Hlavní obsah

Zemřel Stirling Moss, jeden z nejlepších jezdců všech dob

Foto: Mercedes-Benz

Mille Miglia v roce 1955? Jelo se v provozu a u trati byly tisíce lidí

13. 4. 2020

Silnice Mille Miglia byly v roce 1955 spíše cestami. Kostky, beton a šotolina. A Stirling Moss s Mercedesem-Benz 300 SLR tady tehdy převedl takovou jízdu, že i dnes, po pětašedesáti letech, tento závodník pořád patří k tomu nejlepšímu v dějinách motorsportu. Brutální závod na tisíc mil totiž odjel za 10 hodin a 7 minut průměrnou rychlostí 158 km/h... Moss po letech přiznal, že mu nepomohl jen rozpis jeho spolujezdce, ale taky amfetamin a několik kořalek. Bohužel nyní přišel čas, rozloučit se s touto závodní legendou.

Článek

Sir Stirling Moss. Drtivá většina lidí si toho jméno spojí s nejlepším pilotem Formule 1, který nikdy nevyhrál titul. Jiní si pak jistě vzpomenou na Mille Miglia. Mně se vždy vybaví jedna jeho hláška: „Jsou dvě věci, které žádný chlap nepřizná. Že neumí řídit a že je špatný milenec.“

Foto: Maserati

Když se Stirling Moss po letech vrátil do kokpitu Maserati 250F, jasně ukázal, že ho baví nejen řízení

Pravda je taková, že Stirling Moss řídit uměl. A šlo mu to i s ženami. Závodil čtrnáct let, zúčastnil se 497 závodů (z toho šestašedesátkrát startoval ve Formuli 1) a 194 podniků (z toho šestnáct velkých cen) vyhrál. V celkovém součtu absolvoval během své aktivní kariéry 525 automobilových soutěží a řídil 84 závodních aut. S těmi ženami to tak jisté není. Měl tři manželky a první dívku si domů přivedl, když mu bylo sedmnáct let. Měl smůlu, překvapila je jeho matka. „No, řekl bych to asi takto… Rozhodně jsem heterosexuál,“ řekl v jednom z mnoha rozhovorů, když se ho novinář neuctivě zeptal, kolik měl v životě vlastně žen.

Já bych se ho na tohle asi nikdy nezeptal. Daleko víc by mě zajímalo, jestli byl jeho otec Alfréd opravdu tak moc proti jeho závodění, když on sám závodil v Indy 500. A zajímalo by mě, jestli si na svůj první závod Striling Moss půjčil od strýce, od táty nebo jestli ty peníze vyhrál v některém z dostihových závodů, které jezdil jako žokej. Ale to už se od něj nikdy nedozvíme, protože Stirling Moss včera, 12. dubna, náhle zemřel.

Jeho nejsilnější stránkou byla všestrannost

Jeho život byl ale jedna velká jízda, to mi věřte. Ať už si peníze na svoje první auto sehnal jakkoliv, jisté je, že to byl Cooper 500 a že se s ním Moss postavil na start závodu do vrchu. Nevyhrál. Ale o pět let později startoval v RAC Tourist Trophy na okruhu Dundrod v roce 1950 s půjčeným Jaguarem XK120 a tam už všem ukázal záda.

Foto: Daimler AG.

Tři Mercedesy 300 SLR na startu 18. International Eifel Rennen 29. května 1955. Zleva Juan Manuel Fangio, Karl Kling a Stirling Moss

„Měl talentu na rozdávání. Ať seděl ve Formuli 1, v cestovním autě nebo jel rallye, pořád byl nebezpečný. Jeho nejsilnější stránkou byla všestrannost. A zkušenosti nabité v jednotlivých disciplínách dokázal zúročit zase v jiných závodech, takže nelze říct, v čem byl nejlepší, protože on byl skvělý vážně ve všem,“ chrlil ze sebe další legendární závodník Manuel Fangio v rozhovoru pro britský Autocar. Nelhal. Třeba v roce 1952 dojel Moss se Sunbeam - Talbotem 90 Rallye Monte Carlo na druhém místě, aby o pár měsíců později vyhrál Velkou cenu Monaka ve Formuli 1. Od té doby se nikomu nic podobného nepodařilo.

