Hlavní obsah

Senzace za oponou: Formule 1 v Československu 1979!

Foto: Tomáš Hyan

Ruedi Jauslin (Tyrrell 007 DFV) na startu Ecce Homo 1979

2. 9. 2019

Vidět automobil formule 1 za železnou oponou bylo opravdu svátkem, a tak jsem neváhal, vyrazil nočním rychlíkem do Olomouce, poseděl s opilci v hospodě (ještě byla otevřena non stop, o rok později to komunisti zakázali) a v šest ráno pokračoval lokálkou do Šternberka. Možná to dnes málokdo pochopí, ale tehdejší možnost vidět formuli 1 na vlastní oči byla pro příznivce automobilových závodů opravdu unikátní příležitostí...

Článek

Cesta za F1 do Šternberka

V létě 1979 se jela první Interserie v Mostě, ale já byl na vojně, sjednanou dovolenou mi zrušili, protože bylo zrovna vojenské cvičení, a tak jsem místo závodů vozil v gazíku jakéhosi majora po lesích na Orlíku a v Moravské Třebové! V srpnu naštěstí roční služba skončila a já byl doma! Vrátil jsem se z vojenské služby ve čtvrtek, v pátek večer jsem už byl na nádraží Praha-Střed (po T. G. Masarykovi se tehdy jmenovat nesmělo). Ta zpráva se rozšířila jako blesk z čistého nebe, Ruedi Jauslin přiveze skutečný automobil formule 1 na Ecce Homo do Šternberka, to prostě musíš vidět!

Foto: Tomáš Hyan

Program mezinárodního závodu Ecce Homo 1979, kde Rudi Jauslin předvedl formuli 1

Tehdejším pokrokem byly sice přenosy Velkých cen formule 1 v televizi, ale na vlastní oči vidět vozy formule 1 pro většinu československých občanů nebylo možné. A neměl to být vůz ledajaký, ale úspěšný Tyrrell 007 — třílitrová formule 1 s legendárním motorem Ford-Cosworth DFV, který v závodech Grand Prix vodili především Jody Scheckter (tři vítězství na 007 v letech 1974 – 1975) a Patrick Depailler, ale příležitostně také Jean-Pierre Jabouille, japonský šampion Kazuyoshi Hoshino a italský soukromník Alessandro Pesenti-Rossi.

Byla to jen exhibiční jízda

Ruedi Jauslin, švýcarský závodník a majitel garáží z Muttenzu, s modrým vozem startovního čísla 10, který zdobily typické nálepky Elf, Goodyear a Champion, nebyl zařazen v žádné třídě, ale jel pouze předváděcí jízdu bez nároku na umístění. Přesto se na svazích u osmikilometrové trati sešlo přes třicet tisíc diváků! Vlastní závod vyhrál Němec Dieter Kern na šestiválci Alpine Renault formule 2, jenž dosáhl času 6:44,39 min (součet dvou jízd, nejlepší 3:17,26), také druhý byl vůz formule 2 (Helmut Achatz, TOJ-BMW) a třetí skončil Kurt Buess (sportovní prototyp Osella PA6 BMW). Od roku 1981 bylo Ecce Homo zařazeno do mistrovství Evropy v jízdě do vrchu, pořadatelé však pro titulní stranu programu po dvou letech vybrali Jauslinův Tyrrell 007!

Foto: Tomáš Hyan

Ruedi Jauslin představil March 781 Ford DFV, další monopost formule 1, na závodech Ecce Homo 1981

V témže roce se Ruedi Jauslin vrátil s neúspěšným vozem formule 1 March 781 DFV, ale tolik zájmu už nevzbudil, byl to odložený automobil, který se po bankrotu March Engineering vlastně závodů Grand Prix F1 nezúčastnil. V absolutní klasifikaci Ecce Homo 1981 však Jauslin na svém dalším voze, sportovní Lole T286 (rovněž s motorem Ford DFV z formule 1), obsadil celkově deváté místo. Jauslina jsme pak vídali na Interserii v Mostě, v polovině 80. let měl opět automobil formule 1, tentokrát Ensign N180B Ford DFV, ovšem s kapotáží ve stylu CanAm, jak vyžadovaly předpisy tohoto seriálu superrychlých sportovních prototypů.

Přece jen to nebylo poprvé

Na osmikilometrovém kopci ve Šternberku jel Ruedi Jauslin rozvážně, aby závodní automobil formule 1 nepoškodil, přesto však zvuk třílitrového osmiválce byl pro motoristické nadšence přímo rajskou hudbou! V depu jsme si pak auto důkladně prohlédli. Pravdou je, že to nebyla první ukázka třílitrové formule 1 v Československu! V sobotu 2. září dávného roku 1967, tedy přesně o 12 let dříve před Jauslinem, se objevil na starém brněnském okruhu Angličan Mike Spence, tehdy významný jezdec formule 1, a v demonstrační jízdě představil unikátní šestnáctiválec BRM H16 (typ P83), který byl tehdy jednou z nejkomplikovanějších konstrukcí formule 1! Motor vozu vlastně tvořily dva ploché osmiválce ve společném bloku nad sebou, jejichž klikové hřídele byly spojeny ozubeným soukolím! Když vůz jel, byl neobyčejně rychlý, ale vyhrál jen jednu Grand Prix. Na téměř čtrnáctikilometrovém starém okruhu v Brně zajel Spence čas 4:48 min, což zůstalo nepřekonaným rekordem této trati (dosáhl průměrné rychlosti 176 km/h). Tým BRM byl součástí skupiny Owen Organisation, velkého výrobce autodílů, a ta měla v době uvolnění 60. let zájem o spolupráci s naším průmyslem. Mike Spence tehdy netušil, že mu zbývá necelý rok života. Zahynul v květnu 1968 při tréninku na 500 mil Indianapolis za volantem turbínového Lotusu 56.

autowebAUTOWEBaUtOwEb