Retro design, silný motor a brutální schopnosti v terénu: Toyota FJ Crusier se vrací do hry!

FJ40 je ikona – právě on se nejvíc zasloužil o rozšíření legendy nezastavitelného a nesmrtelného Land Cruiseru, která trvá dodnes. Všechno ale začalo ještě o něco dřív, konkrétně v červenci 1951, když testovací jezdec Ichiro Taira dokázal s původní Toyotou BJ (tehdy šlo v podstatě o japonskou verzi klasického Willysu s řadovým šestiválcem) vyšplhat až k šestému checkpointu hory Fudži v Japonsku, čímž dal světu přelomový moment. Cesta do výšky 2390 metrů nad mořem byla totiž do té doby sjízdná pouze na koni, ale úspěšným výjezdem si právě model BJ získal pozornost nejen veřejnosti, ale také japonské policie a obranných sil, což následně vedlo k sériové výrobě vozidla pod pozdějším názvem Land Cruiser.

FJ Cruiser na tuto událost – a hlavně pak desítky let prověření v nejdrsnějších podmínkách naší pestré planety – navazuje hlavně ve dvou oblastech: designem připomínajícím FJ40 a taktéž nezpochybnitelnými schopnostmi. Do mixu přidává moderní komfortní a bezpečnostní prvky, ale také výkon pod kapotou.

Za celým nápadem stálo několik okolností. S koncem výroby původního FJ40 v roce 1984 začala Toyota přesouvat řadu Land Cruiser směrem k luxusu a větším rozměrům, což zanechávalo na trhu určitý prostor pro menší, drsnější auto. Toho si v polovině 90. let všimli dva pánové: produktový plánovač Dave Danzer a Yoshi Inaba, který v korporaci pracoval jako viceprezident prodeje. První jmenovaný poté začal na projektu tajně pracovat se samotným šéfem automobilky, Akio Toyodou. Plánem bylo vytvoření speciální montovny přímo v USA, které už dávno byly pro japonskou značku velmi důležitým trhem, což platí dodnes. Toyota je ostatně mezi americkými značkami jediná, co se drží v několika sériích NASCAR, od hlavní až po správnou redneck zábavu v podobě Craftsman Truck Series, kde se závodí s pick-upy a je to hodně kontaktní a agresivní.

Plány na nový FJ nakonec šéf společnosti protlačil až v domovském Japonsku, kde od správní rady získal pro projekt vysokou úroveň podpory. Cílem bylo vytvořit off-roadové vozidlo, zvané interně RYU (Rugged Youth Utility, tedy drsné užitkové auto pro mladé), jímž značka chtěla zaujmout zástupce mladších generací, kteří jí tehdy trochu unikali. Čerstvou interpretaci FJ40 mělo stvořit dvorní designové studio Toyoty zvané Calty, které se dalo do práce a připravilo různé návrhy. Nejúspěšnější z nich byl tehdy 24letý Jin Won Kim, který stvořil finální exteriér konceptu, interiér navrhl zase William Chergosky.

Koncept byl následně vřele přijat veřejností při autosalonu v Detroitu roku 2003 (v typické barvě Voodoo Blue) a s několika úpravami schválen do výroby. Pro montáž byla určena pobočka Toyoty, továrna Hino Motors v japonské Hamuře, kde se vůz montoval od roku 2006 až do roku 2022. Jelikož Toyota potřebovala auto, které bude vypadat jako designový experiment, ale mechanicky musel přežít konec světa, využila své existující portfolio komponent. Zkrácený žebřinový rám dodalo Prado 120, stejně jako zavěšení. Brzdy byly kompletně převzaty z modelu 4Runner. Motor byl používán pro řadu dalších aut, stejně jako odolné převodovky. A tak dále… Nespornou výhodou bylo snížení nákladů na vývoj, pro zákazníky pak plus v podobě snadné dostupnosti dílů.

Vyrábělo se několik různých verzí pohonu. Pro určité trhy byla k dispozici obyčejná zadokolka s pětistupňovým automatem A750E a zadním samosvorným diferenciálem. S rozvodovkou a přiřaditelným pohonem přední nápravy pracoval také podobný automat. A konečně, šestistupňový manuál byl spojen se stálým pohonem všech kol a elektronicky uzamykatelným zadním diferenciálem.

Pod kapotou se pak nekrčil žádný udýchaný naftový čtyřválec, ale rovnou čtyřlitrový vidlicový šestiválec. Benzinový sameťák 1GR-FE, určený pro podélnou zástavbu do zadokolek a čtyřkolek, byl používaný v celé řadě Toyot: od Hiluxu přes různé Land Cruisery až po Tacomu, Tundru či 4Runner. V prvních Cruiserech dosáhl s použitím proměnného časování sacích ventilů (VVT-i) výkonu 243 koní a 377 Nm při 3 700 otáčkách.

Důležité ovšem bylo, že s rokem 2010 přišel facelift, který mimo jiné přišel s výkonnější verzí motoru – díky systému Dual VVT-i vzrostl výkon čtyřlitru na 271 koní a 377 Nm točivého momentu, což ještě zlepšilo schopnosti při zdolávání terénních překážek. Motor je navíc vybaven speciálními litinovými vložkami válců, odlitými přímo do bloku motoru. Mají ostnatý profil zlepšující přilnavost mezi vložkou a blokem válců, v případě poškození stěny válce je tak nutné vyměnit rovnou celý blok válců. Ale ruku na srdce, je to Toyota, takže se vás to s největší pravděpodobností nebude týkat. Navíc je blok vybaven dalšími technologiemi, které zlepšují jeho tuhost a zvyšují účinnost chlazení. Zkrátka a dobře, šestiválec si poradí skoro se vším, co si pro něj nachystáte – ať už v Arizoně, nebo Krušných horách.

Ačkoliv FJ Cruiser vypadá jako showcar, mimo zpevněné povrchy svým předkům rozhodně ostudu neudělá. Já to sice neměl úplně šanci vyzkoušet, neboť krajina kolem je zaprvé rovinatá a za druhé vyschlá, ale zkušenosti majitelů hovoří jasně a výmluvných videí najdete dost. Cruiser si zachovává tuhost díky robustní konstrukci karoserie na rámu, což pomáhá správnému fungování odpružení. Systém nezávislého předního odpružení umožňuje zdvih kol téměř 20 cm, zatímco zadní tuhá náprava se čtyřmi rameny a příčným stabilizátorem dokonce víc než 23 cm.

Zkrátka a dobře, na skalách (které nám kolem také chybí) je to paráda – tomu ostatně napovídají i nájezdové úhly přes 30 stupňů! Doplníme přejezdový úhel 27° a brodivost sériového auta 700 mm a je nad vší pochybnost, že tohle není žádné ořezávátko, ale pořádný drsoň, co se jen tak něčeho nelekne. Na asfaltu mu pak pomáhají různé systémy, od kontroly stability (VSC) až po kontrolu trakce (TRAC) a všechno mezi tím. Ale to teď není tak podstatné.

Jdeme raději okukovat karoserii, která je zajímavá i tím, že se zadní pár dveří otevírá proti směru jízdy. Zvenku tak auto vypadá trochu jako třídveřové, ale na zadní sedadla se dá celkem slušně nastoupit. Jelikož Cruiser je reálně stále dost mladé auto, uvnitř nás kromě stylového designu palubní desky čekají i dostatečně moderní technologické a komfortní prvky. Jistě oceníte klimatizaci, displej zakomponovaný do palubní desky, slušné audio včetně bezdrátového Bluetooth, aux či USB vstupy, ale mě mnohem víc baví multifunkční ukazatele s plovoucí kuličkou, kde je sklonoměr, kompas a ukazatel venkovní teploty.

Vnitřní prostor je klasická Toyota z dobré doby – po faceliftu s bílým pozadím přístrojového štítu, ale hlavně s celou řadou pevných tlačítek pro ovládání všech komfortních i funkčních prvků. Sice působí lehce plastově, ale to také patřilo k éře, kdy vznikala. Škoda, že pískové auto v typické barvě Sandstorm (od roku 2010 pro limitku Trail Teams, později standardní barva) nemá manuál, ten bych si vyzkoušel ještě raději než trochu vláčnější, ale taktéž hladký automat. V lehkém terénu, kde se pohybujeme, vyniká sériové auto citelnou pevností a zároveň příjemným odpružením – nehrozí žádné rázy od náprav, tlumiče s dlouhým zdvihem krásně pohlcují nerovnosti a ideálně naladěný posilovač umožňuje přesnou práci s volantem.

Zelený Cruiser je upraven docela decentně tak, aby zvládl ještě víc než sériové auto. Za vše hovoří šnorchl pro přívod vzduchu k motoru či různé doplňky, včetně přídavných světel či držáků na střeše, ale hlavně stavitelný podvozek Dobinsons Spring & Suspension s odpovídajícími koly a terénními pneumatikami. A to je dost zajímavý setup, protože firma je mezi úpravci terénních Toyot doslova legendou. Aby také ne, kovář Deg Dobinson ji v australském Rockhamptonu založil už v roce 1953 a dodnes se jedná o rodinnou firmu, která na rozdíl od většiny drží vlastní fabriku přímo v Austrálii, kde komponenty vyrábí přímo z domácí oceli. Za mě jasná volba…

