Hlavní obsah

Dodge Shelby Charger – Slavné jméno s půlkou válců

Foto: Mikka
12. 9. 2021

Když se řekne Dodge Charger, určitě si představíte obrovskou řvoucí bestii – velké kupé s pořádným osmiválcem vpředu, které zrychluje tep divákům Bullitta, Dukes of Hazzard nebo série Rychle a zběsile. Druhá generace Chargeru je zkrátka jedním z nejúžasnějších muscle cars, které byly vyrobeny. Jak by ale vypadalo verze pro starý kontinent? A jak by se s takovým autem žilo?

Článek

Právě se koukáte na Charger z roku 1986, neuvěřitelně hranatá pátá generace s malými evropskými rozměry, bezrámovými okny, čtyřválcem a pohonem předních kol. Ale ne, nelámejte nad ním tu hůl tak rychle, jméno Carrolla Shelbyho nemá tohle kupé (možná spíš hatchback) pro nic za nic, tak si jej pojďme představit podrobněji.

Píše se rok 1981 a Chrysler má problém. Dlouhá léta se vysmíval GM i Fordu, že mají v nabídce malá auta s malými motory, že to v USA nebude nikdy fungovat. Jenže ouha, propadající prodeje ukazují, že tahle namyšlenost se Chrysleru vymstila, a i slavný Charger se v roce 1978 vytratil z nabídky. V koncernu Chrysler se do čela dostal Lee Iacocca a začal značku transformovat, aby se z velké detroitské trojky nestala jen dvojice. V roce 1981 je slavné jméno Charger zpět, jenže jako malý kříženec kupé a hatchbacku se čtyřválcem a pohonem předních kol, který se vyrábí v Illinois. Vycházel z modelu Omni 024, který měl ještě slabší motory. Aby nezapřel příslušnost ke koncernu, zdobí jej i stylizovaný Pentastar – logo Chrysleru. A jak už je v koncernu tradicí, měl Charger na platformě L-body i své dvojče – Plymouth Turismo.

Foto: Dodge

Dodge to viděl optimisticky a považoval i čtyřválcový Charger za muscle car. Na letáku vidíte druhou barevnou kombinaci

Jméno Omni by vám mělo něco říkat. Možná si vzpomenete na Plymouth Horizon Turbo, o kterém jsem už v této rubrice také psal. Malý hatchback evropského střihu byl přímým příbuzným Talbotu Horizon z Francie. Pro koncern Chrysler šlo o důležitý model, který je zachraňoval v krizovém období, a tak na jeho základech vzniklo více modelů, včetně užitkových. Varianta hatchback od Dodge dostala právě jméno Omni, odvozené kupé s motorem Volkswagen 1.7 pak Omni 024. Později po ukončení výroby německého motoru používal koncern šestnáctistovku vyvinutou společně s Peugeotem.

Čtyři válce stačí, když je turbo tlačí

Chargeru ovšem tyhle objemy nemohly stačit, takže se chlubil motory AS7U3 o objemu 2,2 litru, nejsilnější verze měla přeplňování turbodmychadlem (takzvané motory Turbo I). V tom případě ale měl Charger původně pouze manuální převodovku, automaty se nabízely až později. Tady je převodovka po repasi a má neuvěřitelně přesnou kulisu. U amerického auta bych tak jasné dráhy opravdu nečekal. A právě přeplňovanou verzi si pro vrchol modelové nabídky vybral slavný Carroll Shelby. Vzhledem k tomu, že se z Iacoccou znal už od Fordu, není těžké domyslet si, kdo jej k osmdesátkovým Chryslerům a jejich úpravám přivedl.

Iacocca chtěl, aby se Charger mohl vyrovnat evropské a japonské konkurenci nejen výkonem, ale i jízdními vlastnostmi, takže nechal Shelbyho předvést svá kouzla. Jeho první verze z roku 1983 nejprve nabídla 148 koní v 5 600 otáčkách a 220 Nm ve 3 200 otáčkách. Samozřejmostí bylo přeladění charakteristiky turbodmychadla Garett T3, aby měl Charger pořádný zátah. Shelby upravil kompresní poměr i převody, použil strmější řízení, snížil a přitvrdil podvozek, nasadil lehčí kola a za ně větší brzdy.

Foto: Mikka

Na přeplňování byli u Chrysleru pyšní

Auto navíc nabízí i docela příjemně poslouchatelný zvuk (občas spíš jekot), což je také specialita Shelbyho verze, která se chlubila přepracovaným výfukovým systémem. O to větší slast mi způsobuje zašlápnutí plynového pedálu do koberečku a vyzkoušení, zda stovka za 9 sekund je reálný údaj. Maximální rychlost by se měla pohybovat na 188 km/h a nemám důvod v tomto údajům automobilky nevěřit. Auto akceleruje opravdu snadno a rychlejší jízda mu nedělá žádný problém. A to za oceánem byl důležitý ještě jeden údaj, sprint na čtvrt míle, který tato generace Chargeru zvládne za 16,8 sekundy. Podle některých novinářů to mohla být nová éra muscle cars s turbomotory, ale pochopení zákazníků se nedostavilo a raději si kupovali nové Mustangy. Asi za oceánem na takové auto ještě nebyli připraveni.

Amerika pro Evropany?

Motor napříč a kompaktní rozměry, to sice není zrovna americká tradice, ale nám v Evropě by se to mohlo líbit. Díky jinému řízení má totiž Charger dost přesné a příjemné reakce na volant a proplétá se zatáčkami jako neamerické auto. Tužší podvozek navíc dost omezil náklony, a tak se tohle auto chováním opravdu dá srovnávat s evropskými hot-hatchi té doby, třeba s Golfem GTI nebo Renaultem 5 GT Turbo. Přitom je pořád dostatečně komfortní a zvládá menší nerovnosti. Za lehkými koly jsou chlazené brzdové kotouče vpředu a větší bubny vzadu, na které je spoleh.

Foto: Mikka

Stylizované Shelbyho logo zdobí hlavové opěrky

Nějak jsem v povídání vynechal hranatý vzhled, který má něco do sebe. Výrazná tmavě červená barva je doplněná stříbrnými polepy, na kapotě je pořádná boule, na střeše šíbr a nechybí spojler a nástavce prahů. C-sloupky mají nové překryty, přes zadní světlomety je decentní černá plastová mřížka a i vzadu je malý spojler na usměrnění proudícího vzduchu. Auto má i třetí brzdové světlo, v té době ještě celkem výjimečnou věc. Úprav nezůstal ušetřen ani interiér v uspořádání 2+2. Líbila se mi hlavně kožená sedadla s iniciály CS (Carroll Shelby) na opěradlech. Jen si ve sportovním autě dovedu představit lepší tvarování, a hlavně výraznější boční vedení. Amíci se zkrátka rádi rozvalují. Shelby upravil ale plynový pedál, dal jej výš a zvětšil v levém dolním rohu, abyste mohli snáze a citlivěji šlapat současně i na brzdový.

Přesto to takový trhák nakonec nebyl a v roce 1987 byla výroba ukončena. Koncern dal přednost kupé Dodge Daytona (to se mi vždycky líbilo) a Plymouth Laser. Nejvzácnější je speciální tisícikusová edice GLHS se silnějším motorem, kterou nechal stavět Shelby už pod svým jménem z posledních vyrobených aut. Svým způsobem jsou ale vzácné vlastně všechny Chargery této generace, v Evropě se totiž moc nevyskytují. Ostatně ani jméno Shelby si většinou nespojujeme s malými předokolkami evropského střihu, těch máme na našem kontinentu dost i tak, takže se raději dováží starší klasičtější varianty.

Možná je škoda, že se tu vlastně nikdy neprodával. Jméno Charger pak zahálelo mnoho let, než jej vzkřísili v roce 2006 pro čtyřdveřový sedan. Od roku 2011 se nabízí současná sedmá, stejně zaměřená generace.

Na prodej jsme ale ani u nás, ani u sousedů nenašli žádný kousek, ve Státech pak auta stojí kolem tří tisíc dolarů (kolem 70 tisíc korun, ale dovoz není zcela levný). Díly se koupit dají, většinou opět za oceánem přes internet. Podle recenzí jde ale o velmi spolehlivá auta, pokud se nezanedbává řádný servis.

Reklama

Sdílejte článek