Objevili jsme lesk a bídu Paříže, zajeli za Mickey Mousem a vyzkoušeli žhavou novinku od DS. Byla to romantika, nebo…?

První kontakt s pařížským provozem možná rozbije vaše představy o tom, jak se v tomhle velkoměstě jezdí. Čekáte Británii? Je to spíš Rumunsko. Navíc po prvních ujetých kilometrech a míjení pravidelně obouchaných aut zjistíte, že by někteří místní raději neměli řídit vůbec.

Připravte se na nerespektování jízdních pruhů, nepoužívání blinkrů, neustálé troubení jako v Itálii, chodce přecházející na červenou a všudypřítomné motorky míjející vás zleva zprava. Zase ale neočekávejte rychlostní pirátství.

Paříž je v centru divoká a ucpaná, proto jsme si za volantem oázy klidu DS N°4 hned uvědomili, jak moc v tomhle mumraji nemají smysl velká SUV, ale spíše kompaktní hatchbacky.

Mířili jsme totiž do centra hned za první atrakcí označovanou jako „must see“, tedy že ji musíte vidět/zažít. A mířili tak rychle a v takových kolonách, že nám zde použití elektrického vozu dávalo největší smysl, zvlášť díky volitelné silné rekuperaci umožňující komfortnější poskakování v provozu. Třeba se k tomuhle stavu v Praze taky dopracujeme, ostatně nakročeno už máme.

Každopádně tím, co se má zkusit, je noční projížďka po řece Seině na lodi. Vybrali jsme si cestovní kancelář Vedettes de Paris kotvící hned u Eiffelovy věže, ta používá plně elektrické lodě a na osobu stojí jedna hodinová plavba od 500 Kč výše. Záleží totiž na termínu, času, typu plavby (s průvodcem, s jídlem, s hudbou…) a kde a přes koho koupíte.

Vychytali jsme hudební plavbu (z repráků hrají francouzské písně) bez průvodce a místa vzadu na vrchní palubě. Plavba po řece vede okolo známých památek, některé bývají stejně jako Eiffelova věž pěkně nasvícené. Tím Paříž rozhodně odpovídá svojí přezdívce město světel.

Při rychlosti do 20 km/h tak máte šanci vidět třeba Invalidovnu, muzeum Orsay, muzeum Louvre, v roce 2019 vyhořelou a stále opravující se katedrálu Notre-Dame a další památky. Pokud nemáte průvodce (živého, audio), doporučujeme si alespoň otevřít mapu na mobilu, abyste viděli, kolem čeho plujete.

Nebo prostě nic neřešte a přepněte se do relaxačního režimu. Užívejte světel, čerstvého vzduchu a tmy přikrývající stinné stránky města, které však můžete objevit záhy po vylodění.

Totiž pár kroků od lodi je zmíněná Eiffelova věž, majestátní stavba vyšší než 300 metrů, v noci úžasně zářící do okolí a podporující světelnou atmosféru. Jenže taky je kompletně obehnaná plotem, okupovaná davy lidí, neustále k vám někdo chodí a něco vám nabízí (focení, klíčenky…). Pořád.

Po chodnících v blízkosti věže se válí odpadky, okolo se nekonečně linou taxíky, turistické cyklo taxíky a policisté. Zkrátka romantika jen na fotce, majestátnost jen když zvednete oči nahoru, zbytek už pohltil turismus.

Na další den jsme se rozhodli nechat centrum žít svým životem a vyrazili do Disneylandu Paříž, ačkoli ten technicky vzato leží až za Paříží. V rámci cesty zabralo nejvíc času doskákat do kolon na dálnici a vzdálit se od města, kde se provoz rozmělnil do čtyř až pěti pruhů a zrychlil na 90 i 110 km/h.

Což jsou opět rychlosti, kde použití elektriky pořád dává smysl, navíc v pohodlí modernizované DS N°4 vybavené 213 koníky a silou 345 Nm posílanou na předek. Tím, že auto není velké, tak se s ním dobře manipuluje, krouťák je k dispozici hned na pokyn pravého pedálu, což umožňuje rychlejší reakce na mnohdy nevyzpytatelný pařížský provoz.

Disneyland není levný a nabídne hned tři parky. Disneyland park, Walt Disney Studios park a Disney Village. Do prvních dvou potřebujete lístek, který vyjde podle dne návštěvy a typu (denní, vícedenní) od nějakých 2 000 Kč výš, kombinovaný vstup do Studios je od 500 Kč a výš navíc.

Village je pak vlastně takové velké městečko s kinem, hotely, restauracemi, nádražím, bazény a vlastně vším, co v silně turistické oblasti potřebujete.

Možnosti parkování jsou různé, my zvolili Parking Indigo blízko vchodu do parku, který stál 700 Kč na den. Nabíjení bez registrace pomalým výkonem nejvýš 7 kW zde stálo asi 13 Kč za kWh. Ono totiž parkování v místě bývá natřískané a výhodou elektrik je, že mají vyhrazená nabíjecí místa. To občas platí i v Praze.

