Škodovka tak nebezpečná, že musela zasáhnout vláda. Příběh ze 70. let zní až neuvěřitelně, ale vážně se stal

Přechod osobních vozů Škoda na modernější koncepci motoru vpředu a pohonu předních kol se v komunistickém Československu rodil s obtížemi. I proto mladoboleslavská automobilka ve druhé polovině sedmdesátek - kdy už většina konkurentů řešení „vše vpředu“ nabízela - vozila do Velké Británie vůz 120 L (Estelle) s motorem vzadu, pohonem zadních kol a úhlovou kyvadlovou zadní nápravou… což se ukázalo jako dost nešťastná kombinace.

V historických záznamech Autocaru ze srpna 1977 najdeme zmínku o „mnoha špatných aspektech“, kdy autor testu negativně hodnotí zejména ovladatelnost automobilu. Pro zkušeného řidiče prý může být nevyzpytatelná jízda vlastně zábavná, v rukou nezkušeného šoféra však tahle škodovka působila nebezpečně.

„Tento typ nápravy je nejhorší, pokud se používá u aut s motorem vzadu,“ vysvětloval Autocar, že v takovém případě mohou přenosy hmotnosti přinést prudký přechod z nedotáčivosti do výrazné přetáčivosti. Ani tím to ale nemuselo skončit. „Jakmile se karoserie trochu zvedne, změní se odklon vnějšího kola. Pokud je síla působící v zatáčce dostatečně vysoká, může se kolo zabořit a auto se prostě převrátí,“ varoval Autocar.

Taková hodnocení se v tisku jen množila a celá situace vyeskalovala tak, že si britské ministerstvo dopravy vyžádalo vůz Estelle na „určité testy“. Zdůraznilo sice, že auto splňuje všechny zákonné požadavky, zároveň ale varovalo před jistými jízdními nedostatky.

Škodovka popřela jakékoliv spekulace o tom, že by model Estelle nesplňoval přísné bezpečnostní standardy. Přesto ale vrcholný model 120 GLS vybavila jiným podvozkem s lepšími jízdními vlastnostmi. Zároveň pro dostupnější varianty nabídla od dubna 1978 za příplatek 150 liber „sadu pro zlepšení ovladatelnosti“, prý pro řidiče, kteří chtějí se svou škodovkou „jezdit obzvlášť ostře“.

A perlička na závěr, která už z dnešního pohledu vypadá úsměvně. Zpráva z Mezinárodní technické konference o experimentálních bezpečnostních vozidlech z roku 1979 odhalila, že celá situace se řešila telefonicky a dálnopisem na trase mezi jedním londýnským hotelem a počítačem v Československu. Inu, jiná doba…