Hlavní obsah

Poslední vítěz Formule 1 v soukromém týmu odešel před 50 lety

Foto: Tomáš Hyan

Poslední vítězství soukromého týmu ve Formuli 1, to je Jo Siffert a Lotus 49B Ford v týmu Roba Walkera, kde startoval do konce sezony 1969

24. 10. 2021

Právě dnes uplynulo padesát let od tragické nehody švýcarského závodníka Jo Sifferta, posledního vítěze Velké ceny Formule 1 v soukromém týmu! Možná právě toto vítězství na Velké ceně Británie 1968 se soukromým Lotusem týmu Roba Walkera ho katapultovalo do továrních týmů March a BRM pro další sezony.

Článek

Populární Joseph (Seppi) Siffert byl typickým příkladem selfmademana, který se nesmírnou vůlí za cenu osobního odříkání dostal až na vrchol automobilových závodů, a to nejen ve Formuli 1, ale i se sportovními prototypy. Zahynul však na místě největšího triumfu. Na okruhu Brands Hatch vyhrál nejen svoji první Grand Prix mistrovství světa F1, ale také 24. října 1971 havaroval za volantem BRM a v hořícím voze F1 zemřel…

Vstup mezi světovou elitu

Seppi vyhrál britskou Grand Prix v neděli 20. července 1968 v Brands Hatch jako poslední jezdec na voze soukromého týmu, když tovární jezdci Lotusu Graham Hill a Jackie Oliver (ten v dubnu 1968 nahradil zesnulého Jima Clarka) odpadli z vedení závodu. Nejprve vzdal zkušený Hill s poruchou hnacího hřídele, pak mladého Olivera při jeho pátém startu F1 zradila zadřená převodovka. Soukromník Siffert předjel Chrise Amona poté, kdy novozélandský jezdec Ferrari dostal smyk na oleji z Oliverovy převodovky a ztrátu už nedokázal dohnat. Jo Siffert v Brands Hatch prolétl cílem s náskokem 4,4 sekundy před Amonem.

Pro tým Roba Walkera (1917–2002), dědice skotské Johnnie Walker Whisky, to bylo poslední vítězství a zároveň vůbec poslední triumf soukromého týmu ve Formuli 1! Malý Walkerův tým drží celkem devět vítězství MS F1, a to zásluhou Maurice Trintignanta, Stirlinga Mosse a Jo Sifferta, kteří několikrát překonali jezdce bohatších továrních týmů. Rob Walker i po ukončení účasti s vlastním týmem pokračoval společně s Johnem Surteesem, na jehož tým Formule 1 převedl čajového sponzora Brooke Bond Oxo a stal se manažerem Mika Hailwooda, legendy motocyklových Grand Prix, který naplno přešel do F1. Po sezoně 1974 byl Rob Walker reportérem na Grand Prix a ještě v roce 1986 jsme ho potkali na první Velké ceně Maďarska.

Cestou odříkání

Jo Siffert měl neuvěřitelnou kariéru. Narodil se 7. července 1936 ve švýcarském Fribourgu, vyučil autoklempířem, koupil si Gileru 125 a v roce 1957 jel první motocyklový závod. Kuriozitou jistě je, že o rok později byl čtvrtý na MS sidecarů coby spolujezdec Edgara Struba, s nímž obsadil páté místo na Tourist Trophy, čtvrté v Assenu a znovu páté ve Spa-Francorchamps (jeli na BMW 500)!

Foto: Tomáš Hyan

S vozem BMW F268 ve Formuli 2 v roce 1968, kdy byla povolena vysoko umístěná přítlačná křídla

V sezoně 1959 se stal švýcarským motocyklovým mistrem na Nortonu 350. Nebyl bohatý, dokonce sbíral starý papír a železo, aby si přivydělal! V roce 1960 koupil ojetý Stanguellini Formule Junior, a tím začala jeho formulová kariéra, s Lotusem 18 přešel na motor vzadu a se stejným počtem bodů jako Tony Maggs se stal nekorunovaným králem Formule Junior. S pomocí přátel a za cenu osobních obětí pokračoval (ještě jako jezdec Formule 1 jedl konzervy a spal ve stanu), ale když mu bohatý Georges Filipinetti poskytl Lotus 24 BRM Formule 1, tak mechanik vůz při zkušební jízdě rozbil. Přesto ve Filipinettiho týmu debutoval v Grand Prix (1962 ve Spa), nakonec Lotus 24 BRM koupil a jel za vlastní Siffert Racing Team!

V roce 1964 začala jeho spolupráce s Walkerem, která trvala až do konce sezony 1969. Vystřídal vozy s motory BRM V8, Maserati V12 a Ford DFV V8, jezdil na Cooperu, Brabhamu a Lotusu. V roce 1963 na Lotusu vyhrál GP di Siracusa (závod F1 mimo MS) krátce před rozchodem s Filipinettim, o rok později to zopakoval v GP di Mediterraneo (okruh Pergusa), kde na svém Brabhamu porazil Jima Clarka, Innese Irelanda a Chrise Amona, o další rok později na Sicílii vládl znovu (už pod taktovkou Roba Walkera) a zvítězil před Clarkem, Gardnerem a Hulmem. V roce 1970 byl spolu s Amonem členem týmu March (bez bodů), v roce prvního triumfu v Brands Hatch 1968 byl cekově sedmý, 1969 devátý a jako vítěz Velké ceny Rakouska (BRM P160) celkově čtvrtý v MS 1971.

