Tohle byla hodně zvláštní automobilová móda na začátku nového tisíciletí. Malá kupé-kabria zářila jen chvíli

Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.

Automobilové trendy se vyvíjejí, což proměňuje i nabídku jednotlivých segmentů. Jakmile se nějaká kategorie stane žádanou, rychle expanduje a její nabídka se rozšiřuje. Naopak při nízkém zájmu taková kategorie stejně rychle vymizí. To platí i pro malé kupé-kabriolety, které zažily vlastně jen krátký okamžik na scéně.

Průkopníkem kupé-kabrioletů segmentu B se stal Peugeot 206 CC uvedený v roce 2000. Ten vycházel z tehdy dva roky starého konceptu, jeho pevná skládací střecha se inspirovala v historii značky. Myšlenku totiž už v polovině třicátých let využil Peugeot 402 Eclipse Coupe.

Stažení střechy trvalo zhruba 20 sekund, pro zatažení však bylo nutné nejprve mechanicky odjistit a zatáhnout dělicí roletku v kufru. Produkci měla mimochodem na starosti společnosti Heuliez, finální montáž nicméně probíhala v továrně Peugeotu v Mulhouse.

Automobil byl v době uvedení dostupný se dvěma benzinovými čtyřválci, 1.6 16V o výkonu 80 kW a 2.0 16V o výkonu 100 kW. Spárovány byly s pětistupňovým manuálem, alternativou byl čtyřstupňový automat. Později však Peugeot nabídl i vznětový motor v podobě 1.6 HDi o výkonu 80 kW, což pro otevřené auto této velikosti nebylo zrovna běžné.

Peugeot 206 byl hitem, a tak není divu, že když jej nahradil model 207, nabídl také verzi kupé-kabriolet. Bylo to v době, kdy zájem o segment výrazně rostl. Mezi lety 2002 a 2005 o bezmála 42 %. Peugeot 207 CC debutoval v roce 2007, rok po výchozím hatchbacku. Tehdejší novinka byla v době uvedení na trh dostupná s motory 1.6 VTi (88 kW),1.6 THP (110 kW) a 1.6 HDi (80 kW).

Peugeot 207 CC nakonec ve výrobě vydržel do roku 2015. To už se dávno prodával Peugeot 208, kterého krátce v nabídce doplňoval i model 207+ jako levnější alternativa. I tu 207 CC nakonec o rok přežil, nástupce však malé kupé-kabrio už nenabídlo. V té době už byly trendy jinde, Peugeot se navíc hodlal zaměřit jen na klíčové (rozuměj prodávané) segmenty, a tak takový vůz v nabídce přestal dávat smysl.

Peugeot ale nebyl jediný, kdo v segmentu B nabízel kabriolet „s pevnou skládací střechou“. Aktivní v tomto směru byli Japonci.

Nissan v roce 2005 na trh uvedl Micru C+C, postavenou na bázi tehdejší generace K12, která se poprvé představila ve formě konceptu v roce 2002. Japonské kupé-kabrio využilo jednodušší dvoudílnou střechu, jejíž specialitou bylo prosklení. Komu by však toho světla přišlo moc, měl možnost využít clonu proti slunci. Otevírání a zavírání tzv. C-View střechy trvalo 22 sekund.

V době uvedení na trh Micra C+C nabízela výběr mezi dvěma motory, 1.4 (65 kW) a 1.6 (61 kW). Výrobu zajišťovala britská továrna Nissanu v Sunderlandu, odkud se vůz dokonce vyvážel i do domovského Japonska. Samotný mechanismus střechy pocházel od firmy Karmann, která se v rámci aliance Renault-Nissan tehdy podílela i na modelu Renault Mégane CC.

Auto se nakonec moc velké obliby nedočkalo. Britský magazín Top Gear ho dokonce později zařadil mezi 13 nejhorších aut posledních dvaceti let. Když tak v roce 2010 debutovala o poznání konzervativněji laděná Micra generace K13, otevřenou verzi už nenabídla.

Rok po Micře C+C debutovalo Mitsubishi Colt CZC, které vzniklo ve spolupráci s Pininfarinou. Italská karosárna jej dokonce i vyráběla ve svém závodě Bairo nedaleko Turína. U Pininfariny probíhala celková kompletace, včetně nátěrů karoserie, čalounění a finálního dokončení s využitím dílů a mechanických komponentů dovážených z holandské továrny NedCar. Mechanismus dvoudílné skládací střechy nicméně dodávala německá firma Oasys, dceřiná společnost specialisty na střešní systémy Webasto.

