Honda Gold Wing je auto mezi motorkami. Jednostopé synonymum luxusu slaví 50 let, je v životní formě a stojí majlant. Dva majlanty

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Až sem k nám do redakce slyším hulákání fanoušků Harley-Davidson, o něco kultivovanější kroužek indiánů by k nedostižnému pohodlí Gold Wingu jistě také něco rád podotkl. Ale ať už vezmete jednu z nejslavnějších motorek světa – Harley-Davidson Street Glide Ultra, nebo Indian Roadmaster, ani jeden z vidlicových dvouválců za mě cestovních kvalit hondy nedosahuje. Gold Wing s jeho plochou osmnáctistovkou je od začátku stavěný jako ultimativně luxusní stroj na ty nejdelší cesty, americké koráby mají základ ve strojích, které jezdci ještě dají pocítit, zač je toho obří dvouválec. Což může být pro někoho přesně ten důvod, proč by si Gold Wing nikdy nekoupil. Protože je zkrátka pohodlný až moc.

I já jsem měl při testovaní – tuším, že minulé generace, pocit, že je toho komfortu až příliš. Konkrétně ochrany před větrem. Ta byla tak dokonalá, že mi na motorce bylo snad poprvé v životě regulérně vedro i za jízdy. Aktuálně testovaný výroční model byl v tomto směru díky nastavitelnému plexi flexibilnější. Elektricky nastavitelnému, pochopitelně.

Moc krásný dárek si to k padesátinám Honda nadělila! Jubilejní stroj se celým jménem jmenuje Honda GL1800 Gold Wing Tour 50th Anniversary a kromě padesátiletých emblémů je k poznání hlavně díky nepřehlédnutelné barevné kombinaci. Zlatá a hnědá má připomínat obdobně zbarvený model GL1500 z roku 1988. Alternativou u výročního modelu je prý rafinovaná červená metalíza Bordeaux Red Metallic doplněná o černo-zlaté detaily. Po spuštění zapalování vás přivítá speciální animace v infotainmentu a prvních 1 833 (přesný objem šestiválce) majitelů si s novým strojem odveze ještě jeho stylovou zmenšeninu.

Všech Gold Wingů se pak dotkly modelové změny pro rok 2025, tedy v prvé řadě úprava řídící jednotky, díky níž velká honda splňuje emisní normu Euro 5+, vylepšení se dočkaly také reproduktory audiosystému, Apple CarPlay a Android Auto nyní připojíte bezdrátově.

U konektivity, respektive ovládání bych se na chvíli zastavil. Trochu jsem se totiž obával, aby toho nebylo moc. Motorky jsem intenzivněji testoval před lety, teď se svezu nejvýš párkrát do roka. Za těch několik let však jednostopé stroje urazily neuvěřitelnou technologickou cestu. Nebo spíš dálnici. Když jsem ve Světě motorů končil svoji poslední testovací sezónu, největším výdobytkem bylo ABS. Teď? Kontroly trakce, jízdní režimy, palivové mapy, jízdní asistence, digitální přístroje, spojení s telefonem… Viz výše, spoustu vymožeností najdete i u Gold Wingu, předávka stroje a základní info však proběhlo překvapivě svižně.

Ano, taky je tu velký displej a soustava tlačítek na nádrži, ale celek je pořád spíš klasika s analogovým přístrojovým štítem, který připomíná auta. Ta starší. Takže když chcete jenom naskočit a odjet, žádné překombinované složitosti vám nebrání. A vlastně i ten lehký nadstandard v podání tempomatu, jízdních režimů nebo vyhřívání sedačky a řídítek zvládnete pořád velmi snadno zmíněnými tlačítky. A kdo se chce prodírat menu digitálního infotainmentu, ten může. Přiznávám, že hlavně kvůli Waze je to bezdrátové Apple CarPlay moc příjemná věc…

Pojďme tam ale konečně kopnout tu jedničku, i přes všechny vymoženosti je to přece pořád hlavně motorka! A na té se co? Jezdí!

Naši vnímaví čtenáři si jistě všimli, že testovanému Gold Wingu chybí páčka spojky. Správně, je to automat! Honda byla jedním z prvních motocyklových výrobců, který do jedné stopy významněji rozšířil automatické převodovky. A teď? Ne že by to byl automatický standard jako u aut, i zde se však za posledních pár let nabídka dramaticky rozšířila. Já jsem letos odtestoval čtyři motorky, automat měly všechny…

V případě Gold Wingu zde máme dvouspojkový automat DCT se sedmi stupni, nechybí ani elektrická zpátečka. Pro stroj, který hmotností atakuje čtyři metráky, je tohle nezbytnost. I když máte hodně silné nohy, tak stačí jen lehce nakloněné parkování a s Gold Wingem nepohnete. Ale se zpátečkou? Hračka! Aktuální generace umí na elektrický režim zpátečky popojíždět i dopředu, manipulace se strojem tak nemůže být snadnější – aktivujete zpátečku a pak už jenom tlačítky volíte, jestli se budete sunout dozadu, nebo dopředu.

