Hlavní obsah

Nejlepší a nejsilnější, to byla Jawa 500 OHC

Foto: Tomáš Hyan
14. 1. 2021

Jawa 500 OHC byla posledním sériově vyráběným motocyklem své značky se čtyřdobým motorem vlastní konstrukce. Vyjela počátkem padesátých let a její výroba nedosahovala statisíců jako dvoudobé „kývačky“ Jawa, ostatně nebyla ani levná a výrobu v pražském závodě limitovala jeho kapacita.

Článek

Třída 500 kubických centimetrů je s Jawou spojena od samotných počátků v roce 1929, kdy zbrojovka Františka Janečka hledala doplnění výrobního programu, protože se zbrojní zakázky koncem dvacátých let minulého století omezovaly, a našla je nejprve v motocyklech, později také v automobilech. Pro urychlení náběhu výroby v roce 1929 zvolila licenční stavbu německého stroje Wanderer 500, který dostal jméno Jawa (zkratka Janeček – Wanderer). Byl to počátek neobyčejně úspěšné řady motocyklů Jawa, které kromě tohoto prvního typu už byly vlastní originální konstrukce.

Čtyřtakty předběhly dobu

Zatímco dnes dvoudobé motory z velkých motocyklů prakticky vymizely, dříve se čtyřtakty vzhledem ke složitější a dražší konstrukci uplatňovaly jen u strojů vyšších tříd. Kromě rozšířených „dvoutaktů“ mezi čtyřdobé stroje vlastní konstrukce vstoupila Jawa 350 SV v roce 1934, aby později přešla ze „spodového“ rozvodu SV na ventilový rozvod OHV (ventily v hlavě válců), jehož vyspělejší variantou je OHC, tedy také s vačkovým hřídelem v hlavě válců.

Právě takovou konstrukci dostala poválečná Jawa 500 OHC, paralelní dvouválec s osou klikového hřídele napříč rámem, s vačkovým hřídelem v hlavě válců poháněným dalším svislým hřídelem (tzv. královským), ovšem s neobvyklým šnekovým převodem na horním konci. Toto řešení zůstalo vyhrazeno jen prvním verzím 500 OHC, větší rozšíření doznalo provedení s dvojicí kuželových ozubených kol na každém konci královského hřídele (podobně jako u britského Nortonu International 500 a dalších klasiků).

Vrchol nabídky

Za války probíhal v Jawě tajný vývoj pro poválečnou výrobu, kromě legendárního dvoudobého Péráka 250 vznikaly také motocykly se čtyřdobými motory. Jednoválec Jawa 350 OHC nebyl schválen do výroby, přednost dostala levnější dvoudobá třistapadesátka, přestože vývoj pokračoval čtyřdobými dvouválci Jawa 350 OHC (1947) a větší verzí Jawa 500 OHC (1948), která se od roku 1951 dočkala sériové výroby coby vrchol nabídky motocyklů Jawa.

Foto: Tomáš Hyan

Jawa 500 OHC na obálce prospektu Motokovu z poloviny padesátých let

Byla označena jako typ 15, dostala jednoduchý uzavřený rám svařovaný ze čtyřhranných profilů, teleskopickou přední vidlici a také odpružené zadní kolo s kluzáky a teleskopickými tlumiči. Brzdová soustava byla postupně vylepšována, modernizované typy 15/02 už měly celonábojové hliníkové bubny o průměru 200 mm a šířce 25 mm.

Průběžný vývoj motoru

Prototypy nových motorů OHC měly pohon vačkového hřídele řetězem, který však byl pro sériovou výrobu zavržen pro nedostatečnou kvalitu článkových řetězů. Nahradil jej svislý královský hřídel, na horním konci se šnekem, působícím na ozubené kolo přímo na vačkovém hřídeli. Verzí „šnek“ bylo málo, konstruktéři rozvod průběžně vylepšovali a záhy šnekový převod zcela nahradili ozubeným soukolím.

Dva vpřed skloněné válce byly chlazené vzduchem, při vrtání 65 mm a zdvihu 73,6 mm měl motor objem válců 488 kubických centimetrů, v typu 15/01 dával výkon 26 koní (19 kW) při 5 500 ot./min, ve vylepšeném 15/02 s jiným krytem ventilového rozvodu s logem Jawa už 28 koní (20,6 kW) při shodných otáčkách. K plnění motoru sloužil jeden karburátor Jikov 2924 s rozdvojeným sacím potrubím, průběžně se vyvíjelo také zapalování, modernizovaný typ dostal dvojsedlo, novou spínací skříňku a drobné stylistické úpravy, což bylo vzhledem k malosériové výrobě snadno proveditelné.

Motor měl mazání se suchou klikovou skříní a nádrží oleje na čtyři litry, šestnáctilitrová palivová nádrž vystačila zhruba na 320 km jízdy. Převodovka byla čtyřstupňová s nožním řazením, spojka vícelamelová v olejové lázni, vše v jednom bloku s motorem. Stroj o hmotnosti 156 kg na devatenáctipalcových kolech dosahoval rychlosti 145 km/h, užitečná hmotnost s dvojsedlem byla 200 kg.

Za prestiž se platí

Motocykly, které lid podle objemu motoru překřtil na „půllitry“, se prodávaly před měnovou reformou za 150 tisíc korun československých, po ní za 22 tisíc, záhy snížených na 15 tisíc, když Jawa 250 byla za 8 500 Kčs, Jawa 350 za 9 900 Kčs a nejlevnější ČZ 125 od 5 000 Kčs (ceník Mototechny z konce roku 1953). Pro většinu československých motoristů to ale byla cena dost vysoká, a tak se motocykly Jawa 500 OHC doprodávaly ještě v roce 1961 za 12 500 Kčs.

Foto: Tomáš Hyan

Příčný řez první verzí motoru s královským hřídelem, povšimněte si šnekového převodu nahoře v hlavě válce

Tyto stroje se staly vrcholem nabídky na československém trhu, teprve v šedesátých letech je nahradily britské pětistovky Norton ES2 a Matchless G80 v omezeném množství z dovozu. Podle dostupných pramenů v letech 1951–1955 vzniklo 1 783 všech motocyklů Jawa 500 OHC včetně prototypů a modelu 15/01, zatímco v letech 1956–1958 byla modernizovaná verze 15/02 zhotovena v pětitisícové sérii. Dnes jsou Jawy 500 OHC vyhledávanými veterány, posledními „čtyřtakty“ vlastní konstrukce Jawa.

Také na závodní dráze

Už před vstupem na československý trh poskytla Jawa padesát strojů v roce 1950 k testování významným československým závodníkům, aby prověřili jejich vlastnosti. Po intenzivním jezdění došlo k řadě změn. Motocykly Jawa 500 OHC se hned v roce 1950 také objevily na závodní dráze, nejprve se šnekovým rozvodem OHC, ale později byly pro silniční závody rekonstruovány na rozvod DOHC, tedy se dvěma vačkovými hřídeli v hlavě válců, ale rovněž na nový dvojitý rám, který zvýšil tuhost konstrukce.

Jawy 500 OHC startovaly nejen na okruzích, ale i v soutěžích, jak bylo tehdy zvykem. Za jejich řídítky se objevili známí tovární jezdci Jan Novotný, Ladislav Štajner, František Šťastný a Gustav Havel. Po ukončení výroby Jawy 500 OHC pokračovala továrna se čtyřdobými motory v nižších třídách, dvouválcové závodní „třistapadesátky“ přinesly značce Jawa největší úspěch v mistrovství světa silničních motocyklů 1961, když František Šťastný skončil celkově druhý a Gustav Havel třetí.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: