Hlavní obsah

Blog: 6 nejkontroverznějších faceliftů poslední dekády

Foto: Škoda Auto

Řada z nás si už na facelift třetí generace Octavie zvykla, někdo jí naproti tomu stále nemůže přijít na chuť

2. 12. 2019

Facelift u automobilů v přeneseném smyslu slova znamená jakousi modernizaci, respektive „omlazení“ daného modelu. Tento termín je tedy vlastně výstižný a dnes už běžně používaný. Ne každému autu však stoprocentně prospěje. Nedá se jasně říct, že některé by byly zcela úspěšné, zatímco ty druhé přesně naopak. Život koneckonců není jen černá a bílá…

Článek

Některé facelifty se tak povedou, že je odborná i laická veřejnost okamžitě přijme, jiné jsou od prvopočátku na pranýři a jsou odsouzeny k posměškům na celém internetu – lidová tvořivost zkrátka nezná mezí. Vybrali jsme pro vás šest důkazů toho, že facelift autu nemusí ještě nutně prospět. A také to, že vyčnívat z davu není úplně vždy na škodu…

1. Aston Martin Virage (2011-2012)

Fajn, dostali jste nás – tohle ve skutečnosti nebyl tak docela facelift. Nebo ano? Obojí je vlastně tak trochu pravda. Co si budeme povídat, Aston Martin Virage byl ve skutečnosti jen faceliftovaná DB9 s trochou vypůjčené techniky z modelu DBS. Na čemž by nebylo v zásadě nic špatného – jenže Virage se prodával zároveň s vrcholným DBS a také s oblíbenou a tradiční DB9, která patří mezi jedna z nejkrásnějších aut na světě.

Původní záměr chlapců z Gaydonu byl ten, že zaplní úzkou mezeru mezi právě těmito dvěma modely – mezi stálící DB9 a vrcholným DBS. Avšak posléze se zjistilo, že tato pomyslná mezera je až moc úzká, ledaže by pohřbili DB9, a to by byl pro Aston Martin ekvivalent společenské sebevraždy. A tak se nadějný Virage odebral ještě jako mladý k věčnému spánku – po pouhých 18 měsících od začátku výroby.

2. Citroën C4 Cactus (od roku 2014)

I přes poměrně kontroverzní (nebo neotřelý?) vzhled byl Citroën C4 Cactus překvapivě dobře přijat  – částečně to je zásluhou toho, že se vývojáři v Paříži nejspíš rozhodli následovat filozofii slavného konstruktéra Colina Chapmana, která ve zkratce zní: „Zjednodušit a přidat lehkost“.

Díky tomu má C4 Cactus pohotovostní hmotnost na dnešní dobu skvělých 1 080 kilogramů, což se příznivě projevuje na jízdních vlastnostech i spotřebě paliva. Cactus je sice ve skutečnosti spíš trochu zvýšený městský hatchback, ale Citroën se mu rozhodl dát image „jakoby“ terénního crossoveru, na čemž ale v zásadě nemusí být nic špatného.

Věčná škoda, že Cactus přišel o novátorský výmysl zvaný Air Bumps, tedy vzduchové „polštáře“ umístěné na (nejen) pro městské auto kritických místech karoserie, a které tak chránily lak Cactusu i okolních aut před poškozením v nemilosrdných končinách městské džungle. V roce 2018 však přišel facelift, a o tyto nevšední, novátorské a vpravdě chytré vychytávky přišel, čímž bohužel ztratil velkou část svého charakteru; naprosto tak přestal vyčnívat oproti jeho tvrdé konkurenci. Škoda, kdyby ostatní začali tuto myšlenku následovat, mohli jsme se časem dočkat menšího městského pošťuchování – třeba za situace, když nějaký „dobrák“ u semaforu před vámi „zaspí“ zelenou…

3. Lamborghini Gallardo (2003-2013)

Lamborghini Gallardo už dávno není tím „baby-Lambem“, za které bylo považováno v raných fázích výroby. Není divu, když se pod kapotou – tedy tou za sedadly – ukrýval charismatický 5,0l desetiválec. Předzvěstí modelu Gallardo byla studie Lamborghini Calà od designérského studia Italdesign. Nakonec z toho však sešlo, ale produkční Gallardo se od svého nenarozeného bratra v některých oblastech inspirovalo, zejména ve vertikálních předních světlech.