V době premiéry byl vůz nabídnut se dvěma motory. Základní benzinová patnáctistovka nabídla výkon 80 kW, přeplňovaná 1.5 MIVEC pak 110 kW.

Ani Colt CZC se však hitem nestal. Místo plánované produkce 60000 kusů nakonec vzniklo jen 16 695 vozů. Kvůli nízkému zájmu Colt CZC vypadl z nabídky už v rámci faceliftu výchozího modelu.

Neúspěch vozu dokonce skončil u soudu. Mitsubishi nebylo spokojeno s pozdním zahájením výroby - kvůli potížím s kvalitou, Pininfarina zase žádal kompenzaci za náklady spojené s nízkým objemem produkce. Arbitrážní soud nakonec uznal výhrady obou stran, vyšší odškodnění ale muselo zaplatit Mitsubishi.

Ještě před těmito Japonci tu byl Opel, který v té době razil nezvyklé koncepce. Vedle hatchbacku střední třídy Signum nebo malého MPV Meriva tu byl právě malý kupé-kabriolet Tigra Twin Top.

Ta proti předchůdci nebyla klasickým kupé, ale právě kabrioletem s pevnou skládací střechou. Tu dodal francouzský specialista Heuliez, který měl zkušenosti s danou koncepcí díky Peugeotu. Heuliez dokonce vůz vyráběl, což se podepsalo třeba na znáčku na karoserii.

Střecha měla dvě části, přední v barvě karoserie a zadní u vybraných verzí v kontrastní matné stříbrné. Její elektrické sklopení trvalo jen 18 sekund.

Z hlediska motorů byly v době uvedení na trh k dispozici dva. Jednak tu byl 1.4 Twinport Ecotec s výkonem 66 kW a také 1.8 Ecotec o výkonu 92 kW známý z tehdejší Corsy GSi. Později je doplnil i vznětový motor 1.3 CDTi s výkonem 51 kW.

Výroba Opel Tigra Twin Top nakonec skončila v roce 2009. Potýkala se s nízkými prodeji, a tak se nástupce ani nedočkala. Opel se nakonec této koncepce zcela vzdal, když tak v roce 2013 dorazila Cascada, otevřený model o velikosti Astry, měla už plátěnou stahovací střechu.

Právě na začátku desátých let už měly malé kupé-kabriolety tu nejúspěšnější éru za sebou. Přesto to tehdy Renault ještě zkusil, když v roce 2010 uvedl na trh model Wind. Ten byl vlastně Targou, otevřený model totiž využil jednodílnou skládací střechu, což mělo zmenšit prostor pro jinak prostorově náročný mechanismus skládací střechy. Otočný díl se „jen“ odklopil vzad, pod kryt v zádi vozu, a to za pouhých 12 sekund.

Wind díky tomu mohl nabídnout i atraktivní cenovku, na českém trhu se v začátcích prodeje dostal pod 400 000 korun. Nabídka motorů zahrnovala 1.2 TCe (74 kW) a 1.6 16V (98 kW) z tehdejšího Twinga RS.

Bohužel ani to Windu nepomohlo. Zajímavě tvarovaný vůz se prodával tak málo, že už v roce 2011 byl stažen z britského trhu, kde se přitom kabriolety těší velké oblibě. Jen krátce nato byl prodej postupně ukončen i na dalších trzích a s tím skončila i výroba. Nízké prodeje navíc logicky znamenaly, že jsme se nedočkali ani nástupce.

Ono totiž obecně kupé-kabriolety postupně vymřely, nejen ty malé. Kvůli postupnému vývoji materiálů se výrobci zase vrátili ke klasickým kabrioletům s látkovou stahovací střechou, které mají spoustu výhod. Takový mechanismus střechy je lehčí a méně prostorově náročný, což pomáhá ladnosti tvarů.

Dnešní doba ale ani takovým kabrioletům moc nepřeje. A tak se jich zbavují i prémiové značky, které jich přitom nabízely velké množství. Nabídku takových aut zúžilo Audi, BMW i Mercedes-Benz.