Úžasný Fiat Spider 2000 je nádherná hračka na léto. Nestojí moc a svezení je typicky italské. V nejlepším slova smyslu!

Éra malých sportovních aut s pohonem zadních kol a nabídkou otevřených verzí už má dny na výsluní dávno za sebou. Ale byla to parádní doba, jak nám připomínají všechny MG, Triumphy nebo Alfy Romeo (a třeba i některá úplně zapomenutá francouzská auta). A také Fiat, který přidal svůj dílek do skládačky, prodávaný jako Fiat 124 Sport Spider a později Fiat Spider 2000.

Kdy jindy se mohl elegantní vůz, který úspěšně opanoval trhy v Evropě, ale i v USA a Kanadě, narodit, než v uvolněné atmosféře 60. let. Bylo to v roce 1966, kdy byl představen základ v podobě sedanu a kombi. Fiat 124 byl zásadním modelem značky, dokonce vyhrál titul evropského auta roku v roce 1967. Připomeneme, že proti modelu Fiat 1500, na který navazoval a od něhož si půjčil třeba synchronizovanou převodovku, nabídl velmi prostorný interiér, podvozek s vinutými pružinami a kotoučovými brzdami na všech kolech, ale také lehkou konstrukci.

Základní sedan doplnilo kombi (v Itálii zvané 124 Familiare) a také 124 Sport Spider, kterému se dnes věnujeme o něco důkladněji. Jen pár měsíců po něm byl v březnu 1967 v Ženevě představen model 124 Sport Coupé, čímž došlo k doplnění nabídky na celkově čtyři karosářské verze. Za čistý styl Fiatu 124 byl zodpovědný Oscar Montabone a už od začátku bylo jasné, že se trefil do vkusu zákazníků – základní modely byly sice v Itálii v rámci životního cyklu vyráběny do roku 1974, ovšem montovaly se i v Malajsii a také Maroku. A pak také jako Seat 124 ve dvou továrnách ve Španělsku a jako u nás dobře známý VAZ-2101 a VAZ-2103 (neboli Lada 1200 a Lada 1500) v tehdejším Sovětském svazu. Jak jistě všichni pamatujeme, jezdilo jich u nás spoustu a udělaly hodně práce.

Co se týče základu, sportovní deriváty Fiatu 124 měly z čeho čerpat. A dá se říct, že potenciál využily naplno – elegantní silueta otevřeného Spideru se s lehkými úpravami montovala od roku 1966 až do roku 1985! I když dnes projíždíme silniční auto, sluší se doplnit, že Fiat 124 si vydobyl i vavříny ve světě rallye – to když si s Fiatem 124 pohrál Abarth a vytvořil verzi 124 Rally s typickou matně černou laminátovou kapotou, pod níž se skrýval ostrý čtyřválec 1,8 litru s výkonem 128 koní (a potom i mnohem víc).

Dlouhodobý úspěch Fiatu 124 Sport Spider lze jistě připisovat hlavně koktejlu namíchanému z velmi vhodných ingrediencí – od dobré platformy přes pokročilý podvozek a motory až po design, který stvořil tehdy mladý designér Tom Tjaarda, jenž pracoval pro studio Pininfarina. Na rozdíl od kupé, které stvořilo studio Fiat Design Centre akteré  využívalo sériovou platformu sedanu, byl Spider kratší a kompaktnější.

Mechanika byla konvenční, takže v pořádku - vpředu podélně uložený motor, pětistupňová převodovka, pohon zadních kol, čtyři kotoučové brzdy a samonosná karoserie se suchou hmotností pod 1000 kg. Během let vznikaly různé série s různými motory – první se narodil s tehdy zcela novým čtyřválcem twin cam o objemu 1438 cm3, za jehož vývojem stál bývalý inženýr Ferrari Aurelio Lampredi. Výkon dosahoval 90 koní při 6500 otáčkách. Postupem času narůstal objem i výkon – už 1,6litrová verze se dvěma dvojitými karburátory nabídla 110 koní, následovala verze s motorem 1,8 litru (1756 cm3) a konečně finálním dvoulitrem, a to buď s karburátory, nebo vstřikováním Bosch. Zmínku zaslouží i kompresorem plněná verze Volumex nebo vzácná verze Turbo pro americký trh.

Když už jsme u toho, americký trh byl pro Spider (stejně jako pro další otevřené evropské sporťáky) důležitý – z celkových téměř 200 000 spiderů byly pro trh za velkou louží určeny tři čtvrtiny produkce. Ostatně i představený kousek strávil většinu života jako americká verze s nevzhlednými nárazníky, ale při kompletní renovaci došlo na jeho přestavbu na tvarově mnohem čistší evropskou verzi. Celkový styl testovaného auta pak dotvořily 15palcové disky odkazující na zmíněnou verzi Volumex, které Spideru sedí skvěle a zlepšují pocit z vedení auta v zatáčkách i jistotu na volantu.

