Hlavní obsah

Testy: TAZ Škoda 1203M Sanita: Jako na houpačce s pacientem za zády

Foto: Mikka
11. 9. 2019

Takových let mám řidičák, a přesto se občas najde nějaké kultovní a zároveň rozšířené auto, které se mi stále vyhýbá. Až do letoška jím byla i legendární Škoda 1203. Nyní si ale díky svezení s modernizovanou verzí z Trnavy v sanitním provedení mohu daný model odškrtnout. Bude se mi líbit více než Barkas?

Článek

Dodávka vyjíždí, ale se zpožděním až běda

Ten příběh musíme začít vyprávět ve Vrchlabí v roce 1968. Právě tam vznikly první kusy multifunkční dodávky Škoda 1203 se samonosnou karoserií, která měla nahradit velké praktické kombi (dnes bychom jej spíš zařadili mezi MPV) 1202. I když projekt ležel na stolech a rýsovacích prknech už od roku 1956, zahájení výroby se silně opozdilo a první prototyp byl hotový až v roce 1960. Potřeba nahradit typ 1202 byla ale neoddiskutovatelná. Konstruktéři měli velmi svázané ruce technikou, přesto designér Miloš Krejčíř odvedl práci nejlépe, jak uměl. Škoda trvala na použití co nejvíce shodných dílů, proto tu najdete třeba zadní světla z 1000 MB nebo přední blinkry z autobusu Karosa. Inspiraci trambusovité dodávky musíte hledat u Volkswagenu Transporter nebo Citroënu HY. Na fotkách si můžete prohlédnout modernizovanou verzi TAZ Škoda 1203M v sanitním provedení (originální béžový odstín) a zbarvení PN Bohnice. Má i nezbytnou kapličku na kapotě se svítícím červeným křížem a typický maják na střeše.

Co vedle pohodlí sedadel nabízí interiér?

Kvůli umístění sedadel nad motorem a nad nápravou se do auta nenastupuje nejsnáze. Kabina vpředu je docela prostorná a měkká sedadla přispívají k pohodlnější jízdě přes nerovnosti. Jejich tvar je vlastně docela pohodlný, ale nastavení je možné pouze v podélném směru. Nákladový prostor je slušně velký a v nákladní verzi toho dodávka jistě uvezla dost. Sice si tady nestoupnete, ale stejně je jako sanitka mnohem použitelnější než starší nízký model. Rezerva a nářadí je schované vzadu pod jeho podlahou. Tam se dostanete sklopením dolní poloviny zadních dveří. Můžete ale otevřít jen tu horní s oknem.

Foto: Mikka

Do interiéru se toho vešlo víc než u přechozí Škody 1202

Variabilita a shoda s „embéčkem“ žádoucí

Škoda 1203 se vyráběla jako dodávka, mikrobus, sanitka, speciální pohřební automobil, pick-up, podvozková varianta pro montáž valníků a skříňových nástaveb a později také jako obytný vůz. Užitný prostor automobilu byl opravdu dostatečně velký, variabilita se dala přizpůsobovat potřebám uživatelů. Design byl uzpůsoben tomu, aby se co nejvíce dílů mohlo používat shodných s osobním sedanem 1000 MB. Od roku 1973 probíhal postupný přechod výroby do automobilky TAZ v Trnavě, kde se typ 1203 dále modernizoval. Od roku 1985 měl silnější patnáctistovku, od 90. let jinou masku, posuvné boční dveře, plastové nárazníky a koncem 90. let došlo i na motory Volkswagen.

Foto: Mikka

Dvanáctsettrojka většinou působila jako směs dílů z ostatních modelů značky

Pomalá záchranná služba zasahuje

Čtyřválec OHV je namontován podélně pod předními sedadly a pohání zadní kola. V modernizované verzi (konkrétní kus je z roku 1989 a byl vyroben v Trnavě) s objemem 1,5 litru a dvoukomorovým karburátorem Jikov 32 SEDR dosahuje výkonu 57 koní. Původní verze byla kritizována jako příliš slabá a ani s touhle patnáctistovkou nepatřila dodávka k nejrychlejším autům našich silnic (sanitkám se občas vysmívavě přezdívalo Pomalá záchranná služba). Zrychlení na stovku TAZ neuváděl, na 80 km/h ale sanitka zrychluje více než půl minuty. Při téhle rychlosti ale začíná občas v interiéru něco drnčet a rezonovat. Navíc měl motor sklony k přehřívání, a to už kvůli svému umístění. A jakoby chtěla dvanáctsettrojka dostát své mizerné pověsti, hned na začátku testu odmítala nastartovat.

Foto: Mikka

Větrací zadní okenka alespoň trochu zpříjemnila parný den v neklimatizovaném autě

V dodávce jako na lodi

Nádrž pojme docela skromných 40 litrů paliva, což při spotřebě kolem 10 litrů omezuje dojezd. Brzdy byly původně na všech kolech bubnové, kotouče se alespoň na přední nápravu dostaly až v roce 1986. Řazení nepůsobí zrovna přesně a na rychlou práci s ním rozhodně potřebujete chvíli cviku. Malý poloměr otáčení zajišťoval slušnou manévrovatelnost.

Prázdná dvanáctsettrojka působí svéhlavě a jízda s ní opravdu není nijak příjemná. Nerovnosti přispívají k rozhoupání celé dodávky. Je ale pravda, že ani na velkých dírách moc nedrncá. V zatáčkách je ale cítit odskakování zadní nápravy, což je prý ještě horší hlavně na mokru. Přesto drží ve stopě lépe, než jsem původně v obavách očekával. A samozřejmě je dodávka i citlivá na boční vítr, takže jízda s ní opravdu není žádný med. Navíc jste nervózní, protože nabourat v TAZu opravdu nechcete. Pasivní bezpečnost a deformační zóny jsou pro něj neznámé pojmy. A to má auto ještě velký problém s korozí, která díly dále oslabuje.

S kultem na cestě od kolébky na hřbitov

Výroba se přesunula do Trnavy do továrny TAZ, kde poslední kusy pojmenované jako TAZ 1500 vznikaly až do roku 1999. Když byste ale hodně chtěli a složili peníze, možná vám tento vůz v Žacléři (jen 16 km od Vrchlabí, kde vznikaly i první kusy) u firmy Ocelot Auto postaví dodnes. Výroba tam byla sice ukončena s koncem roku 2017, ale firma stále vyrábí náhradní díly. Musíte se ale povznést nad všechny nedostatky, které jsou neoddiskutovatelné a dvanáctsettrojka se jich prostě nezbaví. Kritizována byla už v době svého vzniku dobovými hodnotiteli, takže dnešní měřítka nesplní už vůbec, ale tak se na ni dívat zkrátka nemůžete. Jistý kultovní status tomu autu zkrátka upřít nelze. Navíc bezpočetnou řadu lidí vozila od narození až po poslední cestu právě tahle dodávka. Ale mám-li vám nalít příslovečného čistého vína, s konkurenčním Barkasem se mi jezdilo lépe. A pochopitelně mnohem lepší byl i Volkswagen  v podobě jeho Transporteru T1.

autowebAUTOWEBaUtOwEb