Hlavní obsah

Začínáte s motorkařením? Poradíme s výběrem první motorky!

Foto: Yamaha

I když vypadá dospěle, je sportovní třístovka od Yamahy ideálním strojem pro začínající střelce

Ani se nenadějeme a bude tu zase jaro. Dny se začnou konečně viditelně prodlužovat, alergici začnou prožívat své obvyklé pekelné období, ale hlavně konečně zmizí poslední zbytky štěrku a soli ze silnic. Nadšenci začnou otevírat garáže a zanedlouho spatříme opečovávané veterány, kabriolety, ale i motorky. Možná taky nad jednou takovou motorkou přemýšlíte. Možná se chcete vrátit do teenagerovských let a navázat na první zkušenosti s bezmála bájnými stroji typu pionýr či Simson, nabrané na louce za chatou. Jenže, kde začít?

Článek

V první řadě musím poznamenat, že motorkaření je prostě super. Je to droga, u níž si moc dobře uvědomujete všechna rizika, ale pořád chcete víc a víc. Ten pocit svobody za to zkrátka stojí, nemluvě o dalších benefitech – všude se vejdete, kolony ve městech znamenají minimální zpoždění, a když už zaparkujete někde, kde nesmíte, strážnici většinou jen mávnou rukou.

Na druhou stranu naučit se pořádně na motorce je ještě těžší, než naučit se pořádně řídit v autě, a tak je zcela klíčový i výběr samotného stroje. A právě tady zpravidla spočívá hned první úskalí novopečeného (případně vracejícího se) motorkáře. Výběr zaměření motorky, zda se má jednat o naháče, enduro nebo třeba choppera, je na každém individuálně, důležité je ale nepřepálit start a s rozvahou volit kubaturu, výkon a další aspekty. Jednoduše řečeno – každý začínající motorkář u sebe musí objektivně zvážit, nakolik si „věří“ a usoudit, jestli začít na první příčce žebříčku, nebo s opatrností pár příček přeskočit a otrkat se rovnou na větším stroji.

Rozdělil jsem tuhle „sebedůvěru“ na tři kategorie a v každé rovnou vykopl i pár vzorových strojů – byť nabídka trhu je pochopitelně daleko širší. Zároveň jsem vybíral i tak, aby se jednalo o motorky šetrné k rodinnému rozpočtu, takže se všechny níže zmíněné dají sehnat coby ojetiny přibližně do 100 000 korun a vyberete-li pěkný kus, nemusíte se obávat ani přehnaných servisních nároků.

Bojím se a chci začít pozvolna – 125 ccm

Vynecháme-li padesátky, které jsou mezi moderními stroji ojedinělé, jsou to právě klasické „dvacky“, co slouží jako vstupní brána do světa motorkaření. Kdo čte Garáž.cz pozorněji, ten možná zahlédl článek o dvoutaktních stopětadvacítkách, jejichž reálné výkony sahají za hranici tabulek a jejichž říznost umí udělat radost i ostříleným jezdcům. Ty jsou sice super, ale pro začínající motorkáře bych je rozhodně nedoporučil. Jsou to uživatelsky i servisně dost náročné motorky většinou vyššího stáří, takže když začínat na stopětadvacítce, pak na novějším čtyřtaktu s výkonem do 11 kW, za jehož řídítka smí usednout jezdci už od 16 let. Musíte sice počítat s tím, že nejrychlejší nebudete a vaše cestovní rychlost se bude pohybovat spíš lehce pod stovkou, ale zase dostanete uživatelsky maximálně přívětivou motorku, u níž můžete využívat maximum potenciálu už od samého začátku.

Honda CBR 125R

Foto: Honda

Klasické „malé Cebro“ se stalo za léta výroby legendou mezi začínajícími motorkáři. Je lehoučké, úzké, vhodné i pro menší postavy a do města má výkonu tak akorát. Navíc se vyrábí už hodně dlouho, takže když sáhnete po starším ročníku, můžete ho koupit takřka za pár korun.

KTM 125 Duke

Foto: KTM

Nejmenší z rodiny rakouských „vévodů“ využívá vzhledem ke svojí kubatuře a cenové relaci velmi slušné komponenty. Má příhradový rám, hliníkovou kyvnou vidlici a další drobnosti, které se mezi dvackami vyskytují jen zřídka. I kvůli tomu je ovšem v rámci kategorie o něco dražší.

Yamaha WR 125R

Foto: Yamaha

Dvojice písmen WR u Yamahy zpravidla označuje ostré enduro speciály, jenže nejmenší dvacka má optimálně strefený poměr mezi schopným off-roadem a každodenní použitelností. Do práce či školy pojedete po silnici, zpět domů pak po polní cestě.

