Článek
Rekordy a úspěchy jsou od toho, aby se překonávaly. A jen málokde to platí tolik jako ve světě motorsportu – auto, které ještě „včera“ bylo nejrychlejší, je už dnes historií. Jezdec, jenž byl statisticky nejlepší včera, je dnes „jen“ jedním z nejlepších. Specifickou množinu rekordů pak představuje cíl podmanit si jak šampionát Formule 1, tak Le Mans.
Podání rukou mezi F1 a Le Mans
Jack Brabham (na voze sedící vpravo) dojel v Le Mans v roce 1957 na 15. místě s vozem Cooper, s tímtéž konstruktérem se stal také mistrem světa ve Formuli 1 v letech 1959 a 1960.
Z borců, kteří psali historii motorsportu, se pouze 22 mistrů světa kdy zúčastnilo také Le Mans – Giuseppe Farina, Juan Manuel Fangio, Alberto Ascari, Mike Hawthorn, Jack Brabham, Phil Hill, Graham Hill, Jim Clark, John Surtees, Denny Hulme, Jackie Stewart, Jochen Rindt, Mario Andretti, Alan Jones, Nelson Piquet, Keke Rosberg, Nigel Mansell, Michael Schumacher, Damon Hill, Jacques Villeneuve, Fernando Alonso a Jenson Button.
Dělí je od sebe roky, někdy dokonce celé dekády, jedno je však spojuje – touha po slávě. Jen hrstka z nich se však může pochlubit jak titulem mistra světa, tak trofejí z francouzského okruhu de la Sarthe – Mike Hawthorn, Phil Hill, Jochen Rindt, Graham Hill a Fernando Alonso.
I přes fakt, že získal hned pět titulů mistra světa, nepodařilo se „24hodinový sprint“ vyhrát ani velkému Fangiovi, ten při žádném ze svých čtyř startů mezi lety 1950–1955 nedojel. Ani první oficiální mistr světa Ital Giuseppe Farina či jeho krajan Alberto Ascari v Le Mans nezabodovali.
Posádka Jim Clark a Roy Salvadori dojela třetí v roce 1960 na voze Aston Martin.
Jack Brabham, kterému se podařilo vyhrát Grand Prix ve svém vlastním autě, dojel v roce 1957 až na 15. místě – ovšem jeho synové Geoff a David skórovali v letech 1993 a 2009 na vozech Peugeot.
V šedesátých letech bylo poměrně běžné, že si jezdci F1 „odskočili“ do Francie na Le Mans – Jim Clark (třetí v r. 1960, MS v r. 1963 a 1965), Graham Hill (druhý v r. 1964 a vítěz v r. 1972, MS 1962 a 1968), Jackie Stewart (desátý v r. 1965, MS v letech 1969, 1971 a 1973). Těsně od naprosté fascinace byl John Surtees, který získal titul mistra světa jak v F1, tak v Šampionátu silničních motocyklů, když v roce 1964 dojel v Le Mans druhý.
Le Mans coby výsada gentlemanů
Britský jezdec a mistr světa z roku 1992 Nigel Mansell (na fotografii) se vydal na okruh de la Sarthe dlouho po skončení kariéry, v roce 2010 ve věku 57 let. Závod bohužel nedokončil.
V 70. se letech se situace začala měnit – většina jezdců se stala jezdci Formule 1 takzvaně nastálo a příležitostí k účasti také v Le Mans už tolik nebylo, začal se tedy rozmáhat trend pokořit Le Mans až po ukončení kariéry v F1.
Nebylo to však pravidlem. Třeba takový Michael Schumacher ve svých začátcích v Šampionátu sportovních vozů okusil nejprve Le Mans v roce 1991 za tým Sauber a až poté se dostal do F1, která už tou dobou byla na pomyslném piedestalu motorsportu. Vítězem tehdy byla Mazda, Schumacherovi se však podařilo zajet alespoň nejrychlejší kolo závodu.
Michael Schumacher (vpravo od auta) se jako jeden z mála účastnil nejprve Le Mans v roce 1991 s vozem Sauber-Mercedes, až poté se dostal do Formule 1.
Největším vytrvalcem a snad i smolařem v Le Mans se stal Mario Andretti. Ten startoval na okruhu de la Sarthe v letech 1966 a 1967, mistrem světa ve Formuli 1 se stal v letech 1978 s Lotusem.
Po odchodu z F1 v roce 1982 startoval v Le Mans v letech 1982, 1983, 1988, 1995–1997, a dokonce i v roce 2000, 34 let od svého prvního startu, jen těsně před svými 60. narozeninami. Štěstěna jej však nejvíce odměnila druhým místem v roce 1995.
V 80. a 90. letech se na start francouzského okruhu de la Sarthe postavilo hned sedm mistrů světa – Alan Jones (1984, 6. místo), Keke Rosberg (1991, nedokončil), Nelson Piquet (1996, 8. místo) Jacques Villeneuve (2008, 2. místo) nebo Nigel Mansell (2010, nedokončil). Syn Grahama Hilla Damon však, podobně jako Schumacher, kupodivu nejprve startoval v Le Mans (1989, nedokončil), načež si v roce 1996 dojel pro titul mistra světa se stájí Williams.
„Až budu starej a pomalej…“
Max Verstappen (vlevo) před časem přiznal, že po ukončení kariéry ve Formuli 1, kdy už mu to nebude jezdit tak rychle, se možná dá na vytrvalostní závody. Jeho otec Jos v Le Mans zvítězil ve své třídě v roce 2008.
Trend příchodu „penzistů“ z F1 na startovní rošt Le Mans trvá i dodnes. Jenson Button, mistr světa z roku 2009, si připsal svoji účast v roce 2018 krátce po odchodu z F1, závod však nedokončil. Mistr světa z let 2021 a 2022 Max Verstappen před časem prohlásil: „Možná až jednou budu starý a pomalý, zkusím třeba Le Mans.“
Za současné generace drží oba poháry i Fernando Alonso. Ten ke svým dvěma titulům z let 2005 a 2006 v F1 přidal také dvě vítězství z Le Mans s týmem Toyota.