Článek
Všichni závodníci odjížděli do Saúdské Arábie s očekáváním. A v mnoha případech tam byly otazníky. Dokáží ještě pořadatelé najít něco nového? Nebude to jako ten první Dakar tady, který byl jen o rychlosti? Proč už se nejede 24h Chrono? Dokážou ji nahradit dvě maratonské etapy? A jak moc bude chybět Pustá končina, největší písečná poušť světa?
Teď už na všechny ty otázky známe odpověď! Osmačtyřicátý ročník Dakar Rally je u konce. A byl opravdu jiný… „Bylo jasné, že nám to nedají zadarmo. A pořadatelé se fakt snažili, povedlo se jim udělat mix rychlých a trialových úseků, s častou změnou tempa, navigační pasti, dvě etapy se jely jen na písku, jiné jen na kamenech… Jo, mělo to opravdu všechno a za mě s Viktorem to byl skvělý ročník, navzdory tomu, že jsme tam měli to jedno zaváhání, které nás bezesporu stálo desítku, možná i tu vysněnou pětku,“ říkal v cíli soutěže Martin Prokop, který se na Dakar vypravil s tovární technikou v podobě Fordu Raptor.
Auta
Vyrovnanost! Vlastnost, která kdysi zdobila třídu motocyklů, se přesunula do aut, vždyť v cíli je v jedné hodině po 4 800 ujetých kilometrech hned osm jezdců. A po pěti tisících kilometrech je staronovým králem Dakaru Nasser Al-Attiyah, který to dokázal pro sebe i pro Dacii. Jel přitom strašně chytře, v první půlce etapu nebyl skoro vidět, ale už nedal vedení z ruky. A chybělo málo a kvůli navigační chybě svůj devítiminutový náskok prohospodařil v poslední etapě, o které si mnozí myslí, že už o ničem nemůže rozhodnout.
Nasser Al-Attiyah vyhrál Dakar už pošesté.
Každopádně to bylo skvělé představení pro tovární Ford. Nani Roma dojel na druhém místě se ztrátou deseti minut, třetí Mattias Ekström po 4 800 ostrých kilometrech ztrácel patnáct minut. Tým, který sem přivezl osm aut, z toho čtyři přímo ve svojí režii, ukázal obrovskou rychlost. A protože bude nabízet na rozdíl od Dacie svoje Raptory i dalším soukromníkům, lze očekávat, že za rok jich tady bude minimálně dvanáct. Z toho jeden by mohla mít vedle Prokopa další česká stáj…
Výhru brala letos Dacia, ale Fordy Raptor jí dýchaly na záda.
Zato Toyota by se měla zamyslet co dál. Protože jim sice nechybí spolehlivost ani rychlost, ale když vidíte Sandridery a Raptory, tak jejich auta minimálně vypadají výrazně starší.
Obrovsky zklamaný musí být Sébastian Löeb, který skončil čtvrtý. Na třetího Mattiase Ekströma mu chybělo sedmatřicet vteřin. Ani letošní, už desátý, Dakar mu tedy nevyšel jak si představoval…
Martin Prokop doufal v lepší umístění a rychlost na něj určitě měl, ale stačila jedna řidičská chyba…
Sluší se pak zmínit, že Martin Prokop s Viktorem Chytkou si hned v první polovin soutěže sáhli třikrát na pódium v jednotlivých etapách a že druhé místo je jejich historicky největší úspěch. A příslib do budoucna, samozřejmě.
Motocykly
V motorkách se bojovalo až do posledních metrů a to, co předvedl Argentinec Luciano Benavides, vstoupí do historie Dakaru. Vyhrát o dvě sekundy je prostě senzace. Dlouho v cíli přitom ještě trvalo, než to časomíra potvrdila, protože Američan Ricky Brabec dostával za otevírání tratě časové bonusy. „Tři kilometry před cílem jsem viděl, že Ricky udělal navigační chybu a jel špatnou cestou. Je mi ho líto, ale tohle je Dakar.“
Nejtěsnější vítězství v historii Dakaru je to z roku 2003. Kevin Benavides tehdy vyhrál o 43 vteřin! Jeho bratr ale tento rekord přepsal. Těsněji už to asi nepůjde.
Nejúspěšnějším českým závodníkem je Milan Engel, který skončil v celkovém pořadí dvacátý. Pro něj a stáj MRG je ten úspěch o to větší, že jeli na čínských motocyklech Kove, a že to pro ně byl tak trochu experiment. Absolutorium si zaslouží David Pabiška, který jel ve třídě Original by Modul, tedy bez asistence, dojel na celkovém 36, místě, mezi veterány však byl nejrychlejší! Čtyři příčky za ním skončil Dušan Drdaj, který si letošní Dakar doslova vybojoval se zlomenými prsty na noze a dalšími eskapádami.
A ty zmíněné rozdíly? V motorkách to letos vážně nebylo jako dřív. První dva jezdci sice byli ve dvou vteřinách, ale celkově byli v hodině jen čtyři motorkáři. Mnoho rychlých favoritů ani cíl nevidělo…
Kamiony
Macík na hattrick nedosáhl a Loprais je (opět) druhý. Synovec slavného Karla Lopraise má tedy ve statistikách dvě druhá a dvě třetí místa, ale zlato mu chybí. Dvěma českým rivalům vyfoukl vítězství litevský závodník Vaidotas Žala. A to si všichni mysleli, včetně autora článku, že to bude česko - nizozemské mistrovství.
Macíka zastavily mechanické problémy, Lopraise stály vítězství penalizace, které taky nabral hlavně kvůli mechanickým problémům, byť na cestě do měřené etapy. Oba dva však české fanoušky nejvíc vyděsili vzájemnou havárií, která byla nakonec i podle FIA závodním incidentem, ale oba dva aktéři si asi navždy budou myslet, že šlo o chybu toho druhého.
Nejrychlejší český kamion? Aleš Loprais. Vytoužené vítězství ale stejně neurval.
Bohužel, třída kamionů chřadne, navzdory tomu, že v Sedlčanech staví jeden závodní kamion za druhým. Macík ztratil na vítěze 4,5 hodiny, ale stejně skončil na čtvrtém místě.
Ale kdo ví, co bude příští rok, protože Martin Šoltys se svým novým kamionem byl od poloviny závodu jak politý živou vodou. A to doslova, když mu jeho hlavní sponzor Albixon přivezl do Rijádu bazén, ve kterém se celá Buggyra koupala.
Letošní Dakar byl opravdu jiný než těch předchozích šest. Každopádně nabídl fantastickou podívanou a Češi sice žádné první místo nemají, ale stejně si to všichni užili. Gratulujeme!