Klasická Toyota Land Cruiser má pověst nezničitelného auta. Po právu. Vyzkoušeli jsme jednu z nejznámějších verzí

Evidentně už nastala doba, kdy jsou lesní cesty zablácené, ze stromů padá listí a šedivé nebe zrovna neláká k projížďce v roadsteru. Není problém, vytáhneme něco, co se do podobných podmínek hodí úplně báječně – klasický Land Cruiser. Tento konkrétní kousek je v Česku už od svých tří let, kdy přijel z Německa. A podle všeho nebyl využíván v tak drsných podmínkách, na které je připraven, protože je výjimečně autentický a dochovaný. Původní stav ceníme a drobné nedostatky jsou součástí příběhu. Opět se sluší poděkovat klukům z Veteráni na Truc, že domluvili zapůjčení a my jsme si mohli zase připomenout, proč jsou klasické Land Cruisery pořád tak oblíbené.

Ačkoliv nás to samozřejmě lákalo, úplně ušpinit jsme ho nechtěli, proto jsme byli k technice ohleduplní, což je patrné z fotek. Než si přiblížíme, jak se s takovým „traktorem“ vlastně jezdí, je dobré připomenout trochu historických souvislostí – i když je zrovna Land Cruiser všem dobře známý a snadno rozpoznatelný, má velmi pestrou a dlouhou historii.

Pro hlubší průzkum je určitě ideální pořídit pořádnou monografii (knih je k dispozici víc než dost), my si vystačíme s lehkým přiblížením. Land Cruiser je nejdéle vyráběným autem v portfoliu značky - od roku 1951, kdy se celý příběh začal psát, bylo víceméně po celém světě vyrobeno přes deset milionů Land Cruiserů nejrůznějších verzí. A že jich bylo – ať už hlediska možností karoserie (od otevřených kousků přes station wagony až po krátké třídveřové verze), nebo pestrou nabídkou nejrůznějších motorizací. Velké popularity se raným Land Cruiserům dostalo zejména v Austrálii, kde si rychle vydobyly pověst spolehlivých a odolných aut s pohonem všech kol, a to v jedněch z nejtěžších podmínek.

Rodinu automobilů Land Cruiser lze obecně rozdělit to čtyř různých řad – základem jsou tzv. heavy-duty série, u nichž jsou hlavními vlastnostmi funkčnost, odolnost a schopnosti v terénu, a to na úkor komfortu nebo moderních technologií. Tato auta se dají rozeznat zejména podle rovných ocelových plechů karoserie a téměř vertikálního uspořádání kabiny. Patří sem řady BJ, FJ, 20, 40 a 70.

Pak jsou tu série zvané „station wagon“, dneska bychom řekli asi SUV, ač mi to slovo nejde přes prsty úplně snadno. Ta jsou víc zaměřená na komfort posádky a civilizovanější interiér. Tento koncept automobilu s pohonem všech kol, který je používaný spíš pro rekreační účely s dostatečným prostorem pro celou rodinu, byl nejprve oblíbený zejména v USA, než se rozšířil po světě. Mezi „SUV“ Land Cruisery patří série 55, 60, 80, 100, 200 a 300.

Řada 70 se později rozvinula do verzí sdružených pod názvem light-duty, primárně vymyšlených pro evropské trhy. Bavíme se o komfortnějších verzích těžkotonážních toyot s výraznějším zaměřením na komfort a pohodlí. Dostaly například vinuté pružiny namísto listových per, byly obecně menší a dostupnější než zmíněné SUV řady. Od roku 1990 tento typ automobilu dostával od Toyoty různé přívlastky – například Prado. Do této skupiny řadíme různé verze řad 70 wagon, 90, 120, 150 a 250.

Za čtvrtou odnož lze považovat Toyotu Land Cruiser FJ, model umístěný ještě pod zmíněné Prado. V současné době se chystá nové auto s tímto názvem, které bude prakticky pětidveřovým SUV, ale hodí se připomenout i původní retro FJ Cruiser ze začátku tisíciletí, dnes platící za přitažlivé, neokoukané auto. Nedávno jsme provětrali rovnou tři kousky, od vyloženě sériového až po výrazně upravený exemplář, a brzy vám o nich také něco napíšu.

Představené, krásně původní auto, patří právě do série 70. Ta je sama o sobě celkem nosnou řadou, vyráběnou od roku 1984 do současnosti, a to v domovském Japonsku (příklad testovaného auta), tak i v Kolumbii, Portugalsku a Venezuele jako dvou- a čtyřdveřový pick-up, tří- a pětidveřové SUV a třídveřový transportér pro vojáky. Jednotlivé verze byly značeny konkrétním dvojčíslím, začínajícím sedmičkou. Zajímavostí je, že během let se vyrábělo celkem pět různých délek rozvoru! A pod kapotu se dostalo (v závislosti na verzi, trhu…) celkem šest různých benzinových motorů (čtyřválců a šestiválců s objemy od 2,4 do 4,5 litru) a dokonce 17 různých naftových motorizací (čtyřválce, řadové šestiválce a dokonce i osmiválec V8, od 2,4 do 4,5 litru).

