Derek Bell, pětinásobný vítěz 24 h Le Mans, slaví narozeniny

Derek Bell poprvé řídil dědův traktor ve dvanácti („Jelo to stěží dvacítkou,“ vzpomíná), ale s nevlastním otcem Bernardem Henderem a jeho Jaguarem XK 150 vyrazili na Velkou cenu Itálie 1959 na Monzu a to rozhodlo. Tehdy ještě netušil, že tam o devět let později prožije svůj debut ve Formuli 1 na Ferrari! „Lidé říkají, že jsem měl štěstí,“ uvažuje Derek. „Jenže z těch pětatřiceti závodních sezon bylo špičkových pouze deset…“

Začínal jako traťový komisař v nedalekém Goodwoodu, kde se jezdilo na původním okruhu, který dnes hostí historický Revival of Goodwood. Otčím Bernard mu koupil Ford Anglia, ale řekl mu, že jestli chce závodit, musí mít sportovní Lotus Seven! Derek dal na jeho radu. V prvním závodě v březnu 1964 v Goodwoodu zvítězil. Kostky byly vrženy, ve Formuli 3 musel mít také Lotus, nejprve typ 31 a pro sezonu 1967 úspěšný Lotus 41, s nímž vyhrál sedm závodů (první opět v Goodwoodu). S podporou Bernarda založil Church Farm Racing, koupili Brabham BT23C a vstoupili do Formule 2.

V dubnu 1968 na Hockenheimu byl na večeři s Jimem Clarkem a Grahamem Hillem, hvězdami Lotusu, ale Jim se druhý den zabil. Závody byly tehdy kruté, jenže na Hockenheimu pozval britského mladíka k testu samotný Enzo Ferrari! Derek odjel do Maranella, prohlédl si továrnu a setkal se s Commendatorem Ferrarim. První závod jako tovární jezdec jel na Ferrari Dino F2 na Monze, zajel pole position a vyhrál druhý závod. To rozhodlo.

Enzo Ferrari ho přihlásil na Gold Cup do Oulton Parku a na Velké ceny Itálie a USA, Derek bohužel při premiéře F1 vždy odpadl. Blýskl se však v Tasmánské sérii 1969 na Ferrari Dino 246 celkově čtvrtým místem, s dvanáctiválcem F1 jel naposledy BRDC International Trophy 1969 mimo MS F1 (dojel devátý). Pak už ho Ferrari nasadil jen se sportovními vozy, na Ferrari 512/S debutoval ve 24 h Le Mans 1970 s Ronnie Petersonem, ale odpadli. Pak ve Formuli 1 vsadil Ferrari na nováčky Claye Regazzoniho a Ignazia Giuntiho…

Derek Bell tedy znovu bojoval o své místo na slunci. Jeho velkým soupeřem se stal Švýcar Clay Regazzoni nejen v souboji o Ferrariho přízeň, ale také v evropském mistrovství Formule 2. V soukromém týmu Toma Wheatcrofta, šéfa velké sbírky závodních vozů v Doningtonu, vyhrál Derek na Brabhamu BT30 v Barceloně a pilně sbíral body, ale na Regazzoniho s továrním Tecnem to nestačilo. Mezi elitou však vybojoval celkově druhé místo, za ním skončili Emerson Fittipaldi, Ronnie Peterson, Dieter Quester, François Cevert a další uchazeči o Formuli 1.

Na Velkou cenu USA 1970 ho pozval do nového týmu John Surtees, Derek se odměnil prvním bodem za šesté místo, který však zůstal v jeho kariéře F1 jediným. Ještě párkrát hostoval u Surteese, celou sezonu 1972 ale jel v týmu s Nanni Gallim na italském dvanáctiválci Tecno F1, jenže vůz byl zoufale pomalý. Monoposty F1 pak Bell okusil už jen v britském mistrovství (1976–1977 Penske PC3), aby se soustředil především na sportovní prototypy. Před nabídkou Ferrari měl šanci u Lotusu, Colin Chapman ho dokonce pozval na test turbíny Lotus 56, ale Derek se nesvezl, když Graham Hill na Nürburgringu zničil převodovku. Za šest týdnů se ve voze zabil Mike Spence.

