Indian 101 Scout je parádní power-cruiser, ale nic pro dědky

Značku motocyklů Indian určitě znáte. A určitě jste slyšeli o modelu Scout. To je totiž slavné označení, něco jako CB750 u Hondy nebo třeba 500 OHC u Jawy. Moderní verze 101 Scout, kterou tu teď máme, odkazuje právě na slavný model Indianu z roku 1928, o němž se traduje, že to byla nejsportovnější motorka své doby, alespoň tedy pokud jde o kombinaci výkonu a ovladatelnosti.

Dnes už je samozřejmě svět jinde a za nejrychlejší a nejsportovnější motorky považujeme stroje jako Ducati Panigale V4, BMW M1000RR, Yamaha R1M a podobně. Indian si ale drží svůj styl a prostě je to sportovní cruiser. A kdybychom zůstali jen v této kategorii motorek, klidně můžeme říci, že je to pořád nejrychlejší a nejsportovnější motorka – mezi cruisery.

Tady hrají hlavní roli tři věci - motor, podvozek a brzdy. Začneme ale u motoru, protože velké cruisery vždycky byly a jsou o síle pohonné jednotky. Tady je šedesátistupňové dvouválcové véčko o objemu 1 250 cm3. Protože má motor relativně krátký zdvih 73,6 mm proti velkému vrtání 104 mm, nebojí se otáček. Vlastně je to na poměry cruiserů opravdu mimořádně sportovní a charakterní motor.

Má moc pěkných 111 koní (či chcete-li nudně 82 kW) a hlavně 109 Nm. Jelikož má tahle motorka jen 250 kg (a to má vpředu klasický plechový blatník a spoustu dalších kovových „zbytečností“), pohne s ní motor opravdu pěkně. Ale především, ten motor snad vůbec nezná vibrace! Je mu úplně jedno, v jakých otáčkách dvouválec držíte. Líně se převaluje u dvou tisíc, ale také umí pořádně výhružně zařvat v devíti.

Když na pětku nad volnoběhem otevřete rychle naplno plyn, logicky trochu zaprotestuje, ovšem od 3 000 táhne jak lokomotiva a vůbec nepolevuje až k červenému poli. Žádné škubání, žádné nepříjemné vibrace. Tohle je bez diskuse snad nejpříjemnější velké dvouválcové véčko, na kterém jsem kdy jel. Standardní výfuk nesmyslně neřve, i tak má ale zvuk docela hezký. Asi bych se vykašlal na nějaké příplatky za uřvané trubky a spíše si, když už, připlatil za funkční a hezké doplňky. U Indianu se vždycky můžete v katalogu doplňků odvázat.

A další hlavní role se týká brzd a podvozku. Dva masivní kotouče vpředu dávají tušit, že tahle motorka nebude na nějaké opatrné pobublávání krajinou a „kochačku“. Vpředu je odlehčený ráfek se 130mm pneumatikou, vzadu je překvapivě úzká 150mm guma. Hlavně si ale nepamatuji, že bych jezdil na cruiseru, který má podvozek a brzdy jako supersport. Obrácená zlatá vidlice, samozřejmě nastavitelná, vzadu dvojité tlumiče, rovněž nastavitelné.

Nevím ale, v jaké konfiguraci jsem Indiana k testu dostal, protože tahle motorka je tvrdá jak skála. Kolegové z branže ho hodnotili jako komfortnější motorku. Na hladké silnici to bylo v pohodě, to jsem mohl v každé zatáčce drhnout stupačkami a bylo cítit, že by to šlo klopit ještě víc. Ale na rozbité cestě, kterých tady ve Středočeském kraji máme víc, než je zdrávo, to bylo jak trestná lavice. Za hodinu blbnutí po těch tankodromech na Křivoklátsku jsem toho měl dost a byl naklepaný jak řízky.

Dost to ale dělá i ta zvláštní pozice – nohy a ruce jsou natažené dopředu a jezdec vlastně tvoří jen takový pytel, který se při rostoucí rychlosti plní vzduchem. Tohle fakt není motorka, na které bych chtěl jet 300 kilometrů v kuse. Spíše to bude stroj na blbnutí, odpolední „vyčištění hlavy“, závody od semaforu k dalším světlům a také na koukání.

