Vstřikování paliva

Vstřikování je souhrnné označení způsobu dopravy paliva do válce spalovacích motorů. Zjednodušeně se jedná o rozprašovač paliva, který je řízen impulzy z elektronické řídicí jednotky (v minulosti ale bylo hojně používáno i vstřikování čistě mechanické).

Funkce vstřikovače je poměrně jednoduchá. Jedná se o ventil, který propouští palivo o vyšším tlaku z palivového vedení. Vstřikovače najdeme u většiny motorů, od benzinových přes naftové až po motory upravené pro spalování alternativních plynových paliv, například LPG a CNG. Elektromobily samozřejmě vstřikování nemají.

Vstřikovače jsou nejčastěji umístěné v sacím traktu motoru, kde dochází k promísení rozprášeného paliva s nasávaným vzduchem. Tím vznikne směs paliva a vzduchu, která je pak dopravena otevřením sacího ventilu do válce, kde je zapálena ve správný okamžik svíčkou. V takovém případě hovoříme o motoru s nepřímým vstřikováním paliva, neboť k mísení směsi dochází mimo spalovací prostor motoru.

V případě motoru s přímým vstřikováním ústí vstřikovač přímo do pracovního prostoru válce. K promísení vzduchu a paliva tak dochází až v motoru, do motoru je tedy nasáván pouze vzduch. Přímé vstřikování využívají motory vznětové, ale od počátku nového tisíciletí se stále častěji vyskytuje přímé vstřikování také u motorů zážehových

V poslední době se nejen na našich stránkách můžete dočíst o problémech se zanesenými vstřikovači nejen u naftových motorů s přímým vstřikem TDI. Na jejich tryskách se při časté městské jízdě a s nekvalitní naftou totiž mohou usazovat nečistoty. Vedle hrubého chodu motoru, vyšší spotřeby a kouřivosti (v tomto případě zrychleného zanášení DPF) vám nakonec klidně propálí píst.

Vstřikovače například u motoru 1.6 TDI ze Škody Rapid vyjdou na 16 tisíc Kč. Aby déle vydržely, doporučuje se kvalitní aditivovaná nafta a prokládat cesty po městě i delšími výlety po dálnici, kde se nečistoty vypálí.