Článek
Čeští motoristé jsou zvyklí, že nafta tradičně stojí o několik desítek haléřů až korun méně než benzín. Ostatně, ještě v lednu bývala motorová nafta zhruba o dvě koruny na litr levnější než běžný benzín BA 95. S konfliktem v Íránu se to ale rychle obrátilo a na začátku března nafta skokově zdražila a předstihla benzín.
Než přišlo dočasné snížení spotřební daně na naftu, stála přibližně o osm korun víc než benzín. Teď je rozdíl zhruba sedmikorunový. Obyčejný benzín je teď minimálně za 40 korun (spíše za 42 Kč), motorová nafta za 48 korun. Jsou samozřejmě čerpací stanice, kde jsou ceny ještě vyšší, hlavně pak u prémiových paliv. Aditivovaná nafta bývá běžně o čtyři až šest korun dražší, benzín s oktanovým číslem 98 až 100 stojí vždy běžně o čtyři až pět korun více než obyčejná pětadevadesátka.
Je těžké teď přesně počítat s cenami paliv, protože vláda (hlavně ministerstvo financí) postupně situaci mění. Například aktuální „zastropování“ cen paliv je dost kontroverzní krok. Historicky jsme se už mnohokrát mohli přesvědčit, že podobné socialistické zásahy do čistě tržních mechanismů ze strany státu jen škodí (v důsledku to stejně odnese koncový spotřebitel na horší dostupnosti produktu, nižší kvalitě nebo vyšších nákladech jinde).
Na pumpaře to nesvádějte
Důvodem aktuálního prudkého nárůstu cen paliv a hlavně nafty není diskutovaná nenažranost pumpařů. Ti dokonce postupně snížili své marže a aktuálně se pohybují kolem dvou korun na litr, spíše méně. Zásahy státu do jejich maximální marže jsou opět dost kontroverzní. Konkurenční boj různých distributorů a značek nedovoluje pumpařům zneužívat situace a napálit si na litru desetikorunovou marži, jakkoli by k tomu měl mít soukromý subjekt právo. Mělo by pak být na každém, jestli se pak rozhodne u takového prodejce natankovat.
U nás do cen promlouvají velcí prodejci paliv, u kterých si mohou menší pumpy nakupovat paliva. Nejznámější je státní podnik Čepro, který přeprodává paliva čerpacím stanicím. Každý den vyhlašuje ceny, za které benzín a naftu prodává. Situace je podobná ale třeba také u Orlenu/Unipetrol, případně MOLu. Na následujícím grafu se můžete podívat, jak se vyvíjely ceny u Čepra od začátku roku 2026.
S počátkem konfliktu v Íránu prudce vyskočily ceny paliv, zejména pak nafty. Něco podobného se stalo ale před čtyřmi lety na začátku ruské invaze na Ukrajinu.
Stojí za to připomenout, že stát si z každého litru benzínu i nafty vezme nejen spotřební daň, ale i DPH (kterou navíc počítá ještě z té spotřební daně, takže vás vlastně zdaní dvakrát). Spotřební daň z benzínu je 12,84 Kč za litr, normální spotřební daň z nafty 9,95 Kč/l. Teď je dočasně stanovena na minimální možnou míru 0,33 eur na litr, což stanovuje Evropská unie. Podle současného kurzu je to asi 8,05 Kč/l.
I kdyby arabští šejkové, rafinerie, distribuční společnosti a pumpaři rozdávali benzín zadarmo, pořád byste u pumpy museli zaplatit minimálně 15,54 Kč za litr benzínu a 12,04 Kč (teď dočasně 9,74 Kč) za litr nafty (cenu spotřební daně + DPH z té spotřební daně).
Při ceně 40 Kč/l benzínu je podíl daní na ceně necelých 50 %, při ceně nafty 48 Kč/l je podíl daní asi 38 %. Stát má tak z litru benzínu nyní asi 20 korun, z litru nafty něco přes 18 korun (teď při snížení spotřební daně asi 16,40 Kč). To jen pro připomenutí, až zase budete při tankování nadávat, že jsou pumpaři nenažraní a okrádají vás těmi svými dvoukorunovými maržemi. Zastropování marží na 2,50 Kč je dokonce nad hranicí, s kterou poměrně dost čerpacích stanic operuje. Například nejlevnější stanice Tank Ono u nás dlouhodobě pracují s maržemi hluboko pod 2 Kč na litr.
Jak se tvoří cena paliva?
Jak se ale cena paliva vlastně formuje? Cenu paliv určuje samozřejmě cena vstupní suroviny, v tomto případě ropy. Ta se ale logicky celá nezpracuje na paliva. Přesto lze velmi zjednodušeně říci, že asi polovina vytěžené ropy jde na zpracování na paliva. Aktuálně (8. 4. 2026) se prodává barel ropy (159 litrů) za 95 dolarů. Protože se ropa obchoduje v dolarech, pro nás je pak důležitý i směnný kurz amerického dolaru, nyní 20,85 Kč za 1 USD. Při aktuálním kurzu je tak cena ropy na světových trzích přibližně 12,48 Kč za litr.
Cenu paliv určují prakticky jen tržní mechanismy. Spotřební daň a daň z přidané hodnoty jsou pak státní „přirážky“, které musíte zaplatit vždy. O ceně paliv v Evropě rozhoduje nejen vstupní cena surové komodity (ropa), ale také situace na burze v nizozemském Rotterdamu, kde se paliva obchodují.
Na evropském trhu se pak ropa (a paliva obecně) obchodují na burze v nizozemském Rotterdamu. A tyto burzovní machinace pak dále promlouvají do ceny komodity na koncových trzích. Přesto lze zjednodušeně říci, že hlavním určovatelem ceny je vstupní komodita a kurz amerického dolaru. Drahý dolar samozřejmě znamená na koruny dražší ropu a obráceně. Aktuálně se americký dolar pohybuje na pětiletých minimech vůči koruně.
Právě burzovní obchody a zájem investorů (a také ropných společností) vyhnaly nejen cenu ropy, ale hlavně nafty poměrně vysoko. Je to běžná situace, ke které dochází vždy, když je na trhu nejistota a strach z velkého konfliktu. Nafta je velmi důležitá v logistice a průmyslu, takže její cena vždy vystřelí rychleji než u benzínu. Burzovní obchody jsou teď hlavním důvodem, proč je nafta najednou o sedm až osm korun dražší než benzín.
Jak se určuje cena ropy?
Asi víte, že cenu ropy nikdo přímo neurčuje. Někde v Saúdské Arábii nesedí diktátor, který stanoví, za kolik se teď bude prodávat jeho barel ropy. Ovšem státy produkující a vyvážející ropu, známý kartel OPEC, stanovuje objem těžby. A tím vlastně ovlivňuje cenu, neboť poptávka je dlouhodobě stabilní (spíše rostoucí), takže s klesajícím objemem suroviny na trhu logicky roste její cena. Je to naprosto normální tržní mechanismus. Mimochodem, Rusko není součástí kartelu OPEC, ani USA. Zakládajícími členy jsou Irák, Írán, Kuvajt, Saúdská Arábie a Venezuela.
Všechna ropa nepochází z Hormuzského průlivu. Ovšem pořád je jí dost na to, aby místní konflikt zamíchal kartami na světových trzích. Především to zvyšuje náklady přepravců, kteří to pak odráží v ceně. Samotná cena ropy se pak stanovuje na burze tržními mechanismy. Státy kartelu OPEC (některé země vyvážející ropu) pak cenu ovlivňují jen tím, jaký stanovují objem těžby.
Ani diskutovaný Hormuzský průliv, který by ještě před pár měsíci skoro nikdo ani nedokázal správně najít na mapě, není nejdůležitější oblastí těžby, zpracování a dopravy ropy. Je ale natolik důležitý, že to situaci na trhu s ropou logicky ovlivní. Místní ropa pokrývá jen asi pětinu celosvětové spotřeby. Například do Evropy ropa primárně z této konfliktní zóny neproudí. Jenže vedle ceny vstupní suroviny vzrostly i náklady na přepravu, a to se v konečné ceně vždy projeví.
Roli v tom tak hraje prostý tržní mechanismus, kdy poptávka převyšuje nabídku, a to tlačí ceny nahoru. Zatímco v případě benzínu, který bývá používán hlavně pro soukromou spotřebu, mohou běžní motoristé teoreticky svou spotřebu omezit, tak u nafty, která je hojně využívána v logistice, hromadné dopravě a v mnoha zemích také jako zdroj vytápění či v energetice (dieselgenerátory jsou na odlehlých místech stále nejpoužívanější zdroj výroby elektřiny), to už tak jednoduché není.
Obecně se nafty spotřebuje více než benzínu. Denní světová spotřeba nafty je odhadem kolem 5 miliard litrů, u benzínu je to asi 3 až 3,5 miliardy litrů. Celková spotřeba ropy na světě je denně přes 100 milionů barelů (15,9 miliardy litrů).
Takže proč je teď nafta o osm korun dražší než benzín? Jednoduše to odráží současnou napjatou tržní situaci a nejistotu. To vyhnalo obchodovatelné ceny vstupní suroviny vysoko (barel ropy se teď pohybuje u 100 dolarů) a zároveň se aktivita na burzách promítla i do vyššího růstu ceny nafty.