Článek
Ferrari 330 GTC bylo představeno na ženevském autosalonu v roce 1966. Svým způsobem šlo o kupé verzi podobně půvabného kabrioletu 275 GTS a ladné křivky, které vozu darovali karosářští mistři od Pininfariny, kombinovaly designové prvky jak typu 275 GTS, tak částečně i typu 500 Superfast, zejména kolem čelní masky.
Ferrari 330 GTC se poprvé představilo v Ženevě v roce 1966, šasi pocházelo z typu 275 GTS, motor darovalo 330 2+2 Coupé
330 GTC je tedy lákavou kombinací nízkého a mírně agresivního postoje soutěžních GT vozů s elegancí soudobých luxusních modelů z Maranella. 330 GTC s typem 275 GTS sdílelo šasi, motor pak převzalo od luxusního typu 330 2+2 Coupé. Tím je fantastický 4,0l atmosférický dvanáctiválec o výkonu 300 koní, který poháněl zadní kola skrz pětistupňovou převodovku uloženou vzadu. Maximální rychlost byla na svou dobu skvělých 242 km/h.
Tento konkrétní vůz s číslem šasi 9069 vznikl v prvním roce výroby a byl doručen do oficiálního dealerství Ferrari Garage Italauto SA ve švýcarském Lausanne, které tehdy spravoval jistý Baron Emmanuel de Graffenried. Vůz pak koupil tamní usedlík Alfred Pinkas někdy v říjnu 1966.
O nějakých deset let později se vůz dle doložené historie přestěhoval do Jižní Ameriky, konkrétně do venezuelského města Caracas. Vůz tehdy vlastnil Jose di Mase, svého času vysoce postavený manažer místní banky.
Pohon zajišťuje 4,0l vidlicový dvanáctiválec o výkonu 300 koní, ten uměl luxusní kupé rozjet až na 242 km/h
Začátkem devadesátých let však Venezuelu zasáhla bankovní krize a celá země byla vzhůru nohama, načež se di Mase rozhodl zemi opustit, musel však doma zanechat i své Ferrari 330 GTC – svěřil jej tedy do opatrovnictví svému příteli, kterým byl jistý Alvin Rafael Acevedo.
Když se situace uklidnila, vrátil se di Mase domů se záměrem vyzvednout si svůj milovaný vůz. Vtip je však v tom, že Acevedo viděl pojem „opatrovnictví“ z trochu jiné stránky – odmítal di Masemu vůz vrátit, prý proto, že si jej velmi oblíbil.
Přátelské vztahy tedy vzaly velmi rychle za své a spor musel nakonec rozřešit až právník. Vůz však byl už tehdy přelakován úplně jinou barvou a navíc se na něm podepsal zanedbaný servis.
Dále už se ví jen tolik, že vůz po přelomu milénia koupila newyorčanka Denisse Rodriguez, načež si vůz v roce 2015 našel cestu do Velké Británie k firmě Bell Sport & Classic. Tou dobou už v barvě Azzuro Metallizato v kombinaci s černou kůží v interiéru.
Šasi 9069 pak prošlo rozsáhlou renovací se záměrem účastnit se přehlídek, takže se neočekávalo nic jiného než perfektní výsledek. Péče byla věnována karoserii, podvozku i převodovce a motoru, nakonec došlo i na přelakování originální barvou Verde Chiaro Metallizato a přečalounění interiéru světlou kůží včetně renovace všech panelů palubní desky. Přirozeně nechybí certifikát Ferrari Classiche.
Vůz se nedlouho po renovaci zúčastnil Přehlídky elegance v britském Salon Privé a vedl si nadmíru dobře – nakonec si totiž z přehlídky odvezl první místo. A šlo o velkou akci – slavilo se totiž 75. výročí vzniku značky Ferrari, takže konkurence byla velmi tvrdá.