Zemřel Max Mosley. Muž, který roky šéfoval FIA

V pondělí 24. května zemřel ve věku 81 let Max Mosley. Prohrál svůj dlouhý boj s rakovinou a jeho blízký přítel, dlouholetý šéf Formule 1 Bernie Ecclestone pro agenturu Reuters řekl: „Přes padesát let jsme byli jak bratři. Je lepší, že odešel, než aby trpěl tak, jak trpěl.“

Každopádně smrt Maxe Mosleyho znamená, že svět přišel o extrémně zajímavého chlapíka. Advokát, automobilový závodník, zakladatel závodního týmu a šedá eminence motorsportu. A člověk, který se jednou nechal (ne)pěkně načapat na švestkách.

Narodil se v 13. dubna 1940 v Londýně a nejsem si zcela jist, že byl na svého otce úplně hrdý. Oswald Mosley byl totiž šéfem Britské unie fašistů a po válce jen těsně unikl oprátce. Sice se svých fašistických názorů zřekl, ale s touhle kaňkou musel žít dál, převážně tedy v Evropě. Rodina ale zůstala v Londýně a tam Max vystudoval napřed fyziku na Oxfordu a pak práva na Grays Inn a v roce 1964, po třech letech služby u britských výsadkářů, se stal advokátem. „Fyzikou peníze nevyděláte,“ bylo jeho heslo.

A že je potřeboval… Mosley se totiž ještě ve škole zbláznil do automobilových závodů, a když mu bylo šestadvacet, tak se poprvé dostal za volant závodního vozu. Jel čtyřicet národních formulových závodů, dvanáct z nich vyhrál. Ve Formuli 2 debutoval na Hockenheimu, a to v závodě, při kterém se zabil jeden z nejlepších jezdců všech dob Jim Clark. Odjel dvě sezóny, a když podruhé rozbil svůj Lotus na kaši, tak doma řekl: „Mistr světa ze mě asi nebude, ale závodění mě baví a chci v něm zůstat.“ A Brian Hart, který se v té době staral o závodní motor jeho auta, vzpomíná: „Nebyl nijak zvlášť rychlý, ale ani nemusel. Uměl si to spočítat a představit, vyhnul se problémům a obecně používal při závodění hlavu. Chytrý jezdec, ale za volant je ho ale škoda.“

A pak už přišel rok 1969 a March, stáj Formule 1, kterou Mosley založil společně se svými přáteli. Oni se starali o vývoj, testování a závodění, Mosley sháněl peníze. Přišel s týmovým oblečením, sehnal sponzory jako Firestone nebo STP. A monoposty March vyhrály tři ze svých prvních čtyř závodů Formule 1.

Pokud tušíte, že raketový začátek nemusí nutně znamenat úspěch, pak máte (bohužel) pravdu. Když v roce 1977 odcházel Mosley pracovat pro FOCA (sdružení konstruktérů F1) na plný úvazek, rozhodně nemohla být řeč o tom, že by ve Formuli 1 nějak zázračně zbohatl. Nicméně v roce 1971se setkal s Bernie Ecclestonem, který koupil Brabham a Max Mosley později vzpomínal, že to bylo od prvního okamžiku osudové setkání: „V té době nikdo nikomu ve Formuli 1 nevěřil a byla to jedna velká hra s nejistým výsledkem. Stačilo ale pár minut, aby bylo jasné, že se na zasedání sdružení týmů objevil někdo, kdo ví, kolik je jedna a jedna. Asi po půl hodině si ke mně přisedl a začali jsme pracovat jako tým.“

Po odchodu z čela týmu se Mosley stal právním poradcem společnosti FOCA, kterou vedl Ecclestone. Ten ho do této role jmenoval nejen kvůli jeho právním schopnostem, ale také proto, že viděl v Mosleym potřebné diplomatické a politické dovednosti.

V té době se začala z Formule 1 stávat továrna na peníze a Ecclestone moc dobře věděl, že potřebuje schopné a loajální lidi. V roce 1981 ti dva společně vyhráli válku mezi automobilovou federací a sdružením konstruktérů a vznikla takzvaná Concordská dohoda, podle které FISA dělala pravidla a FOCA získala komerční práva (čti: začala vydělávat peníze). A je vám asi jasné, na které straně ti dva stáli…

Po krátké a nepříliš úspěšné politické kariéře se Mosley v roce 1993 vrací do motoristického světa a rovnou jako šéf Mezinárodní automobilové federace. Když v roce 1994 přichází tragická velká cena v Imole, Mosley vytváří poradní skupiny odborníků, které předsedá profesor Sid Watkins, hlavní lékař Formule 1. Výsledkem bylo zavedení používání systému HANS na ochranu proti zlomení vazu, změna technických pravidel pro vývoj motorů a taky výrazné změny v konstrukci monopostů.

„Jenže ve Formuli 1 zachráníte třeba pět životů, ale na silnicích umírají tisíce lidí. A jedno z poslání Formule 1 je vývoj technologií a řešení, které lze aplikovat i pro běžná auta,“ řekl Max Mosley v roce při vzniku nezávislého konsorcia Euro NCAP, které provádí crash testy osobních automobilů. I jeho zásluhou se výrazně posílila bezpečnost osobních motorových vozidel. O rok později se stává šéfem této společnosti a vliv Euro NCAP na vývoj nových automobilů roste přímo raketově.

A podobně se daří i Formuli 1 a dalším motoristickým podnikům, byť Mosley neúspěšně bojuje (ale taky několikrát oddaluje) nesmyslný zákaz tabákové reklamy v motorsportu. Bojuje za týmy, za bezpečnost i za peníze, jeho kariéra připomíná chůzi na tenkém ledě a Mosley pečlivě balancuje. Musí zvládnout takové skandály, jako byla špionážní aféra u McLarenu nebo Velká cena USA v roce 2005, které se odmítla zúčastnit většina týmů Formule 1.

A pak přichází březen 2008 a najednou nikoho nezajímá motorsport, bezpečnost a ani peníze. Bulvární deník News of the World zveřejňuje fotografie z divokého večírku, v hlavních rolích je Max Mosley a pět prostitutek. Sadomasochistická party je okořeněna tím, že jedna z dívek má na sobě nacistickou uniformu, což je s ohledem na minulost Mosleyho otce víc než pikantní. Na internetových stránkách deníku se záhy objevuje video, a Mosley se přiznává, ale taky říká: „Nikomu není nic po tom, co dělám ve svém volném čase!“

Pokud si to vy nemyslíte, tak vězte, že britský soud to nakonec viděl jinak. Mosley okamžitě vytáhl do boje a výsledkem byla omluva na titulní stránce deníku, na tehdejší dobu rekordní odškodné ve výši 60 000 liber a Google se musel postarat o to, aby se snímky uniklé ze soukromé party nedaly nikdy dohledat.

Mosley sice už dvakrát předtím oznamoval, že v čele FIA končí, ale po tomhle už to bylo definitivní. Na svoje místo doporučuje Jeana Todta, bývalého šéfa závodního týmu Ferrari a blízkého přítele Michaela Schumachera a stahuje se z veřejného dění. Už žádné závody Formule 1, jen další soudy a boje. Angažuje se v kauzách, kdy jsou jiné slavné osobnosti popotahovány bulvárem, ale nic v souvislosti s auty nebo se závoděním. A o tom, jak tráví volný čas, se taky moc neví.

Umírá v pondělí 24. května po dalším tvrdém souboji. Nad rakovinou už ale vyhrát nedokázal.