Skutečný návrat na vrchol prožil Derek Bell se sportovními prototypy. Počátkem sedmdesátých let se podílel na vývoji vozů Gulf Mirage-Ford, ve 24 h Le Mans dojel 1974 čtvrtý s motocyklistou Mike Hailwoodem a 1975 poprvé vyhrál s Jacky Ickxem! Další cesta vedla k Porsche, kde přidal další triumfy 1981 a 1982 (vždy s Ickxem na Porsche 962C). Kromě toho tam obsadil dvakrát druhé a dvakrát třetí místo. Vedle vítězství si nejvíce cení třetího místa v ročníku 1995 na McLarenu F1 GTR, protože se tak stalo na Den otců a on jel se svým nejstarším synem Justinem (třetím jezdcem byl Andy Wallace).

Čtyřiadvacetihodinovku v Le Mans absolvoval šestadvacetkrát, v roce 1994 naposledy na Porsche (Kremer K8), kdy dojel šestý, a v letech 1995–1996 na McLarenu F1 GTR (třetí a šestý). Za svoje zásluhy byl odměněn titulem MBE (Member of British Empire).

Na otázku, jaký automobil považuje za nejlepší, odpovídá jednoznačně: „Přece Porsche 962!“ Není ovšem divu, s tímto vozem vyhrál sedmatřicet závodů na okruzích celého světa. Velmi si cení také Brabhamu BT30, který mu v roce 1970 poskytl Tom Wheatcroft, sportovního prototypu Ferrari 333 SP a také Lotusu 72, s nímž se Jochen Rindt a Emerson Fittipaldi stali mistry světa Formule 1. V době, kdy byl vůz nový, s ním nikdy nejel. Okusil Lotus 72 až před deseti lety na Top Gear Festivalu 2011 v jihoafrickém Kyalami. Na Dereka Bella máme i vzpomínku z Brna. V roce 1977 se tam objevil v týmu Jaguar při ME cestovních vozů, s Andy Rousem jeli z pole position, Bell vedl od startu, ale ani jeden ze dvou Jaguarů XJ12C závod pro technickou poruchu nedokončil.

Derek Bell skončil se závodní kariérou v roce 1999, kdy se dal do služeb Bentley nejprve jako testovací jezdec a později tvář značky. To však už měl za sebou asistenci prvorozenému synovi Justinovi (ročník 1968), kterému pomohl do malých formulí Ford a Vauxhall Lotus, z nichž se Justin vypracoval až na továrního jezdce týmu Corvette. Syn také sklízel brambory na farmě, ale začal závodit v mnohem mladším věku než otec, nejprve ovšem zkusil motokros a sjezdové lyžování.

Přestože Justin nedosáhl úspěchů svého otce, nasbíral mnoho pěkných výsledků, několikrát jel 24 h Le Mans (dvakrát s otcem), byl mistrem FIA GT2 1997, a dokonce se pokusil o 500 mil Indianapolis 1996, kde se však se starou Lolou z roku 1992 nekvalifikoval. Derek tam byl s ním, pak přiznal, že se mu ulevilo, když se Justin do superrychlého závodu nedostal. Dnes je Justin jedním z nejlepších amerických komentátorů motorsportu, žije na Floridě a jeho syn Oliver (ročník 2004) je úspěšným hercem, který začínal v osmi letech a stal se dětskou hvězdou.

Derek Bell dnes také žije na Floridě, je znovu ženatý a s chotí Misti mají malého syna Sebastiana. Pracuje nejen coby globální ambasador Bentley, ale je i obchodním partnerem dealera Bentley of Naples na Floridě. Kromě toho působí jako komentátor motorsportu, zúčastňuje se vybraných besed (tzv. after dinner speaker) a je porotcem na Salon Privé, britské přehlídce historických a exkluzivních vozů.