním Mercedes MBUX. Nicméně testovaná specifikace třeba vůbec neměla nativní navigaci (je za příplatek), takže se o to důležité starala konektivita Apple CarPlay / Android Auto.

Také nastavení a různá menu jsou docela osekaná, nicméně to souvisí s přítomnou výbavou. Zatímco takovou třídu S si budete poprvé nastavovat dobrých dvacet minut, tady nemáte za sedm minut co řešit.

Jedna boží věc opět převzatá z jiných benzů! Vypnutí otravného asistenta na překročení načtené rychlosti se dělá jedním dotykem do levého horního rohu displeje nebo krátkým podržením tlačítka „mute“ na volantu. Geniální, jednoduché a nesmírně praktické.

Dále se nám vysloveně líbí kombinace analogových ukazatelů a digitální palubní počítač s pěknou, plynulou a propracovanou grafikou. To nám přijde jako daleko lepší řešení než vsadit na vizuálně laciné nebo zastaralé celodigitální budíky (laciné typicky u Číňanů). Navíc tady regulujete intenzitu podsvícení pomocí jednoho kolečka, což opět považujeme za velmi praktické.

Pod hlavní obrazovkou je lišta s fyzickými tlačítky ovládajícími ventilaci. Pozor, v testovaném Vitu nebyla automatická klima, nýbrž manuální, proto přítomnost ovladačů regulujících tok vzduchu a intenzitu ventilátoru byla více než vítaná. A že jsme do klimy museli kolikrát sáhnout, protože občas chladila málo, jindy zase topila moc.

Co se nám naopak nelíbilo, to jsou místy použité tvrdé plasty. Jasně, ty v pracantovi očekáváte, jsou odolné, vydrží, patří tam, ale rozhodně by nemusely být v místech, kde s nimi člověk častokrát přichází do kontaktu (typicky dveřní loketní opěrky). Tam by měly být plasty měkčené.

Protože jde pořád o dodávku, tak Vito nabízí řadu úložných prostor, přihrádek, jen vpředu osm nosičů nápojů, ale nechybí ani sklopné loketní opěrky nebo bezdrátová nabíječka mobilů. Praktičnost i v modernizovaném Vitu stále hraje první housle, byť se dělnické vozidlo po modernizaci zase o kousek přiblížilo osobním MPV.

Látkové čalounění sezení rovněž není z kdovíjak jemné tkaniny, už na pohmat cítíte určitou robustnost materiálu. Ale u Vita nám to nevadí, stejně jako přední mechanicky (elektrika za příplatek) nastavitelná sedadla s výsuvnou stehenní podporou a na dlouhé cesty tolik důležitou bederní opěrkou.

Zadní sezení je pak snadno sklopné a už méně snadněji plně vyjímatelné, protože je potřeba trochu zápasit se systémem uchycení do podlahy a hmotností samotných sedadel. Na druhou stranu jsme si jistí, že vyjímání sedadel chce prostě jen ten správný grif a místo pro jejich uložení. Díky tomu je rodinné Vito Tourer variabilní, takže z něj můžete udělat minivan, kombík, dvoumístnou dodávku, potažmo obytňák, když dovnitř nastěhujete vestavbu.

Rozmýšleli jsme i nad různými nabízenými příplatky Toureru, které pro řadu lidí potenciálně dávají smysl. Jednak je to stálá čtyřkolka, elektricky ovládané posuvné dveře a nám se z dřívějška vysloveně osvědčilo středové zpětné zrcátko promítající obraz ze zadní kamery. V osmimístné konfiguraci Vita totiž máte dozadu omezený výhled, pokud nesklopíte všechna sedadla. S kamerovým zrcátkem vám to bude buřt.

Dále má smysl sáhnout po výhřevu sedadel (na elektrický posuv se klidně vybodněte), adaptivních LED světlech, lakovaných náraznících (tedy pokud nechcete fakt čistě pracanta), klimatizaci pro zadní cestující, držácích na nápoje (některé jsou za příplatek), zatmavení skel nebo po parkovacích senzorech. Milovníci komfortu ocení volitelný vzduchový podvozek, nezávislé topení či třeba posuvná okna ve druhé řadě. Ale možností je pochopitelně daleko, daleko víc.

Příjemným překvapením rodinně-dělnického Vita byl jeho pohonný agregát. Zvukový projev odpovídá spíše lepšímu osobáku, nemusíte tak poslouchat ten hluboký a řinčivý traktorový zvuk typického dieselu. Zastavěný vznětový čtyřválec OM 654 o výkonu 190 koní a síle 440 Nm je jemný, kultivovaný.

Dalším plusovým bodem je devítirychlostní automatická převodovka s hladkým chodem a jasnou rozhodností řazení i na manuální režim. De facto necítíte ani jemné cuknutí a jediné, co tohle auto reálně škrtí, jsou při rozjezdech emise.

Tehdy cítíte, že je nástup výkonu omezen a vozidlo chvilkově línější, nicméně tímhle syndromem trpí skoro všechny moderní diesely. To víte, aby to bylo více „eko“.

Kdekomu by zástavba devítikvaltu nedávala smysl, jenže více rychlostí má za následek poměrně příjemný fakt. Vito ani ve čtyřkolce nežere. Naše kombinovaná spotřeba defenzivním jízdním stylem se u 2,4tunové specifikace pohybovala okolo 7 litrů nafty na sto, v režimu rychlý dálniční stíhač auto pojede za 8 až 9 litrů na sto.

Ono když ve 120 km/h motor točí jen 1 500 otáček, tak zkrátka nepotřebuje tolik kapalných zrecyklovaných dinosaurů. Při ceně 35 Kč za litr nafty jezdíte defenzivním stylem za zhruba 245 Kč na sto, dálniční stíhání pak vyjde kolem tří stovek na sto.

Navzdory designovým vychytávkám a prvkům inspirovaným osobními vozy je Vito stále rodinným dělníkem, jemuž můžete obléci ony Gucci montérky, ale pořád zůstane tím, čím z podstaty je. Nosánek nahoru se tu nekoná, avšak díky modernizaci je rodinně-pracovní život s Vitem příjemnější.

Mercedes-Benz Vito se pochopitelně nabízí v mnoha konfiguracích. V prvé řadě jde o tři typy karoserie (dodávka, kombík, tourer pro přepravu osob), tři délky vozidla (krátká, dlouhá, extra dlouhá), pět naftových motorů (výkony 102 k, 136 k, 163 k, 190 k, 237 k), dvě převodovky (manuál, automat), dva elektromotory (116 k, 204 k), dva trakční akumulátory (60 kWh, 90 kWh), tři pohony kol (přední výhradně pro elektro, zadní, 4 × 4) a o tři výbavy (Base, Pro, Select).

To dokazuje i cenový rozsah od 997 463,50 Kč s DPH za krátkou dělnickou dodávku se 102koňovým dieselem a manuálem až po extra dlouhé elektrické eVito Tourer s dojezdem 369 km od 2 153 291,80 Kč s DPH.

Nicméně pro úplnost si ceník vztáhneme k testované variantě Tourer s motorem CDI 119 (diesel 190 k) a pohonem všech kol. Výbava PRO v krátkém provedení začíná od 1 528 296,55 Kč s DPH, střední délka stojí od 1 553 927,98 Kč s DPH a extra dlouhá varianta začíná na 1 530 651,21 Kč.

Vyšší výbava SELECT v krátké variantě startuje od 1 733 920,32 Kč s DPH, ve střední délce od 1 759 552,96 Kč s DPH a v nejdelším provedení od 1 715 517,43 Kč s DPH.