Hlavní obsah

Honda Civic 1.5 – Modla „ricerů“ je vlastně fajnové auto

Foto: Mikka
28. 6. 2020

Podle někoho jsou starší generace Hondy Civic hlavně pro mladé kluky, přičemž tohle dogma autu zařídila komunita „tunerů“ s napjatým rozpočtem. Ano, sice bych si při testu čtvrté generace mohl nasadit klidně kšiltovku opačně, ale nechci k němu mít předsudky před vyzkoušením. Něco mi říká, že se mi bude líbit.

Článek

Honda Civic byla prodejní hit už od své první generace a ani ta čtvrtá, o které bude dnes řeč, na tom nic nezměnila. Automobilka ji poprvé představila v září 1987 a následně vyráběla a prodávala skoro po celém světě. Tento kousek je z roku 1989. Nízká silueta třídveřového hatchbacku vypadá dodnes dobře, přitom si vzhled navrhla automobilka sama. Kromě něj se vyráběl ještě sedan, kombi Shuttle a příbuzné kupé CRX. Podepsání jsou pod ním Humirou Yoshikawa, Tsuyoshi Nishimura a Syuhei Ueda. Auto má nižší kapotu a větší prosklenou plochu a vlastně se mi jeho tvary dodnes velmi líbí.

V tomto článku ovšem vidíte kousek původem z Kanady, odkud se do Čech dostal v rámci dědictví v roce 1993. Je to verze s lepší a silnější patnáctistovkou, ale stále má například černé plastové nárazníky a látková sedadla. Neschází jí ovšem kožené doplňky, klimatizace a rádio. Líbí se mi dost, vypadá totiž překvapivě docela sportovně. Příď připomíná kupé CRX a ten rovný zadek jako z kombíku jí prostě sekne. Za ním je slušně velký kufr, který se dá zvětšit sklopením neuvěřitelně tenoučkého opěradla. I ta originální čtrnáctipalcová kola se sem dost hodí, nemyslíte?

Foto: Mikka

černé nárazníky a originální kola už na moc starých Civicách neuvidíte

Líbí se mi, že je Civic dost prostorný. Jen na výšku není nijak velký, ale sedí se mi tu pohodlně v pozici blízké té ideální. Díky velké prosklené ploše a tenoučkým sloupkům je tu krásně prosvětlený prostor. Ze stejného důvodu je ale zezadu starý Civic trochu hlučnější. Neozývají se ovšem žádné pazvuky drnčení a skřípání, i když majitelé jiných kousků si na ně často stěžují. Většinu interiéru tvoří materiály s poměrně slušnou kvalitou. Některé řešení jsou ale netradiční, třeba posuvný spínač varovných blinkrů. Pásy jsou tu ještě klasicky ukotveny z B-sloupku, pozdější verze je měly umístěné nezvykle na dveřích. Interiér sice funguje jako skleník, ale díky zadním výklopným oknům se dá krásně vyvětrat.

Foto: Mikka

Sportovní volant dominuje jinak zachovalému původnímu interiéru

Předokolkový hatchback tehdy nemíval moc velké motory, našli byste je v rozmezí 1,3 až 1,6 litru, ale na lehoučké auto je to akorát. V tomto je patnáctistovka D15B, řadový čtyřválec, který Honda spojila se čtyřstupňovým manuálem. Jako všechny verze na severoamerickém kontinentu, i tato má vstřikování paliva. O trochu větší je hlučnost, ale motor zní hezky, takže se Civic poslouchá příjemně. Dnes bychom  neřekli, že je výkonný, ale nejede ani špatně. Ono 89 koní a 119 Nm nezní nic moc, ale tady jde o to, jak je auto lehké a jak vám dovolí svůj výkon používat. A Civic v zatáčce odhalí, že mu menší stádo není na obtíž a vy jej můžete mít pořád pod kontrolou, takže pomalu jet opravdu nemusíte. Sice tady není otáčkoměr, ale stejně po sluchu poznáte, kam až se dá motor dostat. S roztočeným motorem jede svižně, ale běda, když vás něco zpomalí, pak musíte celý ten proces akcelerace absolvovat znovu. Naštěstí je to docela sranda a spotřeba není nijak dramaticky vysoká. Auto se spokojí jen se šesti až sedmi litry.

Foto: Mikka

Pod kapotou Civicu je využitý každý kousek místa

Hodně velkou změnou u čtvrté generace prošel podvozek, který má dvojité lichoběžníky vpředu a nezávislé zavěšení zadních kol multi-link. Zvětšil se i rozvor na 250 centimetrů, takže auto je prostornější, ale i stabilnější. Na to, že mělo jít o běžný hatchback, si Honda s podvozkem opravdu vyhrála. Právě díky podvozku se stal Civic velmi populárním závodním náčiním. Civicy hojně startovaly v autokrosu SCCA v kategorii Street Touring, kde soupeřily hlavně s Mazdou MX-5. Ve spojení s lehkou karoserií zkrátka Honda funguje dobře a i mně se s ní jezdí velmi příjemně. Jen vím, že se nesmí nic stát, protože auto a jeho tenké sloupky nevyvolávají příliš pocitu bezpečí. Ale které staré auto ano, že?

Jasně, já vím, že polovina úspěchu je ukrytá v malé lehké karoserii, ale i tak je Honda velmi zábavná a v zatáčkách drží krásně.  Docela to závodění chápu, s tímhle mrštným prckem muselo být porážení jiných aut dost snadné. Tužší řízení nabízí skvělou odezvu a reaguje dost přesně, takže naprosto přesně víte, kam směřují přední kola. Nemá navíc vůbec žádnou prodlevu.

Konec výroby většiny verzí přišel už srpnu 1991 (pouhý rok po modernizaci), dál pokračovalo jen MPV Civic Shuttle. Klasický Civic má výhodu ve své spolehlivosti a nenáročnosti na údržbu a také je velmi levný na provoz. Po mechanické stránce je malá Honda jednoduchá a tak si zručnější majitelé leccos zvládnou udělat doma, horší je ale shánění dílů. Některé už vlastně nejsou a tak vás čeká spíš hledání aut jako zásobárny dílů. Komu by nestačila běžná verze, má široké možnosti úprav, protože různých dílů a doplňků je na trhu opravdu hodně. A tuneři zejména za oceánem ji opravdu mají rádi. Ve městě a okolí je auto dodnes velmi příjemný dopravní prostředek a strašně dobře se s ním jezdí.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.