Youngtimery a veterány

Lincoln Continental je pro mě asi tím nejznámějším modelem této luxusní americké značky. Bývaly to obrovské opulentní koráby, které byly pro mnoho Američanů jen objektem touhy. Ale v osmdesátých letech už Continental nebyl ani moc luxusní, ani moc velký. Přesto má něco do sebe.

Jmenuje se Steyr-Puch Pinzgauer. Je to malý terénní vojenský nákladní automobil s pohonem všech kol a neuvěřitelnými terénními schopnostmi. V našich končinách je poměrně vzácný, ale západní armády jej znají velmi dobře a nedají na něj dopustit.

V devadesátých letech vyráběla japonská automobilka Suzuki asi nejlepší automobil třídy Kei na světě. Tedy alespoň pokud si myslíte, že nejlepší auto na světě je Mazda MX-5, ale vypraná na šedesát. Právě takové je Suzuki Cappuccino, malý sporťák s velkou osobností.

Dnes se možná na Peugeot 306 koukáte skrz prsty, protože je to ten starý hatchback z Francie, který není ničím zajímavý. Jenže pak nejspíš nějakou zajímavou verzi přehlédnete, například výborný ostrý hatchback 306 S16.

Alespoň jedno auto bez střechy do každé domácnosti! A hned by na světě bylo krásněji. Vůbec mi nevadí, že venku je zrovna šedivo, střecha stejně zůstává dole, protože zaoblený fiat prostě vypadá mnohem lépe bez ní a já potřebuji vnímat projev Spideru všemi smysly…

Pro mnohé fanoušky automobilky Ford patří ke klenotům této značky modely Cortina a Taunus z období, kdy spolu sdílely technický základ. Cortinu jsem zatím neřídil žádnou, ale svezení Taunusem je opravdu příjemné.

Je to sedm let, co jsem poprvé řídil automobil značky Studebaker, a upřímně řečeno, tehdy jsem si myslel, že i naposledy. Moc veteránů této značky se u nás ve srovnání s jinými americkými klenoty nevyskytuje. Ale přesto teď sedím v modelu Champion a užívám si opět ten pocit výjimečnosti i na poměry amerických aut.

Jaguary XJ generace X300 jsou na cenovém dně. Právě to může být pro někoho prvním důvodem, proč si ho pořídit. Já se ale toho svého nedávno zbavil a teď toho trochu lituju, protože to bylo úžasné auto.