Vito Tourer od luxusní třídy V jen tak nepoznáte. Už nejde o dělníka, ale o poctivý Mercedes

Znáte model Mercedes-Benz Metris? Ne? Nepovídejte, vždyť o něm právě čtete… Je to tak, v Kanadě i USA se naše Vito jmenuje právě Metris. Takže zajímavost na začátek bychom měli a teď se ponořme hlouběji do testu modelu, který na první pohled vypadá jako luxusní třída V (ex Viano), ovšem uvnitř nezapře své pracovní geny, byť vizuálně už silně potlačené.

Kdekdo Vito bezpečně identifikuje díky jeho základní bílé barvě a nelakovanému nárazníku, jenže jakmile auťák oblečete do nějaké pěkné metalízy a přidáte mu adaptivní diodová světla i frajerská litá kola, rázem vůz vypadá jako luxusní vícemístné MPV zaměnitelné s třídou V. Tedy alespoň na pohled…

Uvnitř už je to jiné, vlastně takové, jaké byste od užitkového auta očekávali. Namísto čalounění palubky se zde hraje spíše na plasty, nicméně nelze pochybovat o jejich kvalitě či slícování.

Rovněž budíky jsou analogové, tlačítka na volantu obyčejná, palubní počítač černobílý, klíček se strká do zapalování, klimatizace ovládá otočnými voliči a infosystém vás svým provedením vrátí někam do roku 2010.

To samé lze říct o výdeších topení, které kombinují starou i novou koncepci Mercedesu. A nikterak buržoazně nepůsobí ani komfortní sedačky, čalouněné tkaninou a vybavené obyčejnou loketní opěrkou.

Pokud bychom měli pracoviště řidiče srovnávat třeba s Transporterem od Volkswagenu, patrně se dostaneme v rámci porovnání/hodnocení na podobné (ne-li pro Vito lepší) výsledky.

Jenže to by nebyl Mercedes, kdyby neměl nějakou tu parádu navíc. Tak třeba na Vitu jsme si zamilovali digitální zpětné zrcátko, které poskytuje přímý výhled dozadu bez ohledu na naložený náklad, počet přepravovaných osob nebo počasí.

I když pršelo a byla tma (jakože jsme v těchto podmínkách pár set kiláků najeli), stačilo použít zadní stěrač a člověk hned viděl, co se děje za autem. S konvenčním zrcátkem bychom tolik rozhledu určitě neměli.

Pokud jde o zadní uspořádání, tak se nám v rámci testu dostala do rukou standardní osmimístná varianta se sklápěcími a vyjímatelnými sedadly. Čalounění opět textil, hlavová opěrka obyčejná, loketní opěrka součástí.

Tady není moc co vymýšlet a hodnotit, neb podobné rozpoložení nabídne i konkurence. Zde není Mercedes ničím výjimečný.

Ačkoli ještě jedna věc nás napadá – vpředu na palubce je ukazatel toho, jak moc jste blízko od překážek nacházejících se z boku. Tato aktivní pomůcka platí za skvělého společníka při projíždění úzkých prostor nebo couvání do nich. Za tohle palec nahoru.

A druhý posíláme za vzdálenostní aktivní ukazatel, který najdeme zase vzadu u stropu. Stačí tedy přepnout z digitálního zpětného zrcátka na konvenční, couvat a spolu s bočními zrcátky i zpětnou kamerou kontrolovat vzdálenost rovněž vizuálně pomocí světelných diod. Nápad dobrý, výsledky dobré.

Za užitečnou lze považovat i elektrickou topnou jednotku, díky níž máte v autě buď dříve ohřáto, nebo jej prostě odstavíte, zmáčknete knoflík a můžete si dát svých dvacet i v případech, kdy kolem vás mrzne až praští.

Nakonec zmíníme ještě páté dveře, které po otevření vytvoří příjemné stínítko/deštník. Model lze pochopitelně vybavit i odnímatelným tažným zařízením, nicméně při instalaci koule se chtě nechtě umažete, protože musíte rukou pod auto, sundat kryt a nasadit kouli.

