Článek
Rakousko nemáme zrovna spojené s automobilovým průmyslem, ale znalci dobře vědí, že i tam vznikají auta. A to ne ledajaká, ale speciály do terénu. Inženýři z automobilky Steyr v Grazu platí v Evropě za jedny z nejlepších specialistů na auta s pohonem všech kol a obracejí se na ně i jiné automobilky. Ostatně nejslavnějším vozem z jejich dílen je Mercedes-Benz třídy G. Steyr-Puch má ale i vlastní automobily, například vojenský speciál Pinzgauer z roku 1971. Mimochodem to zvláštní jméno je pojmenování rakouského plemena skotu. Jak poetické… Donedávna nejčastější plemeno skotu v Rakousku dostalo svoje jméno po údolí Pinz, které najdete nedaleko Salcburku.
Pinzgauer je vlastně malý náklaďáček se dvěma nebo třemi nápravami, který byl primárně vyvíjen pro vojenské účely. V našem testu je populárnější varianta 4 × 4. Vpředu je dvoumístná trambusová a velice hranatá kabina se sklopným čelním sklem, vzadu na ploše jsou podélné lavice a uvezete tady dalších 8 pasažérů nebo také až 2,5 tuny nákladu na dvou NATO paletách. Konkrétní auto ale je z dodávky pro jugoslávskou armádu, protože nápisy uvnitř jsou v srbochorvatštině. Nad oběma částmi je jen látková střecha, takže je Pinzgauer kompletní kabriolet. Tahat může auto až pět tun na silnici anebo tunu a půl v terénu. První prototyp byl vyvinut v roce 1969 a o dva roky později se rozeběhla sériová výroba. Námi testovaný exemplář je z roku 1976.
Kabinu v Pinzgaueru nemůžete popsat slovy prostá nebo účelová. To je totiž ještě něco jiného, něco ještě jednoduššího a spíš to připomíná traktor.
Auto pohání vzduchem chlazený řadový čtyřválec se dvěma karburátory Zenith, objemem 2,5 litru a výkonem 88 koní (66 kW), který je umístěný pod kabinou. Má dvě olejová čerpadla, aby se nezadřel ani v momentech, kdy je vozidlo nakloněné. Přes pětistupňový manuál ZF s kulisou dog leg (jednička k sobě a dozadu) jde síla z motoru na všechna kola, nechybí ani redukční převodovka a uzávěrky diferenciálů. Řazení potřebuje, abyste pracovali s citem, určitě si však časem získáte cvik. Existuje ovšem několik exemplářů s turbodieselem Volkswagen.
Na silnici nic moc, ale tam tohle auto nikdy nemělo trávit svůj život
Maximální rychlost je pouhých 110 km/h, ale je to jedno z nejschopnějších aut v terénu. Má totiž koncepci, kterou u nás dobře známe. Je tu centrální nosná roura a Transaxle, takže má Steyr velmi nízké těžiště. Ano, centrální roura jako u tatrovek, protože na vývoji se podílel i Hans Ledwinka a jeho syn se stal hlavním inženýrem automobilky Steyr. Nápravy jsou portálové a všechna kola nezávisle zavěšená. Za nimi jsou bubnové brzdy. A Pinzgauer má elektrickou soustavu na 24 voltů.
Kolik že uveze pasažérů? No, když to budou hubeňouři, vejde se jich na lavice klidně osm, ale v terénu si užijí.
Přední nájezdový úhel je 38 stupňů, zadní 45 stupňů. Není divu, stačí se podívat na minimální převisy a tvarování přední části, která je zkosená. Úhel stoupání nebo klesání byl autu fuk, dokud měly pneumatiky trakci, tak Pinzgauer jel. Maximální boční náklon je 43,5 stupně. Brodivost je 700 milimetrů, takže vody se bát také nemusíte. A světlá výška v nejnižším bodě při plném naložení je stále úctyhodných 335 milimetrů, takže jen tak něco z podvozku neurvete. Také můžete sjet z 360 milimetrů vysokého schodu, aniž by to vozu jakkoliv vadilo.
Pinzgauer byl tak dobrý, že měl celosvětovou kariéru
Geniální je vlastně celé auto, protože bylo navržené tak, aby bylo spolehlivé a snadno opravitelné. Dojezd je až 400 kilometrů, nádrž má objem 75 litrů. A dojede všude, protože v terénu ho asi nic nezastaví. Projede i víc než jiné vojenské speciály, ať už vás napadne americký Hummer H1 nebo německý náklaďák Unimog. Pinzgauer je totiž menší, lehčí a obratnější. Na silnici ale ukáže hlučnost a velké náklony v zatáčkách v plné parádě.
Výroba byla ukončena v Rakousku v roce 2000, ale dalších sedm let ještě vznikaly pinzgauery u britských společností Automotive Technik, poté Stewart and Stevenson Services, později u Armor Holdings a nakonec u BAE Systems Inc. v Surrey, kde se vyráběly i hasičské speciály Dennis. Pak se měla výroba opět stěhovat k Benoni do Jižní Afriky, ale k tomu už nedošlo.
Během svého života se Pinzgauer dostal do mnoha armád – rakouské, švýcarské, britské (kde jej měli u některých složek raději než domácí land rovery), arabské, thajské, albánské a bolívijské. Kromě vojáků ale nadchl i farmáře, vinaře, zdravotníky, hasiče, cestovní kanceláře organizující safari a zazávodil si i na Dakaru. Byl to takový zmenšený Mercedes-Benz Unimog.
Celkem vzniklo 18 349 kusů této první generace, od roku 1986 se pak vyráběla druhá a obě jsou jedním z nejschopnějších terénních aut. Dnes stojí v rozmezí půl až 1,5 milionu korun. Záleží na tom, jak moderní a jak moc vybavenou verzi chcete. Tento konkrétní kus ale na prodej nebude, firma veterano.sk s ním má jiné plány.