V roce 2008 pak přišel facelift. Na něm však nebylo nic špatného – auto sice přišlo o nevšední vertikální světlomety a „krychlovité“ zadní svítilny, přecházející do horní hrany blatníků, ale vesměs mu to spíše pomohlo. Ovšem v roce 2012, nedlouho před koncem výroby, Lamborghini provedlo pro jistotu ještě jeden facelift, a ten už tak zdařilý nebyl. Pohledné a sympatické Gallardo dostalo nesmyslně rozšklebenou a rádoby ostře řezanou tvář. Výraz připomínající Jokera však nemuselo nosit dlouho, protože pak v roce 2013 přišel nástupce jménem Huracán.

4. Škoda Octavia III (2013-2019)

Vsadíme se, že řada z vás tu čtyřokou Octavii čekala, nehledě na její přítomnost v úvodní fotografii článku. Ze začátku tato změna poměrně dost rozvířila vody českých médií. Na facelift, který je na internetu občas nelichotivě nazýván „Kabaňova pomsta“, jsme si však poměrně rychle zvykli. A pravdou je, že na vlastní oči to nevypadá vůbec špatně.

Vlastně si tento přístup Škody a jejího bývalého designéra Josefa Kabaně zaslouží obdiv – takto výrazný zásah do designu české automobilové modly chtěl odvahu. A jsme si jisti, že Octavii to na prodejním úspěchu neubralo, možná právě naopak, protože se o ní začalo mluvit, a jak víme, špatná reklama neexistuje. Možná snad jen škoda, že pan Kabaň nesjednotil spodní hranu předních světel do jedné linie… Jinak je to pořád Octavia – pohodlné, spolehlivé a dobré auto.

5. BMW řady 7 G11/ G12 (od roku 2015)

Dávno pryč jsou doby ladné a elegantní generace E38 – budiž jí země lehká. Dnes je zkrátka moderní upoutat pozornost za každou cenu a prostřednictvím zpětných zrcátek díky rozšklebené masce děsit ostatní účastníky silničního provozu. Anebo jim alespoň nonverbálně říct: „Vrať se do pruhu pro ubožáky!“...

Jak jinak si vysvětlit rozhodnutí BMW k přechodu z decentní a rafinované, ovšem nikoli přehnaně agresivní „Sedmičky“ generace G11 na něco, co má v přídi zabudovaný obrovský gril – a to doslova. Jakoby designéři ve Photoshopu vzali z „inventáře“ ledvinky a ujela jim ruka při nastavení velikosti. Pak jen omylem stiskli „Uložit a odeslat“, a hotovo. Jistě jste si na internetu také stačili všimnout spousty vtipných „postřehů“ od některých tvůrců, kde podle jednoho z nich se tento charakteristický znak mnichovské automobilky u příští generace BMW 7 zvětší do takové míry, že přední část auta už nebude tvořena ničím jiným než obřími ledvinkami. Ale doufejme, že tomu tak nebude. Kam by pak dali světla?

6. Škoda Yeti (2009-2017)

Popravdě, „Yetina“ nám bude chybět. Šlo o dobré SUV, na rozdíl od některých ostatních městských SUV bylo i bytelné. Do Mladé Boleslavi patří pochvala za to, že se jim podařilo „protlačit“ takovou spoustu designových prvků konceptu z roku 2005 i do sériové výroby, i když jsme si museli počkat až do roku 2009. Díky svalnatému postoji, a hlavně nevšedním integrovaným mlhovkám, bylo Yeti skvěle rozeznatelné od konkurence – nikdo při pohledu na něj ani na vteřinu nepochyboval o tom, že jde o „Yetinu“.

Ba co víc, Škoda Yeti se tak povedla, že při testu nešetřil chválou ani samotný Jeremy Clarkson, a ten hned tak něco nepochválí, jak víme. Některé britské servery dokonce Yeti považují za jednu z nejlepších ojetin. Je poměrně, ehm, škoda, že pak tento charakteristický vzhled byl modelu Yeti v roce 2013 odebrán a nahrazen mnohem uniformnějším, nenápadnějším, a hlavně pak anonymnějším „obličejem“ s klasickou mřížkou chladiče a běžným uspořádáním světlometů.

Model Yeti totiž uměl vyčnívat, zároveň však na sebe přehnaně nestrhával pozornost. Byl prostě „jiný“. A to se v dnešní unifikované době cení. O tom, že se nakonec v Boleslavi rozhodli Yetinu jako takovou uspat na dobro a změnit jí jméno na něco, co dodnes nedokážeme vykoktat, to už je zase jiný příběh. Ale nakonec si nejspíš zvykneme, podobně jako jsme si zvykli na „Kabaňovu pomstu“…

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama