Začínáte s motorkařením? Poradíme s výběrem první motorky!

V první řadě musím poznamenat, že motorkaření je prostě super. Je to droga, u níž si moc dobře uvědomujete všechna rizika, ale pořád chcete víc a víc. Ten pocit svobody za to zkrátka stojí, nemluvě o dalších benefitech – všude se vejdete, kolony ve městech znamenají minimální zpoždění, a když už zaparkujete někde, kde nesmíte, strážnici většinou jen mávnou rukou.

Na druhou stranu naučit se pořádně na motorce je ještě těžší, než naučit se pořádně řídit v autě, a tak je zcela klíčový i výběr samotného stroje. A právě tady zpravidla spočívá hned první úskalí novopečeného (případně vracejícího se) motorkáře. Výběr zaměření motorky, zda se má jednat o naháče, enduro nebo třeba choppera, je na každém individuálně, důležité je ale nepřepálit start a s rozvahou volit kubaturu, výkon a další aspekty. Jednoduše řečeno – každý začínající motorkář u sebe musí objektivně zvážit, nakolik si „věří“ a usoudit, jestli začít na první příčce žebříčku, nebo s opatrností pár příček přeskočit a otrkat se rovnou na větším stroji.

Rozdělil jsem tuhle „sebedůvěru“ na tři kategorie a v každé rovnou vykopl i pár vzorových strojů – byť nabídka trhu je pochopitelně daleko širší. Zároveň jsem vybíral i tak, aby se jednalo o motorky šetrné k rodinnému rozpočtu, takže se všechny níže zmíněné dají sehnat coby ojetiny přibližně do 100 000 korun a vyberete-li pěkný kus, nemusíte se obávat ani přehnaných servisních nároků.

Vynecháme-li padesátky, které jsou mezi moderními stroji ojedinělé, jsou to právě klasické „dvacky“, co slouží jako vstupní brána do světa motorkaření. Kdo čte Garáž.cz pozorněji, ten možná zahlédl článek o dvoutaktních stopětadvacítkách, jejichž reálné výkony sahají za hranici tabulek a jejichž říznost umí udělat radost i ostříleným jezdcům. Ty jsou sice super, ale pro začínající motorkáře bych je rozhodně nedoporučil. Jsou to uživatelsky i servisně dost náročné motorky většinou vyššího stáří, takže když začínat na stopětadvacítce, pak na novějším čtyřtaktu s výkonem do 11 kW, za jehož řídítka smí usednout jezdci už od 16 let. Musíte sice počítat s tím, že nejrychlejší nebudete a vaše cestovní rychlost se bude pohybovat spíš lehce pod stovkou, ale zase dostanete uživatelsky maximálně přívětivou motorku, u níž můžete využívat maximum potenciálu už od samého začátku.

Klasické „malé Cebro“ se stalo za léta výroby legendou mezi začínajícími motorkáři. Je lehoučké, úzké, vhodné i pro menší postavy a do města má výkonu tak akorát. Navíc se vyrábí už hodně dlouho, takže když sáhnete po starším ročníku, můžete ho koupit takřka za pár korun.

Nejmenší z rodiny rakouských „vévodů“ využívá vzhledem ke svojí kubatuře a cenové relaci velmi slušné komponenty. Má příhradový rám, hliníkovou kyvnou vidlici a další drobnosti, které se mezi dvackami vyskytují jen zřídka. I kvůli tomu je ovšem v rámci kategorie o něco dražší.

Dvojice písmen WR u Yamahy zpravidla označuje ostré enduro speciály, jenže nejmenší dvacka má optimálně strefený poměr mezi schopným off-roadem a každodenní použitelností. Do práce či školy pojedete po silnici, zpět domů pak po polní cestě.

Kategorie čtyřtaktních třístovek je na našem trhu poměrně nově zavedená, takže tady vybíráme z nepříliš starých strojů. Vzhledem k výkonům do 35 kW lze jezdit už od 18 let, ale dokonce i výrazně starším jedincům postačí do začátku naprosto ideálně. Taky tady platí, že se jedná o lehké a většinou drobnější stroje, ovšem jejich výkon je výrazně „konkurenceschopnější“. Dálniční stotřicítku už udržíte bez problému a na rovinkách mezi zatáčkami se nudit nebudete. Zvládnutí třístovky vám nezabere nijak dlouhou dobu a jen co se pořádně otrkáte, možná dojde i na nějaký menší okruh.

Malý „Zed“ může být pro někoho snad až příliš futuristický, ale chcete-li hravého a mrštného naháče s potentním řadovým dvouválcem, který se vás nebude snažit vyhodit ze sedla, je Z300 skvělou volbou.

Třístovkové Cebro je logicky větším bráchou stopětadvacítky představené v minulé kapitole. Jeho jednoválec má lehce přes 30 koní, pozice za řídítky je sportovní, ovšem není tak přehnaná, aby zapovídala delší vyjížďky.

Taky Duka už jsme tady měli malého, takže teď k tomu druhému nejmenšímu. Ten využívá vcelku velký jednoválec o objemu 373 ccm, má přes 40 koní a celá motorka je obalená ve velmi solidních komponentech.

Tady definitivně opouštíme teritorium menších a středních ráží, a vrháme se do světa dospělých motorek. V kubaturách kolem 600 kubíků se dá nalézt hromada nejrůznějších strojů, ovšem spousta z nich je pro začátečníky dost nevhodná. Pokud si tedy coby začínající motorkář troufáte rovnou na dospělý stroj, je třeba postupovat obezřetně, nebrat hned to nejsilnější a brát v potaz, že chcete do začátku hlavně nezákeřné a přívětivé motorky.

Čtyřválcový Hornet je nesmrtelná klasika. Je spolehlivý, univerzální, a ačkoliv jeho výkon oťukává hranici 100 koní, je docela nezáludný. Takže pokud začnete jezdit hlavou a nepřepálíte tempo, měli byste být v pohodě.

Podobně jako Hornet se SV vyrábí dlouho a stalo se pro celou řadu motorkářů modlou, ale jeho celkový projev se od Horneta značně odlišuje. Oproti hladkému čtyřválci v Hondě má SV vidlicový dvouválec. Ten je v nízkých a středních otáčkách živější, ale pořád nezáludný.

Už jsme tu měli čtyři válce, dva válce, teď to zkusíme s jedním. XT od Yamahy je vstupenkou do světa supermotardů. Lze na něm blbnout, ale jelikož se nejedná o nijak vyhraněné a agresivní „kladivo“, jde na něm i normálně dojíždět či rozumně cestovat.

Dejte šanci motoškole: Získáním řidičáku na motorku vaše vzdělávání v jedné stopě teprve začíná. Leccos si vyjezdíte sami, ale hodně dobrou zkratkou jsou specializované motoškoly, kde vás naučí správné návyky a zároveň vám ukáží, co si můžete (a naopak nesmíte) k motorce dovolit.

Nepodceňujte oblečení: Světe div se, specializované oblečení na motorku se nevozí proto, aby vám nebyla zima. Pořádná bunda s chrániči umí při nehodě kromě odřené kůže ochránit třeba i klouby, pořádné boty pak mohou znamenat rozdíl mezi celistvým kotníkem a rozdrceným kotníkem. Než tedy půjdete utratit všechny peníze za první motorku, vyhraďte si část z nich na kvalitní oblečení.

Dávejte pozor za ostatní: Tisíckrát omílaná poučka, kterou se ovšem vyplatí zas a znovu opakovat. Na silnici jste coby motorkář sice jeden z nejrychlejších, ale zároveň i nejzranitelnějších účastníků provozu. A i když tu přednost na hlavní dostat máte, budete to nakonec jen a pouze vy, kdo skončí v nemocnici, když ji nedostanete. Buďte proto obezřetní, dávejte pozor i za ostatní a myslete dopředu.