Tohle konkrétní auto používá lepší verzi základního naftového čtyřválce 2,4 litru, jemuž už pomáhá výfukové turbodmychadlo. Turbodiesel 2L-T o objemu 2 446 cm3 se vyrábí nepřetržitě od roku 1982, čímž je potvrzena jeho odolnost. Má kompresní poměr 20:1 a nabízí výkon 86 koní při 4 000 otáčkách a 188 Nm točivého momentu při 2 200 otáčkách. Při hmotnosti kolem 1,9 tuny (dle výbavy a také střechy – v našem případě pevné, existovaly i plátěné) je dynamika samozřejmě slabší, ale první kilometry jsou příjemným překvapením, protože přeplňovaný motor off-roadem pohybuje celkem sebejistě a dostatečně, zejména rozjezdy do rychlosti kolem 80 km/h jsou za nás úplně v pohodě a rozhodně lepší než s motorem bez turba, kde chybí točivý moment.

Jak jste si jistě všimli, představené auto stojí na krátkém rozvoru 2 310 mm a s celkovou délkou lehce přes čtyři metry je skutečně kompaktní a hezky obratné. Pomáhá i lehké šnekové řízení, samozřejmě nepříliš přímé, s mnoha otáčkami mezi polohami, což je u aut do terénu celkem běžné. Obě nápravy auta jsou tuhé, vpředu pracují tlumiče a vinuté pružiny (na rozdíl od větších, těžších verzí jako jsou HJ/BJ 70, kde jsou lisťáky), vzadu pak listová pera. Pohon všech kol není stálý, ale přiřaditelný – pákou se dá zvolit buď režim 2H (pohon zadních kol), 4H (pohon všech kol) nebo 4L, tedy s redukcí. Doplníme, že zadní diferenciál má uzávěrku (u většiny verzí základ, u některých příplatek) a vpředu pracuje soukolí otevřené. Většinu času jezdíme na zadokolku, ale ani přiřazení předků nebo redukce nevyžaduje víc než trochu sebevědomého grifu při manipulaci s mechanickou pátků.

Jak jsem již naznačil, my rozhodně nechceme hezké auto moc ušpinit, proto terénní schopnosti zase tak moc nezkoušíme – už podle popisu techniky nebo celkové image auta je jasné, že krátký Land Cruiser zvládne skutečně hodně. Pro mě by byly limity určitě nastavené použitými pneumatikami a vlastní odvahou, protože se v terénu zase tak často nepohybuji. A věřím mu, že ho jen tak něco nezastaví. Zajímavostí je, že dvoutunový Land Cruiser utáhne až tři tuny vážící brzděný přívěs.

Hlučný turbodiesel klasicky vibruje do interiéru a já znovu okukuji strohou palubní desku se základními informacemi, většina prvků je tu podřízena funkci. Na silnici trochu poskakujeme a rychlosti rozhodně nejsou závratné, v pomalejším terénu to s námi hází sem tam, ale víme, že všechno drží pohromadě. Fascinující je, jak skvěle je z auta vidět do všech stran a jak snadno se s ním manévruje. Ohromná rovná skla umožňují pohodlnou orientaci v prostoru, dostatečně silný motor dodá potřebnou dynamiku a klasický osmdesátkový design Land Cruiseru prostě nestárne.

Pestrá historie Land Cruiseru by samozřejmě zasloužila víc prostoru, za posledních víc než sedm dekád vznikla spousta různých verzí a zajímavých kousků. Co se týče srovnatelných krátkých sérií 70, v nabídce je stabilně docela dost aut. A ceny? Land Cruiser má obecně image nezničitelné toyoty, která funguje bez ohledu na náročnost úkolů, které dostává. A pracuje dlouhodobě, neúnavně. To se samozřejmě projevuje v tom, že si stabilně drží hodnotu. Na trhu jsou klidně desítky aut, ale málokteré je nabízeno s cenovkou pod 10 000 eur, tedy asi 250 000 Kč. Spousta na první pohled hezkých aut stojí klidně i dvakrát tolik. Takže v tomto ohledu je nabídku Truců za 290 000 Kč za představené auto velmi férová…

I když se málokdo orientuje ve složitém systému značení, jedno je jasné – Land Cruiser je fenomén, který přetrvává. Jeho schopnosti jsou prověřené nejdrsnějšími podmínkami a jeho tvary pozná každý. Patří do zlatého fondu automobilky Toyota, a to zcela oprávněně. Pokaždé, když se s nějakým svezu, mám chuť začít třeba s menší farmou. I kdyby to bylo jen proto, abych měl důvod pořídit klasický Land Cruiser.