A když už jsme u té Formule 1… Moss v ní závodil v letech 1955 až 1958 a hned v první sezoně skončil na druhém místě za svým kolegou a kamarádem – citovaným Fangiem. V té finální zase bojoval o titul s Mikem Hawthornem, který v posledním závodě chyboval, udělal hodiny a dostal penalizaci za jízdu v protisměru.

Stirling Moss ale takhle vyhrát nechtěl. Svého soupeře ve Ferrari se zastal, Hawthornova penalizace byla zrušena a Mossovi unikl titul mistra světa o jeden jediný bod. Ne nadarmo má Stirling Moss Řád britského impéria a sama britská královna mu udělila titul Sir. A ne nadarmo Moss několikrát řekl, že „je lepší čestně prohrát v britském stroji, než zvítězit v autě zahraniční značky“.

„Mille Miglia byl jediný závod, který mě opravdu děsil“

Přesto je Moss nejvíc spojován se značkou Mercedes. A může za to jeho heroický výkon z roku 1955. Jeho vítězství na Mille Miglia s Mercedesem 300 SLR stojí vysoko nad vším ostatním a patří mezi nejlepší závodní jízdy automobilové historie, možná jde i o nejlepší závodní jízdu všech dob. Moss si vzal na pomoc spolujezdce, který měl napsaný rozpis a posunky Mossovi ukazoval, co ho čeká. Tisíc mil (1 600 km) dlouhou trasu z Brescie do Říma a zpět společně zvládli za deset hodin, sedm minut a 48 sekund, a dosáhli tak průměrné rychlosti děsivých 157,7 km/h. V roce 1955! O propastných třicet minutu později dojel do cíle druhý závodník – nám dobře známý Manuel Fangio.

„Mille Miglia byl jediný závod, který mě opravdu děsil. Alespoň do chvíle, kdy byl odmávnutý start – potom už na to nebyl čas myslet,“ vzpomínal Moss pro časopis TopGear. „Myšlenka vyrazit a závodit s tak rychlým autem proti osmi stovkám dalších, kteří startovali ve třicetisekundových intervalech, byla poněkud hrozivá. Samozřejmě, nemusel jsem je předjet všechny. Polovina z nich odpadla. Však víte, takoví ti italští kadeřníci s rychlými pruhy.“

Moss sice svoji jízdu často zlehčoval, ale zároveň přiznal, že to bylo o mnoho těžší, než závodit na Le Mans (kde skončil druhý). „Zátěž na auto je mnohem větší, závodíte na veřejných silnicích. Bylo to extrémně intenzivních deset hodin. Řízení nikdy nešlo ztěžka, protože většinu času jste auto řídili výkonem a jelo se ve smyku. Nejvíc namáhavé bylo zůstat stále připraven zachytit problém, být připraven okamžitě reagovat. Navíc blázniví diváci obklopovali silnici, takže nebylo vidět na apexy zatáček… V poslední fázi závodu jsme jeli přes 290 km/h. První auta už jela deset hodin, když jsem je dohnal v prvním úseku do Brescie. Minivozítka Isetta udělala 110 km/h, když se vyladila, a já okolo nich projížděl možná 260 km/h. Měl jsem strach, že je to ze silnice odfoukne.“

Foto: Daimler AG.

Na Mille Miglia dělal Mossovi spolujezdce motoristický novinář Denis Jenkinson, i díky němu mohl jet Moss tak rychle

Teprve před několika lety v jednom rozhovoru Stirling Moss přiznal, že za skvělým výsledkem byl také amfetamin, tehdy povolený, který během závodu bral a který mu dal právě Fangio.

„Dal jsem závodění vše, kromě svého života“

Jenže Moss nevyhrál jen Mille Miglia, šestnáct závodů F1 a Targu Florio. Třikrát dojel první na drsném závodě 1 000 km Nürburgringu. Dvakrát s Aston Martinem a jednou za volantem populárního Maserati „Birdcage“. Za svou kariéru vystřídal 84 závodních aut různých značek. „Bylo mi jedno, v čem a s čím jsem závodil, ale když jsem si mohl vybrat, vždy jsem upřednostnil britský vůz. Výjimku jsem chtěl udělat v roce 1963, když jsem měl startovat ve Formuli 1 ve Ferrari, ale k tomu nakonec nedošlo.“

Foto: Jaguar

Moss nejraději závodil v britských autech. Tady si jede pro vítězství v deštivé Tourist Trophy v roce 1950 v půjčeném Jaguaru XK120

„Moss byl příliš dobrý na to, aby měl nehodu,“ říkalo se prý tehdy. Jenže on skutečně havaroval. V roce 1962 nezvládl svůj Lotus na domácí trati v Goodwoodu a vyboural se. Na rozdíl od mnoha jiných měl ale to štěstí, že se po měsíci probral z kómatu. „Dal jsem závodění vše, kromě svého života,“ píše ve své autobiografii. „Půl roku jsem měl ochrnutou levou polovinu těla.“

Jenže Moss vždycky říkal, že jeden z důvodů, proč se pustil do závodění, bylo právě to nebezpečí. „Ztráceli jsme každý rok tři nebo čtyři jezdce. Museli jste mít opravdovou sebedůvěru, pokud jste měli věřit, že vám se to nestane. Možná to bylo bláznovství, ale jinak se s tím nedalo žít. Buďto jste člověk, který se vyžívá v riziku toho, co dělá, nebo nejste – a v takovém případě byste se raději měli stát kuchařem nebo knihovníkem. Všichni jsme věděli, že je to nebezpečné. Víte, v autě s vámi nikdo neseděl a nedržel vaši nohu na plynu. Samozřejmě to ovlivňovalo vaši reputaci a vaši čest. A když jste příliš ubrali nebo jeli moc pomalu, tak jste nedostali smlouvu.

Je rozdíl mezi závoděním v autě, ve kterém vás chyba může zabít, a v autě, ve kterém vás chyba jen vyřadí ze závodu. Dnes by mě závodění nebavilo tak jako kdysi, tím jsem si naprosto jistý. Měli jsme k tomu úplně jiný přístup. Mohli jste se u toho zabít. Bylo to jako vojenské cvičení s ostrými náboji namísto slepých. Vzpomínám si, že před pár lety nějaký jezdec jel tak, aby skončil čtvrtý, protože to mu stačilo k titulu. Pro mě byl vždycky nejdůležitější závod ten, který se jel dnes, protože jsem mohl vyhrát, ale i zemřít.“

„Udělal jsem chybu, že jsem návrat uspěchal“

Přestože se Moss do závodního auta vrátil, už nikdy nebyl tak ve formě jako před nehodou. „Ta nehoda mi zachránila život,“ říkal vždycky. A po letech taky přiznal, že tehdy svůj návrat nejspíš uspěchal. „Doktoři mi říkali, že mám ještě počkat, ale já chtěl závodit. Jenže jsem byl pomalý, nesoustředěný a nešlo mi to. A než závodit takhle, tak jsem se na to raději vykašlal.“

Foto: Daimler AG.

Jenže Moss závodní svět nikdy neopustil, jel pár závodů historiků, pravidelně sedal do „svých“ starých závodních aut a sledoval i současné dění v motorsportu

Před pár měsíci jste si na Garáži mohli přečíst článek Sir Stirling Moss: Legenda. Mapuje Mossovu závodní historii a přidává pár detailů z jeho osobního života. Na mně je dnes smutná povinnost napsat Siru Stirlingu Mossovi nekrolog. Ale nebudu končit se slzami v očích - když se někdo dožije devadesátých narozenin, je to vždy důvod k oslavě. A když se devadesátin dožije člověk, který závodil v jedné z nejbláznivějších dob historie motorsportu, je ten důvod dvakrát takový. A jen tak mimochodem, Stirling Moss zemřel o den dřív, než by se ho zase někdo mohl vyptávat na tu osudnou nehodu z roku 1962. Havaroval totiž na Velikonoční pondělí…

Odpočívejte v pokoji, Sire Stirlingu Mossi!

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama

Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.