Hlavní obsah

Blog: Tři řidičské dovednosti, které mě naučil můj táta

Foto: Jan Červenka

Pro někoho základní věc, jiného „řidiče“ to ani nenapadne

30. 10. 2019

Žijeme v době moderních asistenčních systémů, kdy auta umí dělat spoustu věcí za nás. Domácí servis se omezuje sotva na dolití kapaliny do ostřikovačů. Řidiče aby člověk pohledal, většinou sedí za volantem pasažéři, v lepším případě uživatelé. Přesto jsou věci, které platí celá desetiletí. Někteří z nás je dělají dodnes. Úkony, které vás naučil táta nebo děda a které odlišují řidiče od těch pasažérů…

Článek

Na začátku byla nevinná fotka na mém facebooku – z kopce zaparkovaný Mercedes a vytočená přední kola směrem k obrubníku. Pořídil jsem ji, když jsem se k autu vrátil, v řadě zaparkovaných vozů to měla takhle jen dvě auta. Můj starý Mercedes a jedna opečovávaná Octavia. Když jsem se ze zvědavosti podíval dovnitř, bylo jasné, že v ní jezdí člověk, co má svoje auto rád a řídit umí. Čisto, uklizeno, žádné zbytečnosti. Viditelně dobře nastavená sedačka i volant. Musel jsem se usmát. A pak cvakl tu fotku a napsal k ní něco ve smyslu: „Když parkuju z kopce, nezapomínám na jednu důležitou věc. Děláte ji taky? Nebo to berete jako přežitek?“ Tolik lajků a komentářů na něco v podstatě tak bezvýznamného… A pak mi píše šéfeditor: „Hele to je dobrý, to napiš!“ No, a tak se o to pokouším. Ale je to těžký, protože jde o úkony, které dělám naprosto automaticky, aniž bych je příliš řešil dlouhými úvahami.

Parkování z kopce

Vy, zkušení mazáci, se budete divit, ale v málokteré autoškole se tohle učí. Vytočit kola k obrubníku, zařadit neutrál, zatáhnout ruční brzdu, nechat auto „zhoupnout“ a nakonec zařadit zpátečku – čistě pro jistotu. A vy, co to neděláte, čtěte pozorně…

Když vytočíte kola k obrubníku, tak i kdyby cokoliv z následujícího selhalo, existuje vysoká pravděpodobnost, že pokud by se auto rozjelo, tak prostě zatočí, guma se opře o obrubník a škoda nevznikne žádná. Když to neuděláte a selže vám ruční brzda, vyskočí zařazená rychlost nebo se prostě jen převalí motor, tak se auto rozjede rovně a nabourá (v lepším případě) do auta před vámi. Nebo skončí až někde v křižovatce, případně někde ve zdi.

Parkovací brzdě se neříká „parkovací” jen tak pro nic a zanic. Měli byste ji používat pravidelně, je to lepší než ponechávat jen zařazenou rychlost. Jednak vám nezatuhne, ale taky šetříte motor a převodovku, když nenecháváte celou hmotnost auta jen na zařazeném rychlostním stupni. Že se auto nechá na ruční brzdě napřed takzvaně zhoupnout, to je kvůli tomu, aby se neopíralo o zařazený rychlostní stupeň. Když by třeba praskl lanovod, slouží pak zařazená rychlost jako pojistka proti rozjetí.

Ale pozor, na rovině necháváme zařazenou rychlost a ruční brzdu vezmeme třeba jen o zoubek či dva. Když do nás totiž nepozorný jiný řidič při parkování ťukne, naše auto se zhoupne, ale nedostane takovou ránu, jako když máte zařazeno takzvaně na krev.

Zahřívání motoru

Tohle je další věc, na které se spousta řidičů neshoduje. Nastartovat a vyrazit, nebo nechat motor napřed důkladně ohřát? U starších aut se nechal motor zahřát kvůli karburátorům a první vstřikovací jednotky taky ocenily, když jste vydrželi postát alespoň chvíli, než se zaplavily benzinem. Ty moderní to ale nepotřebují. Nebo snad?

Ptal jsem se na to zkušených mechaniků mockrát. A všichni říkají – zahřát, alespoň chvilku. Nikdo po vás nechce, abyste vaše tříleté auto nechali prohřívat stejně důkladně jako závodní speciál, ale představte si, co se stane, když nastartujete pár dní odstavené auto. Motor se sice začne hned točit, ale než se sedlý olej dostane na svoje místo, než se prodere filtrem a než se srovnají vůle v motoru… Odpůrci zahřívání vám budou tvrdit, že motor by se měl zahřívat společně s převodovkou (proto stojí závodní auta na kozách a mají zařazenou rychlost), a proto je dobré se hned rozjet. Ale pravda je taková, že ono opravdu stačí jen pár vteřin. Proto byste měli jako první věc po usednutí do auta nastartovat, a teprve pak řešit takové ty věci, jako je připoutání potomka, sebe, spárování mobilu nebo ladění rádia. Jsou to jen vteřiny, takže životní prostředí nezničíte, ale motoru to udělá rozhodně dobře.

A správně, platí dále i to, že plného výkonu motoru si dopřejeme až po důkladném zahřátí oleje, nejen chladicí kapaliny.

Z kopce jedu na stejnou rychlost jako do kopce

Pamatuji si, jak to říkal táta, když mně bylo šestnáct a nechal mě prvně řídit rodinný Fiat 125p. A to samé mně pak opakoval učitel v autoškole. Dělám to dodnes, i když zrovna jezdím s automatem. Důvod je jasný – brzdy!

Když jedete z kopce a začnete si hned zkraje lehce přibrzďovat, tak se vaše brzdy velmi rychle přehřejí a až budete potřebovat dole nebo před zatáčkou skutečně zastavit, bude v lepším případě jejich brzdný účinek jen o poznání horší. Ale klidně můžou i selhat. Ocelové brzdy totiž nejlépe fungují studené a suché. Proto závodníci za deště brzdy levou nohou před zatáčkou takzvaně vysuší, proto mají tuhle skrytou a nijak prezentovanou funkci i moderní systémy ABS. Ale proti přehřátí žádná elektronická obrana neexistuje, to je čistě jen na vás. A stačí si přitom zapamatovat, že „Z kopce jedu na stejnou rychlost jako do kopce.“

Říká se tomu samozřejmě brzdění motorem, kdy pohonné ústrojí klade odpor, a auto tím účinně zpomaluje. V tom případě platí, že bychom neměli motor přetáčet ani podtáčet, právě na to se tahle letitá poučka hodí nejvíc. Takže si ji zapamatujte a při jízdě z kopce používejte brzdy jen pro krátké intenzivní přibrzdění, nebo pak až na finální zpomalení. Rozhodně ale na nich nestůjte celou dobu jen tak, rádoby pro jistotu. Protože na konci nebudete mít jistotu vůbec žádnou.

A teď už je to na vás… Podělte se s námi a s ostatními řidiči v diskuzi, co vás naučil táta, děda nebo prostě jen dobrý učitel v autoškole. A co dodnes používáte bez ohledu na to, jaké auto řídíte. Těšíme se na vaše zkušenosti. 

autowebAUTOWEBaUtOwEb

Reklama