Myslím, že leccos zvládnu – cca 300 ccm

Kategorie čtyřtaktních třístovek je na našem trhu poměrně nově zavedená, takže tady vybíráme z nepříliš starých strojů. Vzhledem k výkonům do 35 kW lze jezdit už od 18 let, ale dokonce i výrazně starším jedincům postačí do začátku naprosto ideálně. Taky tady platí, že se jedná o lehké a většinou drobnější stroje, ovšem jejich výkon je výrazně „konkurenceschopnější“. Dálniční stotřicítku už udržíte bez problému a na rovinkách mezi zatáčkami se nudit nebudete. Zvládnutí třístovky vám nezabere nijak dlouhou dobu a jen co se pořádně otrkáte, možná dojde i na nějaký menší okruh.

Kawasaki Z300

Foto: Kawasaki

Malý „Zed“ může být pro někoho snad až příliš futuristický, ale chcete-li hravého a mrštného naháče s potentním řadovým dvouválcem, který se vás nebude snažit vyhodit ze sedla, je Z300 skvělou volbou.

Honda CBR 300R

Foto: Honda

Třístovkové Cebro je logicky větším bráchou stopětadvacítky představené v minulé kapitole. Jeho jednoválec má lehce přes 30 koní, pozice za řídítky je sportovní, ovšem není tak přehnaná, aby zapovídala delší vyjížďky.

KTM 390 Duke

Foto: KTM

Taky Duka už jsme tady měli malého, takže teď k tomu druhému nejmenšímu. Ten využívá vcelku velký jednoválec o objemu 373 ccm, má přes 40 koní a celá motorka je obalená ve velmi solidních komponentech.

Nebojím se toho, chci rovnou něco silného – 600+ ccm

Tady definitivně opouštíme teritorium menších a středních ráží, a vrháme se do světa dospělých motorek. V kubaturách kolem 600 kubíků se dá nalézt hromada nejrůznějších strojů, ovšem spousta z nich je pro začátečníky dost nevhodná. Pokud si tedy coby začínající motorkář troufáte rovnou na dospělý stroj, je třeba postupovat obezřetně, nebrat hned to nejsilnější a brát v potaz, že chcete do začátku hlavně nezákeřné a přívětivé motorky.

Honda CB 600F Hornet

Foto: Honda

Čtyřválcový Hornet je nesmrtelná klasika. Je spolehlivý, univerzální, a ačkoliv jeho výkon oťukává hranici 100 koní, je docela nezáludný. Takže pokud začnete jezdit hlavou a nepřepálíte tempo, měli byste být v pohodě.

Suzuki SV 650

Foto: Suzuki

Podobně jako Hornet se SV vyrábí dlouho a stalo se pro celou řadu motorkářů modlou, ale jeho celkový projev se od Horneta značně odlišuje. Oproti hladkému čtyřválci v Hondě má SV vidlicový dvouválec. Ten je v nízkých a středních otáčkách živější, ale pořád nezáludný.

Yamaha XT 660X

Foto: Yamaha

Už jsme tu měli čtyři válce, dva válce, teď to zkusíme s jedním. XT od Yamahy je vstupenkou do světa supermotardů. Lze na něm blbnout, ale jelikož se nejedná o nijak vyhraněné a agresivní „kladivo“, jde na něm i normálně dojíždět či rozumně cestovat.

Pár rad závěrem

Dejte šanci motoškole: Získáním řidičáku na motorku vaše vzdělávání v jedné stopě teprve začíná. Leccos si vyjezdíte sami, ale hodně dobrou zkratkou jsou specializované motoškoly, kde vás naučí správné návyky a zároveň vám ukáží, co si můžete (a naopak nesmíte) k motorce dovolit.

Nepodceňujte oblečení: Světe div se, specializované oblečení na motorku se nevozí proto, aby vám nebyla zima. Pořádná bunda s chrániči umí při nehodě kromě odřené kůže ochránit třeba i klouby, pořádné boty pak mohou znamenat rozdíl mezi celistvým kotníkem a rozdrceným kotníkem. Než tedy půjdete utratit všechny peníze za první motorku, vyhraďte si část z nich na kvalitní oblečení.

Dávejte pozor za ostatní: Tisíckrát omílaná poučka, kterou se ovšem vyplatí zas a znovu opakovat. Na silnici jste coby motorkář sice jeden z nejrychlejších, ale zároveň i nejzranitelnějších účastníků provozu. A i když tu přednost na hlavní dostat máte, budete to nakonec jen a pouze vy, kdo skončí v nemocnici, když ji nedostanete. Buďte proto obezřetní, dávejte pozor i za ostatní a myslete dopředu.

autowebAUTOWEBaUtOwEb