A pak už D na přepínači u pravého řídítka a vyrážíme! Rozjezd je naprosto plynulý, pohyb i v těch nejnižších rychlostech prakticky bez škubání, po páčce spojky jsem instinktivně sahal až tehdy, když motorka skoro už stála, abych dosáhl ještě plynulejšího „pohybu“. Chování kolem „nulových“ rychlostí pro mě však celkově bylo jedním z nejpříjemnějších překvapení této dvouspojky, které jinak zrovna tuto disciplínu v oblibě nemívají.

Nejdřív jsem zkoušel základní cestovní režim a nevzpomenu si na situaci, kdy by sedmistupňové DCT zařadilo vyloženě nevhodně. Nebo váhavě. Třeba když jsem brzdil, cítil jsem, jak si převodovka dopředu a s předstihem připravila kvalit a já pak jenom přidal plyn a nemusel na nic čekat.

Je fakt, že DCT má díky masivnímu točivému momentu 170 Nm při 4 500 otáčkách přeci jen trochu ulehčenou práci, plochý šestiválec zkrátka zvládne skoro všechno odtáhnout sám, aniž by dvouspojka musela podřadit. Ale i přes tuto motorovou výpomoc stojí naladění DCT rozhodně za velkou pochvalu.

Manuální režim tu je, ale vzhledem k výše popsanému, opravdu ho někdo potřebuje? Já si nejvýš párkrát tlačítkem sekvenčně podřadil, abych si přibrzdil motorem. Následně jsem nemusel nic přepínat, vracet se k automatickému režimu, převodovka pokračovala ve svém samočinném módu sama od sebe.

S kolegy z motocyklových redakcí se samozřejmě měřit nemůžu, ale pár motorek jsem už odjezdil, slabost mám hlavně pro tyhle těžké cestovní potvory a napíšu vám, že na ničem komfortnějším jsem nikdy neseděl. Zná to každý motorkář, když se přehlédne nerovnost, velká, tak do těch zad prostě ránu dostanete. Tady? Nevím, jak by taková díra musela vypadat, aby ji Gold Wing dal jezdci pocítit. Schopnosti podvozku odtlumit i hodně potlučenou cestu jsou mezi motorkami naprosto unikátní, nebývalé. Opravdu mě při jízdě napadala všechna ta laciná přirovnání k parníku, proplouvání… Tohle skutečně zažijete jen s Gold Wingem.

Výjimečný je taky samotný šestiválec s protiběžnými písty. A nejen pro svoji kultivovanost, to byste u boxeru s objemem 1,8 litru asi čekali. Přece by něčím tak přízemním jako jsou vibrace nepoznamenal ten nedostižně pohodový jízdní projev. Ale pozor, ačkoliv výkon 93 kW při 5 500 otáčkách nemusí zvlášť u čtyři metráky těžkého stroje působit přehnaně, osmnáctistovka za to umí vzít. Hlavně po přepnutí do sportovního režimu jsem najednou docela koukal, jak se Gold Wing rozjel. A jak se osmnáctistovce chtělo k pěti tisícům. I DCT reagovalo ve sportu rychleji. Motorka se pod vámi skutečně citelně promění, je daleko ostřejší.

Ano, zcela vážně píšu ostřejší. Tenhle jednostopý autobus je nečekaně rychlý a vůbec, ale vůbec mu nevadí ani zatáčky. Samozřejmě i díky plochému motoru, který snižuje těžiště, ale v kombinaci s vypiplaným sofistikovaným podvozkem je primárně cestovní Gold Wing překvapivě obratný. Ty několikrát zmíněné čtyři metráky vám znepříjemní život vlastně jen při krokových rychlostech. Jak jsme si ale už napsali, ani taková manipulace není díky zpátečce neřešitelný problém.

Pokud jde o cestovní pohodlí, skutečně neznám v jedné stopě nic, co by se Gold Wingu vyrovnalo. Tento superpohodlný stroj však umí být taky velmi rychlý a do zatáček se pokládá tak, že vás bude nervózní spolujezdkyně věčně mlátit pěstičkou do páteřáku. Nemůže chybět nejnovější a bohatá komfortní a technologická výbava korunovaná airbagem. A na dvouspojku DCT si zvyknete tak strašně rychle a tak hrozně rádi, že si na manuál nikdy nevzpomenete.

Co dodat? Asi už jenom cenu, protože i ta je v motocyklovém světě naprosto výjimečná. Honda GL1800 Gold Wing Tour totiž stojí devět set tisíc. Úplně přesně 902 900 Kč. Hrozivá částka za motorku. Ale jak jsme si napsali už v titulku, Gold Wing není jenom motorka…