Hlavní obsah

Smutný příběh maďarských motocyklů Pannonia

Foto: Tomáš Hyan

Csepel 250, základ Pannonie, v Technickém muzeu v Budapešti (model 1952)

29. 12. 2020

Dříve narozeným jméno Csepel ještě něco říká. Tuto značku po válce dostaly výrobky starého závodu Manfred Weiss R.T. v budapešťském Csepelu, jehož historie sahá do předminulého století. Bratři Manfred a Bertold Weissové položili základy později největšího maďarského podniku už v roce 1882 a postupně jej rozšiřovali. Kromě ocelárny vznikla zbrojovka, pod značkou MW (Manfred Weiss) se mimo jiné před válkou vyráběly také nákladní vozy, traktory, motocykly a letecké motory; pro šicí stroje a některé typy traktorů se už tehdy používala značka Csepel podle lokality, kde byl závod postaven.

Článek

Po smrti zakladatele Manfreda Weisse (1857–1922), jehož předci údajně přišli do Pešti z Moravy, převzali továrny potomci zakladatele a drželi je až do roku 1944, než podnik zabavili němečtí nacisté a většina členů židovské rodiny Weissů směla emigrovat. Po válce nakrátko mohli podnik právoplatní majitelé znovu převzít, ale v roce 1948 byl znárodněn, přejmenován na Závody Mátyáse Rákosiho (podle komunistického vůdce země), ale nakonec zůstalo u Csepel Müvek (Závody Csepel)...

Nejen motocykly

Nejznámější byly nákladní vozy Csepel, které se vyvážely také do Československa, ale Závody Csepel po válce pokračovaly rovněž výrobou motocyklů, jež původně nesly značku MW, pak Csepel a při poválečné obnově obě! První motocykly od Manfreda Weisse vyjely v roce 1932, produkce v malých počtech pokračovala až do válečných let, kdy byly Csepelovy závody vážně poškozeny bombardováním.

První poválečný typ byl lehký motocykl Csepel WM-100 Tura, jehož produkce se rozběhla v roce 1947; po znárodnění podniku o rok později se jméno zjednodušilo na Csepel 100. Vylepšený dvoudobý jednoválec o objemu 98 kubických centimetrů (vrtání x zdvih 48 x 54 mm) dával výkon 3,5 koně (2,6 kW) při 4 000 otáčkách za minutu a uděloval motocyklu s třístupňovou převodovkou a vlastní hmotností 51 kg největší rychlost 75 km/h.

V roce 1949 posílil na Csepel 125, v jeho dvojitém trubkovém rámu se objevil větší motor 123 kubíků (vrtání vzrostlo na 54 mm); v roce 1951 coby Csepel 125 T (teleskop) dostal odpružení zadního kola. Produkce v Csepelu vzrostla na deset tisíc ročně. První i další motory Csepel konstruoval László Sagi (1923–1999), jeden z nejvýznamnějších maďarských konstruktérů.

Přijíždějí Danuvia a Pannonia

Pro svoje nákladní vozy využil maďarský Csepel licenci na vznětový čtyřválec od rakouského Steyru, a tak nebylo divu, že i pro další motocykl sáhl do portfolia rakouského strojírenského koncernu Steyr-Daimler-Puch. Nový motocykl Csepel 250 U s dvoudobým dvoupístovým jednoválcem 248 kubických centimetrů (vrtání 2x 45 mm, zdvih 78 mm) podle vzoru Puch ovšem pro svoji složitou konstrukci ve výrobě dlouho nevydržel. Přednost pak dostaly klasické dvoudobé jednoválce Csepel 250 (shodné vrtání i zdvih 68 mm), které se představily v nové generaci motocyklů, jež nakonec přešly na obchodní značku Pannonia.

Foto: Tomáš Hyan

Pannonia 250 P20, vrcholný dvouválcový model budapešťské motocyklové značky

První Csepel 250 nabízel výkon 10,4 koně (7,6 kW), měl čtyřstupňovou převodovku a uháněl rychlostí až 100 km/h. Není bez zajímavosti, že známý Jacques Poch, dovozce vozidel ze socialistických zemí (a účastník 24 h Le Mans za volantem našeho Aero Minoru), dovážel motocykly Csepel 250 do Francie a Alžírska, kde je v roce 1953 nabízel za 196 tisíc starých franků ve verzi Standard a za 201 tisíc v provedení De Luxe. Kolik jich ale prodal, opravdu nevíme...

Naděje na zisk potřebných valut

Také v socialistickém Maďarsku potřebovali devizové prostředky, aby mohli dovážet z kapitalistického světa zboží a zařízení, jaké sami nedokázali vyrobit. Kromě domácího trhu se tedy zaměřili na export, jenže po potlačení maďarské revoluce tanky ruských komunistů v roce 1956 sice byla výroba v Csepelu přerušena, ale záhy přišly nové modely, z nichž postupně zmizelo jméno Csepel, aby zůstalo především nákladním vozům (k těm se někdy vrátíme).

Stopětadvacítky se změnily na Danuvie, dvěstěpadesátky v roce 1954 na Pannonie, objevily se i maďarské mopedy Berva 50 a skútry Panni R-50, ale největší úspěch slavily právě Pannonie. Volba jména byla vcelku logická, Pannonia byla kdysi provincií římské říše, jež se rozkládala na ploše mezi Dunajem a Sávou, jejíž velkou částí bylo území dnešní západní poloviny Maďarska. Podobně vznikla Danuvia podle Dunaje.

V roce 1955 se ale v Československu vyrábělo sto tisíc motocyklů ročně, ve východním Německu sedmdesát tisíc a v Polsku třicet tisíc; Maďaři nechtěli zůstat pozadu a nakonec vyváželi svoje stroje až do zámoří. V USA je prodával Jack White (White Motorcycles) z Kalifornie pod značkou White v letech 1965 až 1975.

Úspěch a pád Pannonie

Pannonie nastoupily také do mezinárodních motocyklových závodů, už v padesátých letech se posádky známých jezdců György Kurucz/János Reisz a také László Szücz/László Cserkuti (bratr známého Józsefa, maďarského reprezentanta v evropském mistrovství automobilů do vrchu) zúčastnily čtyřiadvacetihodinovky Bol d´Or 1956 ve Francii, kde však na československé Jawy a vítězný Norton nestačily.

Produkce v Maďarsku však utěšeně vzrůstala, v roce 1958 činila sedmnáct tisíc Pannonií a v roce 1962 vyrobili čtvrtmiliontý motocykl této značky. Jednoválcová dvěstěpadesátka nadále vycházela z původního motoru Csepel 250, ale procházela průběžným vylepšováním. V roce 1968 měla premiéru nová dvoudobá dvěstěpadesátka Pannonia P20, inspirovaná japonskou Yamahou YDS 250. Dostala dvouválec o objemu 246 kubických centimetrů (vrtání x zdvih 56 x 50 mm) a výkon 23 koní (17 kW) při 7 500 ot./min. Byla vyvrcholením nabídky značky, jejíž produkce se po roce 1973 znovu zaměřila na jednoválcové dvěstěpadesátky.

Výroba skončila 24. října 1975, celkem vzniklo 689 039 motocyklů značky Pannonia. V témže roce v Csepelu zastavili produkci vlastních vznětových motorů, přešli na licenční Rába-MAN z Györu, ale také produkce nákladních vozů Csepel ustala. Když výrobce autobusů Ikarus nezaplatil za objednané podvozky, společnost Csepel v roce 1996 vyhlásila bankrot. Opuštěné tovární objekty na ostrově Csepel v Budapešti se nyní rozpadají.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: