Hlavní obsah

Endurová škola – každý motorkář by měl zkusit terén

Foto: Jakub Deml

Endurová škola

Na motorce už jezdím nějaký ten pátek a endurem jsem vlastně začínal, byť nikdy jsem se pořádně nepropracoval přes začátečnickou fázi. Jenže teprve teď, když jsem víc začal jezdit na silnici, uvědomil jsem si, co všechno může motorkáře – ať už začátečníka nebo zkušeného jezdce – terén naučit.

Článek

Je to pár týdnů, co do redakce přišla pozvánka s možností vyzkoušet Enduro školu, kterou v areálu Kavčák u Benešova pořádají bráchové a zkušení, tituly ověnčení enduristé Víťa a Martin Kuklíkovi. Mimochodem právě v tomhle areálu se bude konat poslední zářijový víkend i motofestival Rock’n’Ride, takže pokud chcete vidět enduristy v akci, neváhejte vyrazit.

Pozvánku jsem samozřejmě přijal a pár dní zpátky jsem přešlapoval na Kavčáku u vyskládané řady ostrých závodních KTM ve dvoutaktu i čtyřtaktu. Po krátkém brífingu zjednávám alespoň částečnou nápravu mého zcela neterénního oblečení. Místo kožené bundy, ve které bych se po pár minutách na endurové trati uvařil, oblékám vestu s protektory a volný dres, streetové moto boty si přezouvám za pevné motokrosové.

Foto: Jakub Deml

Kůže patří na silnici a nikoliv do terénu. Bundu jsem rád vyměnil za vzdušný dres

Zapomeňte na všechny návyky

Pokud jste dosud na ostré terénní motorce se stavbou krosky nikdy neseděli, čeká vás překvapení. Vysoký stroj je tenký jako žiletka a dlouhé sedlo je jako trubka od zábradlí. Opravdu široká jsou tu jenom řídítka, díky kterým se motorka ovládá naprosto lehoučce – ona tedy lehoučká je. Současné endurové speciály váží jen něco málo přes sto kilo, přitom ale mají výkonu na rozdávání.

Foto: Jakub Deml

Motorky jsou lehounké a hbité - občas až moc

Taky ovládání má svoje specifika. Spojka se tu používá prakticky pořád, takže je hydraulická a jedním prstem jde tahat klidně donekonečna. Jednička je extrémně krátká, ale dvojka pobere všechno a dvoutakt se vstřikováním je naladěn tak, aby uměl jemně zabírat i v relativně nízkých otáčkách. Tedy pokud jste dostatečně citliví na plynu.

Při jízdě je potřeba do značné míry překonfigurovat zaběhnuté zvyklosti ze silnice. Po většinu malého terénního okruhu, na který jsem vypuštěn, stojím ve stupačkách a nechávám motorku pod sebou, aby pobírala nerovnosti. Před zatáčkou pak citlivě brzdím oběma brzdami (když říkám citlivě, myslím citlivě – malý přední kotouč utrhne drapák na nezpevněném povrchu raz dva) a v nájezdu do oblouku zasednu sedlo téměř až u víčka nádrže, abych dostal maximum hmotnosti na přední kolo, které musí vést stopu.

Foto: Jakub Deml

Vyhodit nohu, sklopit motorku pod sebe a zasednout přední kolo, které vede stopu

Na nějaké vysedání nebo vyklánění do vnitřku zatáčky tady není prostor. Utažené zatáčky se jezdí „přes nohu“, která zaprvé posune těžiště, zadruhé se jí lze „odkopnout“ od země v případě, že grip zubaté přední gumy povolí. Motorku sklápím pod sebe, a jakmile se blíží výjezd, citlivě zatápím na plynu. Odlehčený zadek může klidně zběsile prohrabovat, důležitý je tu předek, který vede stopu.

Ach ta fyzička…

Vedle faktu, že jsem zoufale pomalý a ze svých dosavadních silničních zkušeností nemůžu do terénu přenést skoro nic, zjišťuji taky to, co zjistí drtivá většina lidí, když poprvé osedlají ostré enduro – moje fyzička nestojí za nic. Stačí pár minut, než začnu cítit tuhnoucí bolavé předloktí, za dalších pár minut se dostavuje vyčerpání, jako kdybych po trati běhal. Jeden z bratrů Kuklíků mě však uklidňuje – ještě na tom nejsem tak zle. Dokonce ani trénovaní sportovci zprvu nevydrží za řídítky endura déle než pár minut. Teprve po několika intenzivních trénincích přestane člověk s motorkou bojovat a křečovitě ji celou svírat, což vyčerpává z celé jízdy úplně nejvíc

Foto: Jakub Deml

Tady jsem kvůli fotce malinko přehrával. Ale ne až tak moc

Po zasloužené pauze (vlastně jsem si ji ani moc nezasloužil) se s mladším Martinem Kuklíkem vydávám i na krátkou projížďku po velké motokrosové trati. I tady platí, že bude člověk terénními motorkami nepolíbený zprvu zírat na děsivě vypadající převýšení a samozřejmě skoky. Přeskočit celou patnáctimetrovou lavici chce notnou dávku umu a odvahy.

Enduro pro každého motorkáře

Jak už jsem naťukl v samém úvodu, rozhodně není na škodu, když si jízdu na enduru vyzkouší každý, kdo na motorce jezdí – ať už teprve začíná, nebo už sám sebe považuje za zkušeného harcovníka. Jednak jde o to, že objevíte úplně novou formu motorkaření (a zjistíte, že v ní vůbec nic neumíte), jednak jde i o to, že se naučíte reagovat na situace, které mohou v různých obměnách nastat na motorce i na silnici. Jen tady si je vyzkoušíte ve výrazně nižších rychlostech. A když to třeba neukočírujete a fláknete sebou, ve většině případů se vůbec nic nestane ani vám, ani motorce. Padání je v terénu docela běžnou a akceptovanou součástí jízdy.

Naučíte se rychle zareagovat na přebrždění předku, které si na blátě nebo písku přivodíte, ani nevíte jak. Naučíte se, co máte udělat, když se vám na výjezdu ze zatáčky rozhodí zadek, a naučíte se, jak lépe pracovat s přenosy hmotnosti. A k tomu si dost zásadně zlepšíte i tu fyzičku…

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama