Hlavní obsah

Crash testy si nevybírají, bourat musí i exkluzivní Rimac

Foto: Rimac
1. 10. 2019

Bezpečnost je pro všechny automobilky absolutní prioritou, a jakkoliv jsou dnešní počítačové simulace propracované, až skutečná nárazová zkouška ukáže, jak moc se nevinné propočty blíží kruté realitě. Proto i exkluzivní hypersporty, které vzniknou jen v několika desítkách kusů, musí bourat do bariér. A věru není to radostný pohled…

Článek

Připravte si kapesníky, budete je potřebovat – chorvatská automobilka totiž svůj nejnovější model C_Two, elektrický hypersport s výkonem 1 900 koní, který postaví v počtu pouhých 150 kusů s cenovkou kolem 50 milionů korun, musela prověřit v nárazových zkouškách. A to nejen v jedné. Kdepak. Dokonce ani ve dvou. Ani ve třech. Nebo čtyřech. Ale rovnou v pěti. PĚTI!

Jen si to představte: pracně ručně postavíte pět krásných, nablýskaných aut, vypipláte jejich karbonový monokok, navěsíte všechny drahé komponenty, natáhnete kilometry elektrických drátů a kabinu potáhnete lány kůže, všechna auta pak nalakujete a… prásknete s nimi o zeď. Strašně smutné.

Foto: Rimac

Krásné auto, které by bylo škoda nabourat, že? Ale když je to v zájmu bezpečnosti...

Ale také naprosto nezbytné, aby byla zajištěna bezpečnost posádky v případě nehody. Příprava začíná samozřejmě již návrhem a následným virtuálním testováním, ale výsledky je nezbytné ověřit v praxi. Klasické nárazové zkoušky pak mají hned několik úrovní: nejdříve se testují pouze části struktur na mule, potom se přechází na hotové prototypy a nakonec na předprodukční vozy.

Výsledky všech zkoušek se pak důkladně zkoumají a prověřují. Každý test totiž většinou přinese nějaké překvapení, odchylku chování skutečných materiálů od jejich digitální podoby, kterou je nutné zapracovat – změnit materiál, upravit konstrukci, vylepšit design. Všechna snaha o zlepšení směřuje k závěrečným homologačním testům produkčního vozu, které již musí klapnout na jedničku, aby bylo jasné, že i zákaznická auta budou ukázkově bezpečná a ochrání svou posádku.

To je samozřejmě spousta zkoušek a spousta zničených aut. Pro velké automobilky není problém obětovat pár kusů z výrobní linky, ale pro ruční malosériovou výrobu je to velká a drahá komplikace. Rimac proto používá k nárazovým zkouškám stejný centrální karbonový monokok, který je navržený tak odolně, aby všechno to destrukční mučení přežil bez úhony (stejně to dělá třeba i Koenigsegg a někteří další malosérioví výrobci) – jen ho vždy ověsí novými polorámy a komponenty.

Testy předprodukčních aut dopadly pro Rimac na výbornou, brzy budou následovat finální testy produkčních aut, aby C_Two získal silniční homologaci. A pak přijde úplně ten nejnáročnější test, kdy C_Two na zkoušku půjčí Richardu Hammondovi z pořadu Grand Tour – a jestli se v něm nezabije on, tak už nikdo.

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama