Hlavní obsah

Sbírka tak vzácná, že o ní snila i samotná automobilka. Pět zachovalých Bugatti se vrátilo domů

Foto: Bugatti

Těchto pět vzácných veteránů Bugatti se nakonec vrátilo zpět do francouzského Molsheimu, sídla automobilky Bugatti

Asi každý automobilový fanda by chtěl mít ve své garáži větší či menší sbírku výjimečných vozů – ať už jde o youngtimery nebo mladší či starší veterány. Jeden švýcarský sběratel vlastnil mimo jiné sbírku oldtimerů značky Bugatti – tak vzácných, že o ně projevila zájem dokonce samotná automobilka.

Článek

Auta jsou vášeň většiny z nás. Ovšem jen málokomu se poštěstí natolik, že vlastní alespoň jeden vůz, který mu závidí dokonce i samotná automobilka. No a teď si, milí čtenáři, představte, že jeden sběratel kdesi ve Švýcarsku takových vozů vlastnil hned pět.

Foto: Bugatti

Na fotografii vidíme Typ 51 v závěsu za modelem Chiron před moderní továrnou v Molsheimu, která se nachází co by kamenem dohodil od té původní, která vznikla v roce 1909

Jistý Hans Matti, onen švýcarský sběratel, měl totiž ve své sbírce hned pět (!) doslova „nenahraditelných“ historických vozů, jak říká samotná automobilka. Prvním z nich je Bugatti Typ 51, exemplář, o kterém se má za to, že patří k jedněm z nejzachovalejších – konkrétně jde o modrý vůz s osmipaprskovými litými koly.

Svého času šlo o tovární soutěžní vůz Formule 1, tehdy ještě Velké ceny – s vozem nejezdil nikdy jiný než francouzský sympaťák a miláček publika Louis Chiron, po kterém Bugatti pojmenovalo svoji současnou vlajkovou loď. Mezi lety 1931–1935 vzniklo jen 40 kusů, tuto střelu poháněl řadový osmiválec o výkonu až 180 koní.

Foto: Bugatti

Rodinné setkání: Pět vzácných Bugatti se po letech vrátilo zpět do rodného Molsheimu. Švýcarský sběratel se jich, byť si jistě přišel na pěkný balík peněz, vzdával jen velmi nerad

K této významné pětici patří také luxusní vůz Typ 49 (dvoubarevný uzavřený vůz), kterým osobně jezdil bratr zakladatele automobilky Jean Bugatti a na kterém můžeme vidět i iniciály „JB“ na dveřích. Vůz se vyráběl v letech 1930–1934 a poháněn byl 3,3l řadovým osmiválcem.

Dalším je neskutečně zachovalý Typ 37A (modrý s kompletně otevřeným kokpitem a drátěnými koly) vyráběný v letech 1925 až 1933, což byl významný zástupce poměrně dlouhé linie kompresorem přeplňovaných vozů Bugatti – ba dokonce jeden z prvních.

Verze 37A se právě díky kompresoru mohla v porovnání s původním typem 37 pochlubit o poznání vyšším výkonem – 90 koní oproti původním 60, což tehdy byla fantazie. Díky tomu mohla „bugatka“ jet namísto původních 144 až celých 193 km/h. Tohle závodní náčiní pak soupeřilo se špičkou své doby na závodech jako Targa Florio, Mille Miglia nebo Le Mans.

Verze s kompresorem vznikla v počtu pouhých 76 kusů, z nichž se dochovala pouze hrstka – pár kusů se údajně nachází i v Česku nebo na Slovensku, neboť jsme díky Elišce Junkové měli s Francouzi svého času velmi dobré vztahy a bývalo tu i oficiální zastoupení Bugatti.

Foto: Bugatti

Je skoro neuvěřitelné, že tyto vozy jsou i po bezmála století v téměř původním stavu. Mají původní motor, některá dokonce i převodovku, jedno z nich dokonce nikdy nebylo ani přelakováno

Pozoruhodný je také typ 35B (červený vůz), který má původní motor – tím byla jednotka z výše zmíněného Typu 51, kterým jej vybavila sama automobilka. Vedle toho má Typ 35A původní nejen motor, ale i převodovku a zadní nápravu, leč pocházející z Typu 36, vozu, který soutěžil na francouzském okruhu Montlhéry.

Všech pět vozů je tedy prakticky v původním stavu, přičemž některé z nich dokonce ani neprošly renovací – pomyslnou hříčkou přírody je pak Typ 51 (modrý s kompletně otevřeným kokpitem), který nejenže neprošel renovací, ale nebyl ani nikdy přelakován!

Hans Matti, dnes už bývalý majitel těchto výjimečných vozů, věnoval jejich údržbě celá desetiletí a samotná automobilka přiznává, že jde o jednoho z nejznalejších sběratelů, se kterým kdy přišla do styku – kromě samotného sběratelství totiž věnoval spoustu času také průzkumu historie samotných vozů, ale také studiem knih a korespondence s automobilkou.

Bugatti také přiznává, že Matti se vzdával své sbírky jen velmi neochotně – jednání koneckonců trvala přibližně dva a půl roku. Nakonec se vedení automobilky muselo obrátit na samotnou Caroline Bugatti, pravnučku zakladatele Ettore Bugattiho, díky které nakonec k dohodě došlo.

Reklama

Načítám