Fernando Alonso slaví 45 let. Titul ve formuli 1 získal dvakrát, několikrát mu však utekl o pár bodů

Fernando Alonso Díaz se narodil 29. července 1981 ve španělském Oviedu. K motorsportu ho přivedl otec José Luis, který pro své děti postavil motokáru. Původně byla určená pro Fernandovu starší sestru, ta o ni ale nejevila velký zájem. Za volant motokáry tak usedl teprve tříletý Fernando. Otec se staral o techniku a doprovázel syna na závody, zatímco matka dohlížela, aby nezanedbával školu. Alonso už jako dítě sbíral domácí tituly a v roce 1996 se stal mistrem světa v motokárách.

V roce 2026 společně se sportovní novinářkou Melissou Jiménez přivítal na světě svého prvního syna Leonarda. Ani pozdní otcovství jeho závodní vášeň neutlumilo.

Do F1 vstoupil Alonso v sezoně 2001 s týmem Minardi, jejichž monopost patřil k nejslabším v celém poli. Devatenáctiletý Španěl však zaujal rychlostí a vyzrálostí. Jeho talentu si všiml Flavio Briatore v Renaultu a pro rok 2002 jej angažoval jako testovacího jezdce.

Závodní sedačku si Fernando vybojoval o rok později. Hned při svém druhém startu vystoupil v Malajsii na stupně vítězů a ve Velké ceně Maďarska dosáhl na první triumf. V té době se tak stal nejmladším vítězem závodu v historii formule 1.

Alonso se poté rychle zařadil mezi největší hvězdy šampionátu. Vynikal rychlostí, prací s pneumatikami, čtením závodu i schopností dostat z monopostu více, než odpovídalo jeho skutečným možnostem.

Vrchol jeho kariéry přišel v letech 2005 a 2006, kdy s Renaultem získal dva tituly mistra světa a ukončil období nadvlády Michaela Schumachera a Ferrari.

V roce 2005 porazil především Kimiho Räikkönena a ve 24 letech se stal tehdy nejmladším mistrem světa v historii. O rok později už bojoval přímo se Schumacherem. Německá legenda se na něj v závěru sezony dotáhla, Alonso však tlak ustál a v Brazílii oslavil druhý titul v řadě.

Ve svých 25 letech tak byl dvojnásobným šampionem a zdálo se, že další tituly rychle přidá. Nakonec však zůstalo jen u těchto dvou. Zatím?

V roce 2007 přestoupil do McLarenu. Jako úřadující mistr světa očekával, že bude jasnou jedničkou týmu, jenže jeho novým kolegou se stal mimořádně rychlý nováček Lewis Hamilton.

Jejich soupeření přerostlo v jeden z nejslavnějších týmových konfliktů historie formule 1. Alonso i Hamilton zakončili sezonu se stejným počtem bodů, titul jim ale v posledním závodě sezony o jediný bod vyfoukl Kimi Räikkönen. Alonso pak po jediném roce McLaren opustil a vrátil se k Renaultu.

Jeho druhé působení ve francouzském týmu ale zastínila aféra Crashgate. Jeho stájový kolega Nelson Piquet Junior při Velké ceně Singapuru 2008 na příkaz týmu úmyslně havaroval, aby výjezd safety caru pomohl Alonsově strategii. Španěl závod vyhrál, FIA však později nenašla důkaz, že by o tomto plánu věděl.

V roce 2010 Alonso přestoupil do Ferrari a hned při své prvním startu zvítězil v Bahrajnu. Do posledního závodu sezony vstupoval jako lídr šampionátu, nepovedená strategie v Abú Dhabí ho ale uvěznila za pomalejším vozem. Titul tak získal Sebastian Vettel.

Ještě blíže třetímu titulu byl Alonso v roce 2012. Ferrari sice tehdy nemělo nejrychlejší monopost, Španěl však pravidelně získával maximum možných bodů. K jeho nejslavnějším výkonům patřilo vítězství ve Valencii, kde se z jedenáctého místa propracoval až na první příčku.