Tenhle power-cruiser totiž vypadá opravdu parádně. Detaily jsou moc hezky zpracované a vidíte a dotykem cítíte, že máte před sebou motorku za půl milionu. Na ničem se nešetřilo (snad s výjimkou stupaček) a Indian si dal záležet na mechanických detailech. Jen odbočím a musím pochválit i převodovku. To není žádná humpolácká bedna, ale příjemně cvakající jednotka, s níž je radost pracovat. Zadní kolo pak pohání tichý řemen, který nemá parazitní momenty jako těžký kardan ani nehází všude kolem špínu jako řetěz.

O to víc u takové pěkné a drahé motorky zamrzí dva protivné detaily. Za studena měl motor tendenci zhasínat při rozjezdech, a to dost nepříjemně, až když se kola otočí o půl otáčky a vy do pouštění spojky začnete přidávat. Několikrát jsem se na křižovatce ztrapnil a jednou jsem sebou málem praštil. Ale to hned po ohřátí zmizí a navíc se prý pracuje na softwarové úpravě. Dá se na to adaptovat a stačí se studeným motorem víc přidat a trochu potrápit spojku.

Horší je ale ten centrální dotykový „budík“. Na pohled to vypadá hezky a vlastně to i funguje. Dotyková funkce se dá obsluhovat i v rukavicích, na přepínání zobrazení je pak nenápadné tlačítko na řídítkách. Je tu mnoho funkcí, nechybí třeba servisní informace a hlavně hezky zpracovaná navigace.

Bohužel ale budíku strašně dlouho trvá, než naskočí. To si nastartujete, zapnete si rukavice, vyjedete z vrat, zavřete vrata… Někdy dokonce neukazuje nic, ani zbývající palivo, a ještě se přepne na míle. „Ale já jsem jel fakt padesát, tady jsem to viděl,“ budete pak říkat policajtovi, kterému se vaše osmdesátka v obci moc nezdála. Tachometr totiž ukazuje míle za hodinu, ale píše pod tím kilometry. I tohle by prý měla vyřešit aktualizace, ale zrovna u motorky za půl „míče“ bych čekal, že taková blbost bude fungovat na jedničku. To, že do malé nádrže na 13 litrů pořádně nestrčíte pistoli, takže pak benzín všude chlístá, je už jen taková drobnost, které se přizpůsobíte.

Jenže já si tím nechci zážitek z této motorky kazit. Dneska těch power-cruiserů totiž moc není. Asi nejblíže mu je Sportster S od Harleye. Pak je tu samozřejmě šílený Diavel od Ducati, který může mít až 182 koní. Ale třeba Yamaha už vám ikonického V-Maxe neprodá. Triumph Rocket 3 je pak něco zcela jiného (i když samozřejmě úchylně fascinujícího).

Nejhorší na tom je, že tohle vůbec není motorka pro mě. Když už bych lezl na cruiser, tak bych spíše hledal něco pohodlného v klasickém stylu. Třeba úžasný Chief Vintage s těmi hlubokými blatníky za podobné peníze, nebo naprosto klasický Super Chief Limited, i když ten už stojí o dost víc. Případně by mi určitě nevadil standardní Scout Sixty Classic za zajímavých 370 tisíc, případně honosnější Scout Classic s touto dvanáctistovkou laděnou na 94 koní. Indian toho má v nabídce dost a každý si tu vybere tu správnou motorku pro něj.

Na motorce mi táhne nejen na záda, ale taky na padesát. Stárnu. Na mě už jsou tyhle sportovní cruisery s nataženýma rukama dopředu prostě moc. Nechci na motorce trpět, chci si užívat a vlastně si i trochu odpočinout. Ale jestli potřebujete cestou z fitka do barbershopu masáž zad na dlažebních kostkách a na každých světlech pozávodit ruského fotbalistu s monackým pasem v BMW M3 Touring, prosím. Na to jsou tyhle power-cruisery pořád skvělé.

Ale to bych byl moc přísný. Tyhle motorky určitě mají své publikum. Nejsou pro dědky a dá se s nimi pořád jezdit rychle. Jen se nemůžu ubránit dojmu, že Indian 101 Scout vlastně nemá ten skvělý podvozek jak využít, protože když najdete hezkou zatočenou silnici, v každé zatáčce drhnete stupačkami. Není kam dál klopit, ačkoli ta motorka by zvládla určitě větší náklony. Aspoň jsou tady pořád perfektní brzdy a hlavně ten úžasný charakterní motor. Ten bych si uměl představit klidně i v nějakém univerzálním cesťáku.