Yamaha MT-07 je zvlášť s automatem skvělá motorka pro začátečníky. A víte co, nejen pro ně!

Necelých 190 kg i takto v automatu. Když jsem na Yamaze MT-07 vyrazil od pražské prodejny Vrbovka, přišlo mi, že sedím na kole. Aby ne, když jsem naposledy jezdil na BMW R 1300 GS Adventure a ještě před tím na Hondě Gold Wing.

MT-07 by však působila velmi hbitě i bez těchto předcházejících těžkotonážních zkušeností. Žádná mohutná kapotáž, plexi, nic… Tady před sebou vidím jen zrcátka a displej, motorka navíc na každý můj pokyn reaguje neskutečně rychle, stačí pár stovek metrů a pražským dopravním šílenstvím se proplétám jako messenger.

K tomu displeji. Ten je pochopitelně plně konfigurovatelný, nechybí konektivita (telefon si s motorkou propojíte díky aplikaci MyRide, k dispozici je i navigace od Garminu), jezdec si může vybrat také z různých jízdních režimů. To mě zajímalo. Aniž bych tedy chtěl fušovat kolegovi Daliborovi Žákovi do jeho titulu Boha deště, tak já, když sednu na motorku, spustím klimatickou změnu. To se objeví rekordní krupobití, modrá obloha se během sekundy zatáhne, teplota skokově klesne o patnáct stupňů…Samozřejmě i s MT-07 začalo poprchávat okamžitě poté, co jsem na yamahu dosedl. Naštěstí jsem si mohl vybrat ze dvou palivových map, nechybí ani nastavitelná míra kontroly trakce.

Ono se totiž řekne začátečnická motorka, ale otevřená verze této sedmistovky poskytuje 54 kW, točivý moment dosahuje 68 Nm a jako u každého správného dvouválce (zde v řadové konfiguraci) je už střední pásmo docela hutné. Jak jsem psal hned na začátku, ani zkušenější jezdec se nudit nebude. A já byl za dalšího svého motocyklového nečasu rád, že s elektronickým plynem nemusím díky výš zmíněným pomocníkům zacházet jako v rukavičkách do tanečních.

A kdo ještě nemá neomezené papíry, může si MT-07 pořídit i v přiškrcené verzi s výkonem 35 kW.

Vím, je to v jedné stopě pořád nezvyk, ale určitě si pamatujete, jak jsme kdysi podobně skepticky přijímali automatické převodovky v autech. To bylo argumentů, že moment přeřazení poznám nejlíp přece jenom já, že automaty řadí pomalu, a ještě ke všemu zvyšují spotřebu… a teď? Třeba já si už ani nevybavím, kdy jsem naposledy řídil auto s manuálem. Jasně, za rozmach samočinných převodovek může také jejich nezpochybnitelný progres, výše zmíněné „argumenty“ jsou dnes už většinou liché. Ale mám pocit, že vysloveně dřevní doby rozkoukávání se motocyklovým automatům vyhnuly. A že rovnou začaly na velmi solidní a použitelné úrovni.

Třeba jako tento automat od Yamahy, který výrobce označuje jako Y-AMT. Konstrukčně jde o robotizovanou sekvenční převodovku, základem je tedy klasická skříň, o přeřazení a spojku se však stará elektronika. Páčka spojky chybí, stejně tak na motorce nenajdete řadičku. Tu bych klidně využil, jak jsem psal v testu BMW R 1300 GS Adventure, nejčastěji jsem na tomto velkém enduru jezdil s manuálním řazením klasicky nožní páčkou. Jako s quick shifterem. Podle Yamahy by však řadička jezdce jen zbytečně rozptylovala…

Pokud jsem si tedy chtěl řadit sám, byl jsem odkázaný výhradně na kolébkový spínač na levém řídítku. A to byl pro mě kámen úrazu. Zaboha jsem se nemohl naučit, jakým směrem podřazuji a jakým volím vyšší rychlost. Pár dní za řídítky není dlouhodobá zkušenost, mít odlítáno stovky kilometrů, jistě bych se mýlil méně. A určitě je to hlavně mnou, kolega Dalibor Žák si prý zvykl hned.