O titulu se rozhodovalo až v závěrečném závodě v Brazílii. Alonso skončil druhý, Vettelovi ale šesté místo stačilo k obhajobě prvenství. Španěl prohrál o pouhé tři body. Během pěti let strávených u Ferrari tak vyhrál jedenáct závodů a třikrát se stal vicemistrem světa, vytoužený titul však nezískal.

Po sezoně 2014 se vrátil do McLarenu, který obnovil spolupráci s Hondou a sliboval návrat na vrchol. Realita byla výrazně horší.

McLareny trápil nedostatek výkonu i katastrofální spolehlivost. Alonso často končil mimo body nebo závod vůbec nedokončil. Z tohoto období pocházejí také jeho slavné ironické hlášky do týmového rádia, včetně označení pohonné jednotky za „motor z GP2“.

Přestože stále předváděl výkony převyšující možnosti vozu, McLaren nebyl schopen bojovat o vítězství. Po sezoně 2018 proto Alonso opustil kolotoč F1.

Už během působení u McLarenu se začal věnovat vytrvalostním závodům. S Toyotou v roce 2018 poprvé nastoupil do závodu 24 hodin Le Mans a hned při debutu zvítězil. O rok později triumf zopakoval a stal se také mistrem světa ve vytrvalostních závodech.

Přiblížil se tím k dokončení neoficiální Trojkoruny motorsportu, kterou tvoří vítězství ve Velké ceně Monaka, v Le Mans a v závodě 500 mil Indianapolis. Alonso má splněné první dvě části, triumf v Indianapolisu mu ale stále chybí.

V roce 2019 vyhrál s Cadillacem také čtyřiadvacetihodinovku v Daytoně a tím potvrdil, že dokáže vítězit také ve sportovních prototypech.

V roce 2020 usedl při Rally Dakar za volant Toyoty Hilux, navigátorem mu byl zkušený motocyklový šampion Marc Coma.

Přestože s jízdou v dunách neměl téměř žádné zkušenosti, dokázal v některých etapách držet tempo s těmi nejlepšími. Nejdramatičtější okamžik přišel v desáté etapě, kdy se jeho toyota při sjíždění duny několikrát převrátila přes střechu. Naštěstí oba vyvázli bez zranění a dokázali pokračovat. Alonso nakonec svůj první Dakar dokončil na skvělém 13. místě a znovu potvrdil svou mimořádnou univerzálnost.

Po dvouleté přestávce se v sezoně 2021 vrátil s týmem Alpine (bývalý Renault). Při Velké ceně Kataru vystoupil poprvé od roku 2014 na stupně vítězů.

Před sezonou 2023 však přestoupil do Aston Martinu. Hned v prvním roce získal osm pódií a v konečném pořadí obsadil čtvrté místo. Alonso se zároveň stal prvním jezdcem historie, který překonal hranici 400 startů ve velkých cenách. Ve formuli 1 tak zažil několik technických epoch, od desetiválcových motorů až po současné hybridní pohonné jednotky.

Fernando Alonso během kariéry získal dva tituly mistra světa, 32 vítězství ve formuli 1 a 106 umístění na pódiu. Dvakrát vyhrál Le Mans, ovládl Daytonu, dokončil Dakar a třikrát se pokusil zvítězit v Indianapolis.

Zároveň zůstává otázkou, kolik titulů mohl získat, kdyby jeho přestupy dopadly jinak. V letech 2007, 2010 a 2012 mu k mistrovskému prvenství chybělo jen pár bodů. Bezesporu patří mezi nejúspěšnější jezdce historie F1, jehož talent však mohl přinést větší počet titulů.

Přejeme Fernandu Alonsovi nejméně ještě jedno další vítězství ve formuli 1!