Než se vůbec dostanete do jedné ze tří zábavních oblastí, musíte pokaždé projít kontrolou přes rám a rentgenem podobně jako na letišti. A dál musíte počítat s tím, že jsou všude, ale naprosto všude fronty na frontu a pak až po vystání druhé fronty jdete na atrakci, pokud si nezaplatíte přednostní vstup navíc (125 Kč a více za atrakci).

Naprosto klíčové je zde mít buď mapu, nebo ještě lépe oficiální aplikaci. Ta totiž ukazuje kde jste, kde co je, některé atrakce si zde můžete zamluvit na čas, navede vás a hlavně vidíte čekací doby. A ono když pak u parku miniatur září krásných 60 minut čekání a hrad s princeznami má poslední volný slot ve 14:30 hodin a je deset ráno, usnadní to vaše plánování.

V rámci vstupu lze navštívit různé výstavky, bludiště, horské dráhy, plavby lodí, ale i interaktivní 4D kina s různou tematikou.

Lákadlem je pochopitelně focení se známými Disney postavami včetně princezen, Star Wars hrdinů nebo klasických ikon z Mickey Mouse světa. Postavy se střídají, každý den jsou jiné.

Dominantou je zámek stojící uprostřed Disney parku, naprosto všude můžete koupit Disney produkty včetně čelenek s Mickeyho ušima (má je skoro každý). Jako motoristy by vás mohla zajímat obří autodráha, kde se můžete v malých roadsterech projet po klikatém okruhu. Jde o atraktivní záležitost, kde jsou ovšem dlouhé hodinové fronty.

Ačkoli má park s DS Automobiles pramálo společného, přece jen jsme si při procházení interiérů ponorky Nautilus vzpomněli na spoluzakladatele žánru sci-fi Julese Verna, v jehož jménu má DS aktuální automobilové kolekce.

Park Walt Disney Studios je sice dělaný ve stylu Hollywoodu, ale jde jen o menší a přidružený zábavní park, nás však bavil trochu víc než ten hlavní. Svoje místo zde totiž mají atrakce (horské dráhy, projížďky…) spojené s Avengers, Cars, Spider-manem, ale i se starým seriálem Twilight Zone.

Ten nás nachytal úplně nejvíc. Je totiž lokalizován v obrovské budově hotelu, takže jsme si mysleli, že půjde o takový strašidelný hrad. Jenže ono šlo o bláznivý výtah jezdící nahoru a dolů.

Druhý park je tak příjemným doplňkem a vlastně i čekáním na závěr dne, kde se hlavní park zmenší na polovinu, naplní po okraj lidmi a na zámku proběhne závěrečná 20minutová show plná ohňostrojů, světel, vody, laserů, promítání Disney příběhů a dronů. Tedy když vydržíte do konce, uvidíte něco úžasného, ale počítejte s tím, že odjezd z místa pak potrvá klidně hodinu.

Den číslo tři a čas poznat centrum, nicméně pěšky, protože autem sice řadu populárních míst objedete, ale uvidíte je leda z okna, protože parkování je u většiny památek prakticky nemožné. Ačkoli jsou zde takové kolony, že některé ulice velká parkoviště připomínají.

Aby vás stání v centru nestálo ledvinu, doporučujeme využít parkovací domy, které jsou levnější než stání na ulici a často umožňují online rezervaci. My využili Q-Park Tour Maubourg ležící asi 20 minut chůze od Eiffelovy věže.

Standardní ceník hlásá cenu za den přes 1 250 Kč, online jsme platili půlku, stejně tak za hodinu parkování, za kterou si provozovatel běžně účtuje 155 Kč. Hitparádu nečekejte, parking Tour Maubourg je zašlý, místa úzka…

Naši túru jsme započali opět u věže, kde bylo ve dne ještě více lidí než v noci, ale to už zkrátka k pařížské dominantně patří. Další klasikou je pak park Trocadéro či Vítězný oblouk, odkud se dostanete na Place de la Concorde, což je náměstí Svornosti, kde se dříve popravovalo gilotinou.

Dnes střed zdobí obelisk z egyptského Luxoru, a kdo vyzkoušel v pražském DS Store konfigurátor pomocí virtuální reality, ten největší pařížské náměstí dobře pozná, protože právě na něm si prohlížíte vámi sestavované auto.

Hned za náměstím je slavná obchodní ulice Rivoli, podle které mělo DS dříve pojmenovaný výbavový stupeň. Místo se vyznačuje úzkými přeplněnými chodníky, nekonečnou řadou aut trčících v koloně a drahými obchody.

A když jsme u těch obchodů, tak byť vás tam každý bude posílat, tak nechoďte do Galeries Lafayette Haussmann. Na fotkách sice vypadá vícepatrová budova plná luxusních obchodů nádherně, ale realita je taková, že se uvnitř nedá pohybovat. Je zde až moc lidí a extrémně drahé produkty prodávané lacinou formou podobnou stánkovému prodeji. Tohle si klidně odpusťte.

