Hlavní obsah

Plymouth Horizon Turbo – Vlk s ošuntělém beránčím rouše

Foto: Martin Tolar
3. 5. 2020

Ne vždy je tahle rubrika o luxusním a elegantním krásném autě. Zajímavé svezení se totiž vždy neukrývá pouze v hromadě naleštěného chromu a designových liniích. Někdy se svezu i v hranaté škatuli s patinou, co mě vyléčí z několika předsudků o amerických autech.

Článek

To, co vidíte na fotkách, je Plymouth Horizon pro obyvatele USA, případně Plymouth Expo pro jejich severní sousedy. Shodné jméno s evropským Talbotem ale není náhoda. Představte si, že jste automobilka Chrysler a vyrábíte velká silná auta s velkými motory a všem konkurentům s prcky v programu se smějete, protože nad pořádný vidlicový osmiválec není. Ale pak přijde ropná krize a zákazníci radši riskují ohořelý zadek z Fordu Pinto, než aby se smířili s tím, že za palivo utratí spoustu peněz. Co s tím?

Naštěstí máte v Evropě divizi, která má přece spoustu malých aut v nabídce, stačí je jen trochu upravit a nabídnout na domácím trhu. Takže se vzala Simca Horizon (později známější spíš jako Talbot Horizon – evropské auto roku 1979) na platformě L. Tento pětidveřový hatchback s pohonem předních kol se tak v lednu 1978 americkým zákazníkům představil jako Plymouth Horizon a jeho dvojče Dodge Omni (lišily se jen maskou a nárazníky).

Až sem to zní jako jednoduchý, logický a hlavně ekonomicky smysluplný plán. Problém je, že Chrysler se při upravování pětidveřového hatchbacku Horizon na americký trh nějak rozjel a výsledkem je na pohled stejné, ale vlastně úplně jiné auto. Ani jeden panel karoserie není záměnný, což vývoj, výrobu a dodávky náhradních dílů zkomplikovalo a prodražilo. První rok navíc prodeje zaostaly za očekáváním a cíl porazit Volkswagen Rabbit (my jej známe jako Golf) vypadal nesplnitelně. Nakonec byla ale úvodní krize překonána a prodeje se povedlo nastartovat takovým způsobem, že několik let šlo o nejprodávanější model celého koncernu. Vtipné je, že základní sedmnáctistovka pocházela právě od německé konkurence.

Foto: Plymouth

Na propagačních snímcích působí Horizon sympaticky

Už jsme řekli, že karoserie je jiná, ale na pohled se koncepce co nejvíce obestavěného a využitelného prostoru nezměnila. Díky pohonu předních kol na něm zákazníci oceňovali, že je uvnitř prostornější než konkurenční Ford Pinto a Chevrolet Chevette. Auto má také pochopitelně odlišné pětimílové nárazníky.

Z celého auta na mě sálá až překvapivá pocitová bytelnost. Také byl Horizon těžší než třeba soudobá Corolla a Rabbit. I když ano, já vím. I vy na fotkách vidíte, že tento Horizon z roku 1987 není zrovna stav 1A. Asi nejkulantněji se dá vyjádřit, že vypadá dost punkově a nejdražší jsou na pohled ta originální kola s motivem sněhové vločky. Ale když to nevadilo Michalovi – jeho majiteli, proč by mělo nám?

Foto: Martin Tolar

Originální kola a na boku citát z filmu Mad Max, tohle auto je zkrátka trochu punk

Dojem zvenčí jsem ale přestal řešit, jakmile jsem otevřel dveře. Interiér je nesmírně zachovalý a docela pohledný. Díky světlým sedadlům a slušné prostornosti to tu je vzdušné. Překvapilo mě zejména ovládání topení vlevo od volantu a budíky utopené pod velkým převisem kapličky. To jsem snad neviděl ještě v žádném autě, ale alespoň vám spolujezdec nemůže rozštelovat vytápění. Sedadla jsou pohodlná a docela měkká. Čtyřramenný volant se zase docela příjemně drží.

Foto: Martin Tolar

Uvnitř ale Horizon vypadá jako nový

Motor vpředu napříč pohání přední kola, což v té době v USA ještě působilo svěže a moderně. Mezi malými levnými auty byl Horizon prý dokonce vůbec první, protože dosavadní předokolky Cord 810, Oldsmobile Toronado a Cadillac Eldorado byly mnohem dražší. Základní modely dostaly sedmnáctistovku Volkswagen SOHC (ovšem s vlastní hlavou válců a sáním), ale v tomto konkrétním voze mám silnější soustrojí. Jde o největší z nabízených čtyřválců o objemu 2,2 litru, který standardně nabízel 97 koní. Výhodou je, že v případě této verze Chrysler raději volil svůj pětistupňový manuál. V tomto autě je převodovka A555, která má ještě rezervu oproti současnému naladění a zvládla by o 100 Nm větší točivý moment motoru.

Foto: Martin Tolar

Tuto pohonnou jednotku byste ovšem v evropském Horizonu hledali marně

Abyste správně pochopili původ auta, musíme si udělat odbočku. U Dodge existovala totiž sportovní verze, kterou vytvořil Caroll Shelby, a chtěl ji pojmenovat Coyote. To ale nakonec nedopadlo, a tak se v roce 1984 objevilo Dodge Omni GLH s motorem 2.2 Turbo I. Ta zkratka mimochodem označovala slova „Goes like hell“ (jezdí pekelně). Tato verze Omni nabídla 146 koní, což bylo na tunové auto senzační číslo.