Představený vůz se u společnosti Veteráni na Truc příliš neohřál, protože byl přivezen rovnou na zakázku novému majiteli, jemuž tímto děkujeme, že jsme ho mohli vyzkoušet a připomenout tohle úžasné auto, které tak trochu stojí ve stínu Alfy Romeo Spider, která se vyráběla dokonce ještě déle než fiat a bývá v tomto segmentu takovou primární volbou.

Fiat je ovšem stranou hlavního proudu zájmu neoprávněně, což je jasné už při prvním pohledu na skvělé křivky, ale mnohem víc pak při jízdním zážitku. Testované auto pohání atmosférický čtyřválec s objemem 1995 cm3 a vstřikováním Bosch L-Jetronic, s nímž dosahuje výkonu 103 koní při 5500 otáčkách (a 149 Nm při 3000 otáčkách). Už se těším, až ho protáhnu po oblíbených otevřených okreskách!

Interiér je v tomto případě koncipován jako 2+2, ale vzadu ve skutečnosti nikdo sedět nechce, takže je spíš místem pro odložení oblečení v případě, že nakonec z mraků vyleze slunce. U zkoušeného vozu je dokonce funkční deflektor, který efektivně snižuje proudění větru v kabině, takže se během jízdy dá dokonce i pohodlně konverzovat. Pečlivě zrenovovaný kousek láká k typicky italskému posazu krásným světle hnědým koženým čalouněním a palubní deska září lesklým dřevem i kovem. Do ruky padne krásný volant se symbolem karosárny, po ruce je dlouhá řadicí páka. Celkově se uvelebujeme velmi rychle a můžeme vyrazit.

Vstřikovaný motor startuje okamžitě a jeho hutný zvuk se přesně hodí k očekávanému zážitku. Sice nechrchlá tolik jako verze s karburátory, jež jsou mi bližší, ale i tak má dost charakteru, hlavně síly. S otevřenými auty není třeba spěchat a nejsou určeny ani pro sportovní hrátky, ale i tak je dynamika úplně v pořádku, víc není potřeba. Krajinou se proplétá s typickou italskou svižností a motor zní báječně v celém spektru otáček – zejména pak kolem vrcholu výkonu, kam se dvouvačkový čtyřválec dostává hladce a chtivě.

Na klasických fiatech z nejlepší doby mám hodně rád nejen jasné a přímé řízení, ale také podvozek. V tomto případě pracují dvojité lichoběžníky vpředu a tuhá náprava vzadu velmi dobře, jistě pomáhá coilover odpružení vpředu a vinuté pružiny vzadu, kde na příčném ustavení pracuje Panhardská tyč a dvě přídavná podélná ramena. I kdyby mě nezaujal motor, tak podvozek je skvělý, báječně reaguje a citlivě zpracovává nerovnosti. Celek se sice trochu kroutí, ale to beru stejně jako trochu zvláštní posaz za volantem jako vlastnost, nikoliv vadu. A konečně, italská auta vždy uměla dobře brzdit a u testovaného auta to platí taktéž, a proto nelze mít výhrady proti chodu ani účinnosti celé soustavy. V tomto ohledu určitě pomáhá, že kompaktní auto s délkou 4140 mm váží jen 1039 kg.

Parádní, neokoukaný Fiat se těžko vrací zpátky do showroomu Veteráni na Truc. Pravdou je, že to ani pro mě není auto, na které bych si myslel každý den, ale o to příjemnější je pak osobní setkání, co jednoho umí nalomit.

Ačkoliv červená barva otevřenému autu sluší, při průzkumu trhu člověk zjišťuje, jak úžasně barevná byla automobilová produkce zejména v 70. letech. Fiat 124 Sport Spider (či případně verze Spider 2000) se dá objevit v celé řadě skvělých barev a upřímně, auta pro radost mají být barevná.

Hrubým odhadem je Fiat o dvacet až třicet procent levnější než srovnatelná Alfa Romeo s tím, že nejdražší jsou první auta ze 60. let s cenami kolem 28 000 eur (700 000 korun) za perfektní exempláře. Celkově jsou oblíbené i modely se vstřikováním s tím, že krásné kousky stojí kolem 24 000 eur (600 000 korun).

I když dnes celkově trh s klasickými auty spíše stagnuje a u některých modelů dokonce i klesá (výjimečně i výrazně), kabriolety i kupé řady 124 stále vykazují lehký nárůst hodnoty, což je dobrá zpráva pro majitele i zájemce – proč na léto nezkusit charakter klasického fiatu z nejlepších dob? Hodně charakteru za adekvátní, nikoliv přehnaný peníz.