Častěji jsem tak využíval plně automatický režim, což bylo ve finále příjemnější. K dispozici jsem měl dva módy – D a D+. Druhý byl o kousek ostřejší, řadil o něco později. Ale opravdu jen o něco. I tak jsem mu dával přednost, ve výchozím déčku se mi jednou stalo, že mi yahama odřadila v zatáčce. Zažil jsem na motorce šťastnější chvilky.

Jak jsem ale říkal chlapcům z Yamahy při vracení motorky – toto je rozhodně jeden z nejpovedenějších automatů na trhu. V D+ se mi nestalo, že bych s převodovkou nesouhlasil, že by mě jakkoliv zaskočila. Na intenzivnější přidání plynu reagovala zavčas vhodným podřazením, stejně tak volila nižší kvalty zcela přesvědčivě i při zpomalování. Skutečně jsem neměl potřebu do toho převodovce kecat a jenom se vezl. Hlavně ve městě je tahle volnost levé ruky k nezaplacení.

Speciálně musím pochválit ještě naprosto hladké rozjezdy. Dobře je už to, že se yamaha s automatem nerozjíždí po uvolnění brzdové páčky sama, vždy ji musíte dát pokyn plynem. Většina aut s automatickou převodovkou se sune sama, v jedné stopě by však takové chování žádoucí úplně nebylo. Navíc, když se dá rozjezd tak skvěle dávkovat. U MT-07 jsem nikdy po chybějící páčce naprázdno nešmátral, i krokové rychlosti zvládá automat bez škubání. A parkování v kopci? Není problém, jedničku tam můžete „kopnout“ před vypnutím zapalování a motorka ji udrží.

Ještě bych doplnil, že samotná změna převodů je rozpoznatelná, s motorkou to lehce škubne. Za mě jednoznačně dobře, od naprosto hladké jízdy tady máme skútry s variátorem.

A právě třeba pro majitelé skútrů je MT-07 s automatem ideálním vstupem mezi velké motorky. A pochopitelně i pro začátečníky v jedné stopě obecně. Stroj je to velmi lehký (připomínám, i s automatem necelých 190 kg), hbitý, dostatečně výkonný, aby vás naučil respektu k motorkám, ovšem zvládnutelný beze strachu.

Samotný automat? Objektivně proti němu nemůžu říct vůbec nic, subjektivně bych si dokázal představit jinak vyřešenou sekvenční (manuální) změnu převodů. S kolébkovým spínačem jsem nenašel společnou řeč, ale jak jsem napsal, jistě to bude o zvyku. A hlavně – vzhledem k tomu, jak dobře funguje samočinný režim, není důvod se k sekvenci uchylovat. Největší službu udělá robotizované ústrojí samozřejmě ve městě, tady jsem byl za odpočinek pro levou ruku i nohu vysloveně vděčný. Levá noha zapřená správně bříškem palce o stupačku se však více než hodí také v zatáčkách, jak upozornil už kolega Dalibor Žák. Zatímco s klasickým manuálem, a tedy řadičkou, musíte s nohou pracovat, posouvat ji dopředu a zase nazpět, s automatem zaujímáte neustále správný posez. Škrtnout si v zatáčce nešikovně špičkou boty opravdu není nic příjemného…

Vlastně bych přemýšlel o jediné věci – jestli si rovnou nekoupit větší MT-09 (k jejímu testu se taky dostanu). Yamaha MT-07 je skvělá, ale už teď si troufám říct, že MT-09 je ještě skvělejší. Rozdíl v ceně ovšem zanedbatelný není, zatímco na sedmičku vám s automatem stačí 214 990 Kč, na tříválcovou devítku potřebujete minimálně 284 990 Kč (opět verze s automatem). A pokud se rozhodnete zůstat u klasické manuální skříně, u sedmičky ušetříte patnáct tisíc, u devítky pak čtrnáct. Co byste brali vy? Manuál, nebo automat?