Tyto úpravy jsou za nás zcela v pořádku: vůz je trochu vyšší, měkčí a určitě v terénu zvládne ještě víc, než i tak dost šikovné sériové auto. Třetí, černý Cruiser už je trochu za hranou: ještě větší kola, ještě vyšší podvozek a už to není ono, protože občas někde zadrhneme, občas cítím nejistotu v řízení. Je to jen o rychlých pocitech, nejde o žádné důkladné testování, takže stále platí, že si každý může se svojí hračkou hrát tak, jak se mu líbí…

Tahle trojice si vyloženě říká o nějakou expedici, úplně to vidím. Pár kamarádů, nějaká ta pivka do chlaďáku, dlouhé večerní ohně někde v divočině, zákaz displejů, hluboké řeči o ničem a zároveň o všem, občas smích, často jen tak zasněně pozorovat hvězdy a nasávat okamžiky svobody. No, dneska to nedáme, takže se vrátíme do reality a uzavřeme připomínku báječného Cruiseru, kterého na českých silnicích potkám tak maximálně jednou za rok či dva.

V letech 2006 až 2022 bylo v Japonsku vyrobeno přes 300 000 kusů (přesné číslo Toyota nezveřejnila). Hlavním odbytištěm bylo USA, kde se podařilo prodat asi 220 000 aut; mezi další zásadní trhy patřily země Blízkého východu, domácího Japonska a dalších asijských zemí a samozřejmě také Austrálie. Po raketovém startu, kdy byl FJ Cruiser hitem zejména v USA (první roky přes 55 000 prodaných aut ročně), následoval strmý pád v letech 2008 až 2009. Když přišla finanční krize a vysoké ceny benzinu, ani retro design či schopnosti v terénu nedokázaly přetlačit aerodynamiku cihly a žíznivého motoru 4.0 V6. V severní Americe šlo k novým zákazníkům zhruba 12 000 kusů ročně. Na podobných číslech se prodeje udržely až do roku 2014, kdy Toyota nabídla Ultimate Edition a prodej na kontinentu ukončila.

To však neznamenalo úplný konec stylového auta, které trochu předběhlo svou dobu: FJ Cruiser se stal ikonou zejména ve Spojených arabských emirátech a Saúdské Arábii, kde s ním maníci v ghutrách řádili v dunách a na nekonečných plážích – prodával se až do prosince 2022. Co se týče domácího Japonska, tam dorazil paradoxně až v roce 2010 a jako lyfestylové auto vydržel do roku 2018, v Austrálii pak prodeje Cruiseru skončily v roce 2016, kdy ho prakticky vytlačila praktičtější Toyota Fortuner.

U nás se FJ Cruiser oficiálně nikdy neprodával, nyní ho ale můžete pořídit jako zajímavou ojetinu. Mnozí ho právem považují za budoucí klasiku a to, co mu vyčítali (špatný výhled dozadu, sebevražedné dveře, plastový interiér či vysokou spotřebu), je dnes bráno jako součást charakteru. Mezi zajímavosti patří, že v roce 2022, během pandemického nedostatku aut, se některé zachovalé kousky v USA na online aukcích prodávaly i za 80 000 dolarů, což byl téměř trojnásobek jejich původní ceny z roku 2014. Ostatně i dnes si FJ Cruisery drží úctyhodných 70 až 90 % své původní hodnoty.

V Evropě najdeme hlavně auta z dovozu, což je příklad představených aut, která dovezla společnost Auta z Kanady (patří pod firmu Veteráni na Truc). Cenový rozptyl u dovezených aut je zřetelný – vstupní kousky s vysokým nájezdem (a často přestavěné na LPG) stojí od 350 do 550 000 Kč, ale často jde o auta odepsaná v USA po totálce. A to nechcete. Zlatou střední cestou jsou auta po faceliftu (roky 2010 až 2014), co mají o něco hospodárnější a výkonnější motor, jsou zachovalá a mají nájezdy kolem 120 až 160 000 km. Často jsou vybavená i nějakými lepšími podvozky (jako představené auto v barvě Army Green), nebo jde o některou z různých edicí. Ceny: 650 000 až 900 000 Kč. Vrcholem jsou pak sběratelské kousky – skoro nová auta s malým nájezdem, finální Ultimate Edition a podobně. Za takové dáte klidně i přes milion!

I tyto informace naznačují, jak povedený byl koncept FJ Cruiseru, který prostě možná přišel moc brzy, nebo doplatil na finanční krizi konce nultých let. Každopádně, dneska už ceněným autem je a upřímně, i já jsem po téhle speciální Toyotě vždycky koukal. A vzhledem k cenám asi ještě chvilku budu, ale co, alespoň je stále k mání a přibývající léta jí svědčí jako starému bourbonu.