Článek
Steva McQueena samozřejmě není třeba představovat. Herec a závodník v jedné osobě přezdívaný „King of Cool“ díky svému šarmu a charakteru dobyl Hollywood. Dnes si jej můžeme vybavit třeba ve filmech Velký útěk, Bullittův případ nebo Le Mans, abychom jmenovali alespoň zlomek z nich.
McQueen byl dost možná jedním z těch, kdo žili téměř pohádkový život – kromě Hollywoodu jako takového totiž dobyl také řadu ženských srdcí, a tak se po jeho boku v průběhu let objevily ty největší krasavice té doby jako například Jaqueline Bisset, Faye Dunaway nebo Ali MacGraw.
Abychom McQueenovi mohli závidět ještě více, tak ve své garáži parkoval slušnou sbírku úžasných strojů. Kromě několika motocyklů k nim patřil také speciál Jaguar XKSS, Ford Mustang GT Fastback a údajně až čtyři vozy značky Ferrari. Jedním z nich byl právě model 275 GTB/4, o kterém je dnes řeč.
Podle dostupných pramenů jezdil McQueen právě tímhle autem na natáčení slavného filmu Bullittův případ.
Jedná se o šasi 10621, jehož výroba byla dokončena koncem roku 1967, a původně byl vyveden v oříškově hnědé barvě Nocciola v kombinaci s černou kůží Nero. O dovoz vozu za velkou louži se postaral svého času významný importér Luigi Chinetti, slavný herec si pak vůz vyzvedl osobně v dealerství Hollywood Sport Cars.
V původní specifikaci však vůz nezůstal dlouho – McQueen záhy po koupi kontaktoval svého dobrého přítele Leea Browna, automobilového guru, aby mu vůz přelakoval. Brown byl svého času mezi řemeslníky velmi vážený, právě on totiž prováděl úpravy na filmovém Fordu Mustang z filmu Bullitt, které si McQueen vyžádal. Herec se na natáčení filmu Bullittův případ údajně dopravoval právě tímto Ferrari.
Volba však nepadla na typickou barvu Rosso Corsa, nýbrž odstín Chianti Red, tedy červenohnědou až kaštanovou barvu, která přece jen k charakteru luxusního grand toureru sedí o něco více. Kromě toho došlo na drátěná kola Borani a aerodynamicky tvarované zpětné zrcátko umístěné na řidičově blatníku. Tyto komponenty pocházely z vozu Ferrari 275 GTS NART Spider, se kterým McQueen boural.
V roce 1976 vůz koupil jistý J. P. Hyan, policejní důstojník z Los Angeles, ten však s Ferrari 275 v roce 1980 havaroval a následně jej v tomto stavu prodal majiteli autodopravy, kterým byl jistý Robert Panella ze Stocktonu v Kalifornii. Panella však měl větší zálusk na polozávodní 275 GTS NART, jenže vůz se už tehdy těžko sháněl a byl podstatně dražší, proto se po jeho vzoru rozhodl silniční automobil přestavět.
3,3l atmosférický dvanáctiválec krmily tři dvoukomorové karburátory Weber, výkon 250 koní putoval přes pětistupňový manuál na zadní kola.
Po 17letém vlastnictví vůz v roce 1997 koupil jistý Eric Zausner ze San Franciska, po dalších 4 letech se stal majitelem anglický bankéř Andrew Pisker a v roce 2009 se Ferrari přestěhovalo dokonce až do Austrálie, kde se stalo součástí sbírky tamního sběratele Petera Harburga.
Doposud nešlo o nikterak známá jména, to se však mělo změnit. Harburg totiž vůz prodal svému krajanovi Vernu Schuppanovi, automobilovému závodníkovi a vítězi vytrvalostního závodu Le Mans v roce 1983. Ohledně budoucích plánů s vozem měl Schuppan velmi jasnou vizi – uvést Ferrari 275 GTB do původního stavu.
Ačkoliv když říkáme původního, tak myslíme do stavu, v jakém vůz zanechal právě Steve McQueen. Překvapivě se Schuppanovi podařilo sehnat velkou část originálních dílů, načež vůz putoval k odborníkům do Ferrari Classiche k rozsáhlé a nákladné renovaci – včetně červené barvy Chianti, drátěných kol Borani a aerodynamického vnějšího zpětného zrcátka.
Vůz byl hotov v roce 2013 a posléze putoval do garáže britského sběratele Davida Moorese. Mezitím se vůz několikrát zúčastnil přehlídky Elegance a svého času byl dokonce součástí expozice Museo Ferrari v italském Maranellu. Kromě toho vystoupil v několika automobilových publikacích jako například Forza, Auto Italia nebo Classic & Sports Car.
Úchvatný exemplář s červenou knížkou Ferrari Classiche dnes Moores prodává. Na odhad ceny je ještě poměrně brzy, neboť se má vůz dražit 18. až 19. srpna v kalifornském Monterey.
Pro naši představu je však dobré zmínit, že i ty „nejlevnější“ exempláře Ferrari 275 se neprodávají za méně než 2 000 000 dolarů (43 000 000 Kč), ovšem ty nejvýjimečnější se umí vyšplhat až na částku 8 000 000 dolarů (172 000 000 Kč). Což patrně bude případ i tohoto kousku – nebo se snad cena vyšplhá ještě výš?