Legenda sportovních prototypů

Kromě toho, že Jo Siffert startoval v 96 Grand Prix Formule 1 v letech 1962 až 1971 (dvakrát vyhrál; v Anglii 1968 a Rakousku 1971), účinkoval i ve Formuli 2 (vítěz v Rouenu 1970 na továrním BMW), v severoamerickém seriálu CanAm (celkově čtvrtý 1969 na Porsche 917 Spyder) a především v závodech sportovních prototypů. Rozsah textu nedovoluje vypsat všechny Siffertovy úspěchy, hlavně coby továrního jezdce Porsche, jednoho z nejrychlejších. Souboje s týmovým kolegou Pedro Rodriguezem byly legendární. Na rozdíl od Pedra se mu nikdy nepodařilo vyhrát 24 h Le Mans (1966 nejlépe čtvrtý na Porsche 906).

Foto: Tomáš Hyan

Legendární souboje Rodrigueze (číslo 21) a Sifferta (20) na Porsche 917 týmu Johna Wyera (na snímku v 1000 km Spa-Francorchamps 1971)

V roce 1968 se podílel na triumfu ve 24 h Daytony (Porsche 907), pak vyhrál 12 h Sebring a na letišti v Zeltwegu. V sezoně 1969 na třílitrovém Porsche 908/2 s Brianem Redmanem vyhráli Brands Hatch, Monzu, Spa, Nürburgring a Watkins Glen; poprvé na Porsche 917 zvítězili s Kurtem Ahrensem v 1 000 km Österreichring 1969. O rok později to zopakoval s Redmanem, přidali 1 000 km Spa-Francorchamps, ale také Targa Florio na speciálu Porsche 908/3. Sezonu 1971 zahájili s Derekem Bellem vítězstvím v 1 000 km Buenos Aires (Porsche 917).

Nešťastný závod v Brands Hatch

Závody byly ještě na přelomu sedmdesátých let kruté. Při startu v Interserii zahynul Siffertův týmový kolega Pedro Rodriguez, u BRM ho nahradil Brit Peter Gethin, který pak na Monze vyhrál Velkou cenu Itálie rekordní průměrnou rychlostí. Na počest Pedra Rodrigueze se jel závod Rothmans World Championship Memory Race 1971, vypsaný mimo mistrovství světa na okruhu Brands Hatch. Týmoví kolegové Siffert a Gethin na dvanáctiválcích BRM P160 zajeli shodný čas 1:22,8 min a startovali z první řady (Siffert zajel dříve, a proto měl pole position).

Konkurence byla velká, následovali Emerson Fittipaldi (Lotus), Ronnie Peterson (March), Mike Hailwood (Surtees), Jackie Stewart (Tyrrell) a další hvězdy (celkem 27 jezdců). Siffert neměl dobrý start, tak zahájil stíhací jízdu a v patnáctém kole jel čtvrtý za Stewartem, Fittipaldim a vedoucím Gethinem. Při nájezdu z rovinky Pilgrims Drop do zatáčky Hawthorns Bend zřejmě praskl závěs kola, poškozený při startovní kolizi s Petersonem; Siffert vylétl z dráhy a po nárazu do hrazení si jen zlomil nohu, jenže vůz vzplanul a navzdory okamžitému zásahu požárníků se nepodařilo jezdce zachránit. Hasicí přístroje nepracovaly správně, Seppi zemřel po inhalaci spalin. Závod byl zastaven a vítězem vyhlášen Peter Gethin.

Odkaz Jo Sifferta

Siffertova nehoda vedla ke zpřísnění protipožárních předpisů jak na trati, tak ve vybavení monopostů Formule 1. Dnes padesátiletý Siffertův syn Philippe je jedním z organizátorů vzpomínkové Velké ceny Fribourgu 2021 historických vozů a rovněž výstavy ve Swiss Viper Museu v Givisiezu, otevřené každý pátek až do 17. prosince, kterou navštívil také trojnásobný mistr světa Jackie Stewart, známý jako propagátor bezpečnosti v F1.

Philippe je rovněž tvůrcem limitovaných sérií hodinek Jo Siffert Swiss Watches. Sám jezdí historické Formule Ford, absolvoval 24 h Le Mans 1995 na Porsche 911 GT2 a několik sezon závodil s cestovními vozy (mj. jel 24 h Nürburgringu). Jeho starší sestra Véronique de Sybourg-Siffert, matka tří dětí, se zúčastňuje závodů do vrchu a automobilových soutěží.

Reklama

Sdílejte článek
Související témata: