Článek
Přenosový vůz WZT WR-24 má totiž po technické stránce blízko k legendární Škodě 706 RTO, obdivovanému zaoblenému autobusu, který má i dnes řadu nadšených fanoušků. Příběh je ale trošičku zamotanější.
Abychom ho rozklíčovali, musíme si nejdříve připomenout, že Škoda 706 RTO se nevyráběla jen v Československu. V licenci se tento autobus stavěl také v Polsku u výrobce Jelcz. A dokonce déle než u nás.
Zatímco v Československu produkce běžela mezi roky 1958 až 1972, v Polsku Jelcz 043, tedy licenční Škoda 706 RTO, vznikal až do roku 1986.
A právě na podvozku polského „er-té-óčka“ byl v 60. letech postaven zmíněný stroj WZT WR-24, za jehož zrodem stála Polská televize (Telewizja Polska – TVP). Ta totiž potřebovala moderní přenosový vůz, jenže těch byl ve východním bloku logicky nedostatek. A že by si televize nějaké vozidlo pořídila na západě, bylo nemyslitelné. Proto se v Polsku pustili do vývoje stroje, využívajícího existující techniku. Tedy autokar Jelcz 043.
Vývojem byly pověřeny Varšavské televizní závody (Warszawskie Zakłady Telewizyjne, odtud označení WZT), výrobce komunikačních zařízení v Mielci a Akademie výtvarných umění v Krakově.
Výsledkem bylo vozidlo, v němž by techniku licenční Škody 706 RTO asi podle designu nehledal nikdo. Zatímco standardní autobus nabízel elegantní a uhlazenou karoserii, WZT WR-24 působil výrazně hranatěji, na svou dobu snad až futuristicky.
Zaujal také výběr materiálů. Ocelový skelet karoserie byl pokryt hliníkovým plechem, který ještě doplňoval laminát. Z něj byl vyroben žebrovaný pás na bocích.
Uvnitř se pak nacházelo kompletně vybavené televizní studio s přenosovou technikou. První exemplář z roku 1966 využíval techniku pro černobílé vysílání, druhý už uměl přenos barevného signálu. Novější verze také dostala barevné kamery Philips.
Zajímavě byla řešena střecha, na níž byla umístěna konstrukce umožňující na ni umístit kameru, antény a další techniku.
Myslelo se i na komfort pro pracovníky televize - přenosový vůz se chlubil klimatizací a koupelnou.
Podle dostupných informací nakonec bylo vyrobeno 29 kusů, z nichž minimálně jeden sloužil také v Československu. Na portálu YouTube se totiž dá najít krátké dobové video o exempláři, který využívalo bratislavské studio Československé televize.