Hlavní obsah
záhlaví
Hlavní obsah

Nesmrtelné sovětské Dněpry, které ukula válka, slouží dodnes

Foto: Tomáš Hyan

Další z dochovaných motocyklů M-72, které byly základem poválečných Dněprů a Uralů

7. 7. 2020

Historie předchůdců motocyklu Dněpr je pěkně složitá. Po válce se rozvětvila do dvou směrů, a to na Dněpry, jejichž produkce definitivně skončila limitovanou sérií Dněpr Vintage v roce 2017, sestavenou ze zásob náhradních dílů, a na Uraly, jejichž výroba nadále pokračuje a vyvážejí se do světa včetně USA a Česka. Společným jmenovatelem je vzduchem chlazený dvouválcový motor s protilehlými válci (boxer) a robustní konstrukce, ve verzích s postranním přívěsným vozíkem také se zpátečkou a pohonem třetího bočního kola.

Článek

V roce 1940 sice Rusové už měli různé typy větších motocyklů, ale Rudá armáda požadovala robustnější a spolehlivější stroje pro válečné nasazení, a těm žádný z iževských typů (jednoválcová dvoudobá třístovka IŽ-9), leningradských (jednoválcová čtyřdobá třistapadesátka L-8) a taganrogských (jednoválcová čtyřdobá šestistovka AM-600) prostě nevyhovoval!

Foto: Tomáš Hyan

KMZ K-750, první vlastní typ Kyjevského motocyklového závodu, který nahradil válečný M-72 a předcházel sérii Dněprů

Rudá armáda podrobila zkouškám patnáct různých motocyklů a rozhodla se pro německou sedmsetpadesátku BMW R-71. Sověti (Rusové) tajně zakoupili pět motocyklů tohoto typu v neutrálním Švédsku, v Moskvě je rozebrali, důkladně prohlédli a připravili vylepšenou verzi, kterou prostě označili dalším pořadovým číslem M-72 (M je dle různých výkladů buď Moskva, anebo Motocykl). Pracovali velmi rychle za spolupráce několika strojírenských podniků.

První byl armádní M-72 

V roce 1941 se rozběhla sériová výroba v Moskevském motocyklovém závodě (MMZ), který vznikl z výrobce jízdních kol; dvouválcové motory boxer měly zdvihový objem 746 kubických centimetrů, ventilový rozvod SV, dva karburátory K-37 a výkon 22 koní (16 kW). Motocykl se čtyřstupňovou převodovkou na devatenáctipalcových kolech dosahoval největší rychlosti 110 km/h. Rudá armáda požadovala padesát tisíc motocyklů, z toho osmatřicet tisíc s přívěsným vozíkem. Výroba však zdaleka nestačila, a tak se stěhovala do dalších závodů, ale také se evakuovala před postupující frontou.

Vedle Moskvy už v roce 1941 vyjížděly M-72 ze závodů v Leningradě (LMZ), Charkově (ChMZ) a Taganrogu (TIZ), evakuace znamenala přesun prvních dvou do Gorkého (dnes Nižnyj Novgorod) a třetího do Tjumeně. Po vyrobení 2 412 motocyklů M-72 v Moskvě se linka stěhovala do Irbitu (IrbMZ), kde se dodnes vyrábějí nové Uraly.

Produkce však stále nestačila, a tak Rusové rádi využili americkou a britskou pomoc, když dostali přes třináct tisíc Harley-Davidsonů a 6 759 Indianů, ale také přes 1 600 britských motocyklů Velocette, BSA a Matchless (podle ruských zdrojů). Výroba strojů M-72 do konce války dosáhla asi deseti tisíc kusů, po válce se vyráběly ještě dlouhá léta, než je v Kyjevě nahradily Dněpry.

Cesta do ukrajinského Kyjeva

Z vládního rozhodnutí Ministerstva středního strojírenství SSSR byl v roce 1945 zřízen Kyjevský motocyklový závod (KMZ) jako součást sdružení Glavmotoveloprom na základě vojenských opraven automobilů v ulici Kagatnaja číslo 8 v Ševčenkovské čtvrti města Kyjeva (nyní ulice Semji Chochlovych), které tam působily od roku 1932. Výrobu motocyklů ovšem zahájil zcela jiným strojem, než jsou těžké boxery, a to trofejním lehkým motocyklem Kievljanin K-1B s dvoudobým jednoválcem o objemu 98 kubických centimetrů a výkonu 2,5 koně (1,8 kW), jehož dokumentaci i výrobní zařízení obdržel v rámci válečných reparací z východní části Německa (původně to byl Wanderer 1SP).

