Ducati XDiavel V4 je power cruiser, který nemá konkurenci. A to jméno fakt sedí!

Ducati Diavel známe jako superrychlý naháč s dvouválcem už od roku 2010, v roce 2023 se pak představil Diavel V4 a konečně loni se Italové pochlubili s cruiserem, kterému do jména přibylo ještě písmenko X.

K tomu cruiseru je však velmi nutné doplnit ještě anglický výraz pro sílu a výkon, tedy power. Protože jakkoli má tento stroj široká řídítka a předkopy (dopředu posunuté stupačky) jako cruiser, ta power je tam nesmírná – vidlicový čtyřválec o objemu 1 158 cm3 poskytuje 124 kW, tedy necelých 170 koní, a to je číslo, které je od cruiserů hodně, hodně daleko. Navíc pro nejvyšší výkon musíte skoro až k jedenácti tisícům otáček… tohle opravdu není jenom cruiser.

Jeden takový power cruiser jsme tady měli nedávno, Dalibor Žák psal o legendární Yamaze V-Max. Tu už však dávno nekoupíte, v současnosti mě jako jediný přibližný konkurent napadá snad jenom monumentální Triumph Rocket 3.

Když jsem si XDiavel prohlížel, přišel mi až na ty předkopy a řídítka vlastně úplně stejný jako výchozí Diavel. Obě motorky jsou si samozřejmě hodně podobné, ale mrkněte na srovnání fotek níže, v detailech se nakonec docela liší. Diavel je agresivnější, naštvanější, XDiavel je uhlazenější, elegantnější. Charakter mu zůstává, ale zvlášť v této tmavé fialové není tak divoký jako výchozí naháč, zvlášť v typicky rudé Ducati.

A musím říct, že je to nádherná motorka. Je to osobní názor, klidně pojďme diskutovat, ale podle mě je to jeden z nejkrásnějších jednostopých strojů, jaké můžete dnes koupit. A právě možná až jako ten lehce decentnější XDiavel, naháč je nesmlouvavě extrovertní, hlavně v té zmíněné rudé.

Ale že by šlo o nenápadnou motorku, tak to zase ani náhodou. Zvlášť v testované verzi, kterou u Ducati vylepšili o laděný výfuk od Akrapoviče. Pokud by vás tedy náhodou někdo přehlédl, rozhodně vás nepřeslechne. Na sakra dlouhou vzdálenost.

Uřvané motorky jsem nikdy moc nemusel, Diavel (ani jako X) ale přece nemůže být tichý… a kolik já potkal kluků, kteří mě s typickým gestem naváděli, abych čtyřválec trochu protočil. Pod přilbou jsem se potom smál úplně stejně jako ti kluci. Dětinské? Jasně. Ale takhle jednou za čas je to vlastně moc fajn.

Ano, zase ten ďábel, zase to klišé. Ale já za plný plyn poprvé vzal snad až druhý den, těch 170 koní je naprosto šílená porce na něco, co kdysi bylo naháčem a teď se snaží o uvolněnější cruiserovskou polohu. To ovšem jen do určité míry, poloha za řídítky totiž cruisery spíš připomíná, než aby jejich pohodlnější styl kopírovala.

Je to zkrátka power cruiser, to jsme si vysvětlili hned na začátku. A to power musíme ještě dvakrát podtrhnout. Jak čtyřválec letí otáčkami… nejdřív jsem měl tendenci řadit už kolem šesti tisíc otáček, ale to bych se připravil o spoustu zážitků. Popravdě, nejsem tak zkušený borec, abych si takový nálet nad deseti tisíci otáčkami užíval hned od prvních kilometrů, jak jsem napsal, chvilku jsem si na tu brutální sílu musel zvykat. Ale pak… ne že bych se přestal bát, nebo přesněji řečeno přestal mít respekt, ale už jsem si tu celou show se řvoucím čtyřválcem byl schopný užít.

A pokud by to na vás přece jenom bylo moc, hlavně na začátku, můžete si zvolit nějaký umírněnější jízdní mód - městský nebo rovnou režim do deště. Popravdě, zvlášť u toho deštného nastavení jsem čekal, že reakce na plyn bude ještě o poznání vlažnější. XDiavel zpomalí, ale power cruiserem zůstane.

I díky parádnímu a skvěle fungujícímu quickshifteru. Jsem stará škola, takže rychlořazení pod plným plynem pod kůží ještě nemám, ale na XDiavelu jsem mu přišel na chuť hodně rychle. Ale dolů jsem pořád řadil se spojkou, přišlo mi to přece jenom plynulejší.

Výše zmíněný Daliborův článek o V-Maxu velmi doporučuju, mimo jiné se tam dozvíte, že tahle yamaha byla sice supersilná, ovšem jenom v přímce. Brzdit ani zatáčet se jí nechtělo. Takže, pokud si takto představujete power cruiser, na XDiavelu budete „zklamaní“. On totiž brzdí i zatáčí skvěle!

Aby ne, když se na předním kole o zpomalení starají dvojité, 330mm kotouče s radiálními třmeny Brembo Stylema, náklonové ABS je samozřejmostí. V zatáčkách budete možná trošku bojovat s už také probíraným posezem lehce ve stylu cruiserů, na naháči bych možná stroj skládal do oblouku snadněji. Ale i tak se XDiavel na zatočené silnici chová spíš jako sportovní motorka než jakýkoliv cruiser. Byť by měl být „power“.

Jak jste z mých několika málo testů pochopili, do zkušených kolegů z motocyklových redakcí mám daleko, ale pár novinářských sezon a testů za sebou už mám a musím říct, že marně pátrám po stroji, který by mě bavil tak jako XDiavel.

Začíná to už chytlavým designem, mrkněte se pořádně ještě na zadek motorky, jak je pod sedačkou schovaná svítilna. Tohle Italové vždycky uměli.

A pak je tu ten supersilný motor, který ani hodně vyježděné profíky nemá šanci začít nudit. A ještě když se celek může opřít o fantastický, až sportovní podvozek. Ovšem ne přehnaně tvrdý! XDiavel mi ani jednou nedal nevybíravou ránu do zad, i na tom je vidět, jak sofistikovaný podvozek je.

Šetřit bych ale na Ducati XDiavel musel hodně dlouho. Objektivně úžasný stroj a subjektivně nejlepší motorka, kterou bych jednou opravdu chtěl, totiž stojí něco přes sedm set tisíc korun. I s přihlédnutím k použité technice je to skutečně balík peněz, ale vysvětlujte to těm klukům u silnice, že jednou přijdou věci jako hypotéka nebo manželka, když je ten XDiavel tak boží.