Posledních 500 aut si Shelby odebral a prodal pouze v černé s polepy a označené jako GLH-S (to S znamená „Some more“, tedy ještě více). Motor byl už ve verzi Turbo II a výsledkem bylo 175 koní a 237 Nm (jiné zdroje uvádějí 177 koní a 280 Nm). V motoru jsou kované písty, ojnice i klika. Shelby vyměnil řídicí jednotku, namontoval intercooler a tlak turba byl až 12 psi. Tužší podvozek Koni a patnáctipalcová kola se měla postarat o to, aby se auto drželo silnice jak přibité. Nové brzdy v tomto kousku zase poskytují pocit jistoty, kdyby náhodou. To je fajn, protože v Horizonu bourat nechcete, jako snad v žádném starém autě.

Foto: Dodge

Dodge Omni v originální úpravě Carolla Shelbyho

Teď se můžeme po historické odbočce vrátit k Plymouthu. Není to tedy originální Dodge Omni s úpravami od Shelbyho, které Michal samozřejmě chtěl, ale alespoň můžeme zjistit, jak by takové asi jezdilo. Přitom se tento Horizon, tehdy ještě bez většiny úprav, kdysi prodával v mosteckém dealerství Peugeotu za pár korun.

Kastle je původní a pod kapotou je také motor Chrysler Turbo o objemu 2,2 litru z roku 1989. Ten má díky kovaným dílům výhodu, že vydrží i razantní nárůst výkonu. Jenže když máte tak dobrý základ v autě, které nemá závratnou historickou hodnotu (tu má asi jen originální Shelby), můžete si s ním trochu pohrát, jako to v roce 2014 udělal i Michal.

A tak má tento Horizon upravenou řídicí jednotku (takzvanou Stage 5), větší vstřiky a mezichladič, jiné svíčky, senzor benzinové pumpy a palivové čerpadlo z osmiválcových motorů. Předělán byl i výfuk na průměr 2,5 palce a vyměnila se spojka. Turbodmychadlo navíc dokáže tlačit až 2 bary (původně jen 1,1), má MAP senzor na 3 bary a boost controller. Výsledkem je naměřený výkon 327 koní a točivý moment 455 Nm, a když na něj pořádně šlápnete, zarazí vás ten zátah do sedačky. Jakmile povolíte, už turbo odfukuje do výfuku a chystá se na další zátah.

Kde se to v té hranaté škatuli bere?

Hmotnost 969 kilogramů slibuje, že se malý Plymouth nebude chovat jako typická těžká Amerika. Navíc Američané vyhodili torzní tyč (vzadu ale zkrutné zůstaly) a vpředu raději použili zavěšení MacPherson. Opět se tady dostala ke slovu spolupráce s Volkswagenem a řadu dílů byste našli v druhé generaci Golfu.

Čitelné chování a okamžité reakce auta jsou zábavné, a auto tak pobaví i mimo rovinky. Na nich kraluje turbo, které žene malý hatchback až do nesmyslných rychlostí. Například na stovce je za pouhých pět sekund. Přitom si někteří novináři v USA tehdy stěžovali, že se Horizon špatně řídí. Já jsem si ale tento dojem rozhodně neodnesl.

Foto: Martin Tolar

Hatchback je to sice rychlý, ale pořád docela praktický

Přesto Horizon, ani jeho dvojče Dodge Omni nebyly neúspěšnými modely a zachránily Chrysler před bankrotem. Výroba byla zahájena v prosinci 1977 v Illinois a později i ve Wisconsinu (v továrně AMC, která je dokázala vyrábět levněji), prošly si modernizací v roce 1984 a z trhu zmizely až v únoru 1990, čímž o tři roky přežily evropský Talbot. Nahradily je modely Dodge Shadow a Plymouth Sundance, které se souběžně vyráběly od roku 1987. V tom roce se navíc i výrazně zvýšila výrobní kvalita starších dvojčat.

Má vlastně cenu takové auto mít?

Horizon a jeho klony vznikly ve 2,5 milionech kopií (z toho necelý milion připadá na americká dvojčata), přičemž víc se prodalo těch se značkou Plymouth. Američané jej považovali vzhledem k ceně za skvělý kup, protože měl dobrou spotřebu, vnitřní prostor i výkon. U nás na něj narazíte zřídka, i když tento konkrétní se nedávno prodával za 100 tisíc korun.

Za takový sleeper s pořádnou náloží plnicího tlaku to zní jako skvělá cena, navíc vás s ním klidně pustí i na srazy amerických aut. Ideálně na jejich sprinty, kde si můžete připsat i dost skalpů. Ostatně tenhle Horizon porazil mnohem zvučnější americké sporťáky, které mají rychlost v přímce zapsanou ve své DNA.

Nemusíte se bát ani shánění dílů, protože většina spotřebních věcí je shodná s Chryslerem LeBaron (třeba brzdy, nápravy, ložiska nebo čepy, ostatně i Michal si původně kvůli dílům pořídil jednoho LeBarona) a dají se snadno sehnat i u nás stejně jako ty specifické. Navíc mechanicky je auto hodně jednoduché, blbuvzdorné a spoustu věcí si na něm průměrně šikovný člověk udělá sám. I provozní náklady se dají udržet na rozumné míře, a když pojedete klidně, můžete mít i spotřebu pod 8 litrů na 100 kilometrů. Ale popravdě nevěřím tomu, že se vám to nějak často povede. V zátahu jede spíš tak za dvacet.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.