Foto: Tomáš Hyan

Klasický Dněpr s dvouválcem o objemu 650 kubických centimetrů, nabízený v Německé spolkové republice (model 1975)

Na základě Kievljaninu vznikla také první ruská tříkolka pro invalidy K-1V (výroba 1947 – 1951), samotný motocykl byl vylepšen na K-1D s výkonem 3,3 koně (2,4 kW), tříkolka byla později převedena do Serpuchova, kde dalším vývojem vznikly malé vozy pro invalidy. V roce 1949 do Kyjeva dorazila stovka specialistů z likvidovaného Gorkovského motocyklového závodu, aby asistovala přestavbě podniku na produkci těžkých strojů M-72. Základ pozdějších Dněprů tak byl položen, v letech 1955 – 1970 se vyrábělo ročně pětačtyřicet až padesát tisíc těžkých motocyklů.

Vývoj těžkých boxerů

První vlastní těžký motocykl KMZ K-750 z roku 1956 byl modernizovanou verzí válečného M-72, jehož výrobu převzal Kyjevský motocyklový závod. Dvouválcový boxer byl později zmenšen na 650 kubických centimetrů, dostal hliníkové válce s litinovými vložkami, ale také ventilový rozvod OHV. Zrodil se tak model K-650, poprvé pojmenovaný Dněpr, později přeznačený na MT-8, resp. MT-9 (od 1971). Nástupce MT-10 přešel na elektrickou instalaci 12 voltů a měl větší palivovou nádrž.

Během dlouhých let výroby procházely Dněpry postupnou modernizací. U typu MT-10-36 v roce 1976 vzrostl výkon motoru na 36 koní (26 kW). Optimalizovaný MT-11 (od 1985) pro provoz s bočním přívěsným vozíkem (sajdkárou) měl spolehlivých 32 koní (24 kW), čtyřstupňovou převodovku se zpětným chodem a brzdy na všechna tři kola a uvezl až 260 kg nákladu včetně posádky.

Stroj dosahoval rychlosti 105 km/h a stejně jako váleční předchůdci vynikal značnými schopnostmi jízdy v terénu, zvláště ve verzi MT-16 (od 1986) se znakem kol 3x2, tedy s pohonem sajdkárového kola. Výroba motocyklů Dněpr od roku 1967 překročila tři miliony kusů. Vznikly i speciální eskortní stroje se zvýšeným výkonem až na 50 koní (37 kW) pro ruskou vládu.

Poslední vývoj

Po politických změnách počátku devadesátých let odbyt těžkých motocyklů Dněpr klesal, ale v novém tisíciletí podnik OAO (tedy akciová společnost) Kievskij Motocikletnyj Zavod stále nabízel produkty Dněpr 11M a 16M (modernizované interního označení 156) pro provoz se sajdkárou, tedy vylepšené verze MT-11 s pohonem zadního kola a MT-16 s pohonem kola motocyklu i sajdkáry.

Foto: Tomáš Hyan

Poslední motocykly Dněpr Vintage vznikly ve spolupráci s ateliérem AUTO-Consulting Design v roce 2017

Nabídku doplňoval dvoukolový motocyklový přívěs (valník pro 85 kg nákladu), označený Dněpr 600. Kromě toho výrobní program zahrnoval speciální verze jako nákladní motocyklovou tříkolku Dněpr 310 (valník), třímístnou osobní tříkolku Dněpr 303 Trajk, motocykl Dněpr 11M s nákladní sajdkárou, Dněpr 156P s požárním zařízením v bočním vozíku a vojenský Dněpr 16M se sajdkárou.

Motory s karburátory (nikoli vstřikováním) měly nadále objem 649 kubických centimetrů, výkon 32 koní (24 kW) a točivý moment 47 newtonmetrů; spojka byla dvoukotoučová suchá a převodovka čtyřstupňová.

Továrna se snažila zlepšit ekonomickou bilanci diverzifikací, k níž patřila výroba automobilových nákladních přívěsů do užitečné hmotnosti 3 tun a skříňové nástavby pro lehké užitkové vozy, ale konec byl neodvratný.

V roce 1995 privatizovaná akciová společnost postupně rozprodávala části výrobního závodu, v roce 2008 byla těžce postižena ekonomickou krizí, konstruktéři ale pracovali dále (2010 dokonce předvedli dvoumístný malý automobil s motorem Dněpr MT-10), v srpnu 2012 získala podnik akciová společnost Kapital Indeks Grupp a pokračovala výroba náhradních dílů. V roce 2017 vznikla limitovaná série motocyklů Dněpr Vintage, čímž se historie značky uzavřela.

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.