Dělat to v dešti nebo po výletě mimo silnice je skutečně lahoda. Na druhou stranu Mercedes není fakt jediný, kdo má odnímatelné tažné zařízení vyřešené ne zrovna šťastně.

Na užitkových Mercedesech se nám vždy líbilo to, že se výrobce (dříve) nebál zastavět pod kapoty těchto vozů pořádné motory. Majitelé sprinterů a véček s třílitrovým dieselem nám jistě dají za pravdu, že jízda s šestiválcem je prostě úplně jiné kafe.

Každopádně stuttgartský výrobce užitkáčů už od „šestihrnků“ odešel, takže zbývají pouze čtyřválce, nicméně ani ty netřeba podceňovat. Také ve Vitu stále koupíte ten nesilnější naladěný na 237 koní a 500 Nm točivého momentu, čímž model strčí do kapsy většinu konkurentů.

Dalším plusem pak budiž devítirychlostní automat řadící prakticky neznatelně a k tomu volitelný pohon všech čtyř kol.

Konkrétně my testovali středně dlouhou variantu s řadou příplatků, nejvyšší motorizaci, čtyřkolku. S autem jsme ujeli více než tisíc kilometrů a v rámci spotřeby zakotvili na krásných 7,6 litru na sto. A to byla zima čili nutno zohlednit ještě vyšší valivý odpor zimního obutí. Tak či onak jde o hodně pěkný výsledek z hlediska palivové spotřeby.

Automobil ve svém provedení platí za polykače kilometrů, který nabídne podobný komfort jako třída V. Píšeme podobný, nikoli stejný, neb u véčka je přece jen porce luxusu znát. Každopádně i Vito si můžete vylepšit zajímavými prvky, například vzduchovým odpružením nebo sadou pro zvýšení světlé výšky či zesílenými ocelovými disky.

Vzduch je pochopitelně pro fajnšmekry a zbylé dva příplatky oceníte při časté jízdě mimo asfalt, nicméně v rámci běžného silničního užívání jsme na základním podvozku neshledali nic „vadného“.

Žádné rány, žádné vibrace, žádný nadměrný hluk. To kdybychom měli Vito porovnat například se Starií od Hyundai, tak Jihokorejci sice zvítězí designem, nicméně jízdně je na tom Vito daleko lépe. A i když budete mít model spojený spíše s prací (dělníci, taxi, kurýr aj.), pořád se bavíme o tom, že jde o plnotučný Mercedes-Benz, byť bez luxusních prvků.

Značka, vychytávky i celkové provedení však mají svou cenu, kdy startovní 102koňové skříňové Vito s manuálem začíná na sumě cirka 860 tisíc s daní. Jenže pozor, za velmi podobné peníze se prodává základní Transporter 6.1 a to je „jenom Volkswagen“.

Nejdelší Vito Tourer s nejsilnějším motorem, automatem a s pohonem všech čtyř kol se pak prodává od cirka 1 550 000 Kč s DPH. Každopádně počítejte, že když si auto budete chtít zajímavě dovybavit, necháte na příplatcích u dealera dalších sto až dvě stě tisíc navíc. Konkrétně námi testovaná specifikace, s níž si lze bez problémů představit aktivní cestovatelský život, se prodává za více než 1,6 milionu korun s daní.

Závěrem tedy lze říct, že se Vito umí díky hezkému kabátku příjemně maskovat a nabudit dojem luxusního zboží, přestože jeho interiér odpovídá spíše standardnímu provedení. To však model dohání dostupnou technikou, zejména silným čtyřválcovým dieselem a povedeným samočinným devítikvaltem.

Navíc to výrobce nepřehání ani s kupní cenou, takže pokud zrovna netoužíte po vyfintěné třídě V, nebo se naopak chystáte pořídit nový užitkový VW, zaskočte ještě předtím okouknout Vito. Nejspíš budete překvapeni, čím vším se model od konkurentů liší. Vůz totiž není Mercedesem jen a pouze logem…