To raději obdivujte Louvre, zvolte procházku po bulváru Champs-Élysées, koukněte do charitativní galerie Fondation Louis Vuitton, kde koupíte drobné dárkové značkové předměty za rozumné ceny nebo jako my zmizte z přelidněné a místy špinavé Paříže.

Rozčarování realitou velkoměsta jsme chtěli navštívit nějaké automobilové muzeum, ovšem ouha. Pařížské Citroën a DS je zavřené, stejně tak muzeum POP Central, které čítalo sbírku filmových aut. Na prodej byly vozy letos v listopadu a psali jsme o nich ZDE.

Volba padla na necelé tři hodiny cesty (krásným venkovem) vzdálený kraj pyšnící se šampaňským, konkrétně na město Remeš, kde od roku 1985 působí Automobile Museum Reims. Najdete zde na 90 motorek, 160 aut a 7 000 miniatur.

Vstupné stojí 250 Kč a umožní vám vidět zejména francouzské, italské, britské a japonské jednostopé stroje včetně motokol. V rámci aut sbírka začíná městskými vozy, mezi nimiž má své místo vedle neznámých vehiklů podivných tvarů také Trabant.

Najdete tu i pár amerik, třeba policejní Dodge Diplomat. Německo zastupují volkswageny, například brouk nebo Passat. V rohu stojí sbírka hasičských aut, obzvláště pyšní jsou provozovatelé na historický bydlík Renault Galion nebo na sbírku šlapacích autíček a panenek. Menší děti sem ale neberte, původní panenky vypadají trochu strašidelně.

Co by to bylo za muzeum bez klasických sporťáků značek Porsche, Opel, Matra, Alpine, Saab, MG nebo svalnatého Dodge či závodních renaultů? Dočkáte se i luxusu v podobě Mercedesu S, Citroënu DS, XM nebo SM s motorem Maserati.

Koho zajímají vysloveně historická auta, nejvíce ze 30. let minulého století, ten se jistě nebude moci nabažit převážné francouzských strojů, které ovšem vypadají všechny velmi podobně. Ale takhle to v raném automobilismu zkrátka bylo.

Muzeum vystavuje rovněž několik rarit. Jde třeba o Peugeot 403 z karosárny Radovitch, který má pár dílů od Citroënu, čelní sklo z Mercedesu a ocenění z prestižní události Concours d'Elegance.

Dále jde třeba o model Facel Vega z roku 1962, který vypadá jako francouz křížený s nějakým mercedesem. Jde však o středně velký uzavřený sporťák s motorem 1,7 litru a výkonem 105 koní, jeden z 381 vyrobených.

A co Hommell Barquette? To je závodní vůz se silniční homologací. Hostí vzadu uložený dvoulitrový čtyřválec Peugeot o výkonu 155 koní a jede nejvýše 215 km/h. Podle údajů v muzeu vzniklo jen 52 kusů.

Kromě toho se v muzeu každoročně v březnu koná aukce veteránů, k čemuž nás dovedly hned v úvodu zaparkovaný Rolls-Royce a model značky Excalibur, která stylizovala moderní vozy do kabátku 20. a 30. let. Tyto vystavené kusy se v dražbě neprodaly, tak v muzeu čekají na svého nového majitele.

Ač se to nezdá, tak jsme za pár dní s DS N°4 najeli přes 500 km, a to jak v pařížském provozu, tak při cestě do Remeše. Průměrná spotřeba činila 17 kWh na sto, což při využitelné kapacitě akumulátoru 58,3 kWh odpovídá zimnímu dojezdu na jedno plné nabití asi 340 km.

Elektrická čtyřka tak nebude primárně dálničním stíhačem polykajícím stovky kilometrů denně, ale hatchbackem vhodným pro komfortní jízdu po velkých městech a jejich i vzdálenějším okolí.

Vzhledem k rychlonabíjení výkonem až 120 kW a možností ručního i automatického spuštění předehřevu akumulátoru se nemusíte bát o dojezdovou tíseň ani na dlouhých trasách v zimě. Jasně, půl hodiny sice nabíjením ztratíte, ale za tu dobu jste schopni baterku naplnit do 80 %, tedy na dalších zhruba 270 km. S jarem pak dojezdy ještě vzrostou.

DS N°4 do Česka dorazilo teprve nedávno a nabízí se prozatím se třemi pohony. Základní slušně vybavený mild-hybrid 1,2 litru startuje od atraktivních 770 000 Kč, plug-in hybrid stojí 1 140 000 Kč a čistá elektrika s WLTP normovaným dojezdem 450 km stojí od 1 180 000 Kč. Na jaře přibude diesel 1,5 litru, kde očekáváme cenu okolo 800 až 850 tisíc korun, plus minus.