Článek
Trabant se vyráběl ve Cvikově pod křídly VEB Sachsenring a za 26 let vzniklo přes tři miliony těchto lidových aut, z toho 2,8 milionu kusů typu 601. Z továrny vyjížděly sedany Limousine, kombíky Universal a otevřené vojenské a později volnočasové modely Kübel, respektive Tramp. Ale nikdy se sériové nevyráběl kabriolet.
Otevřenou verzi má na svědomí firma Ostermann, specialista si vybíral ty nejlepší exempláře na přestavbu, což bylo vzhledem k horší výrobní kvalitě náročné. Mezi roky 1995 až 2004 vyrobili celkem 600 kabrioletů. Střecha se stahuje manuálně a znamená to trochu delší práci a odcvakání spousty cvočků. Bez střechy je v autě samozřejmě průvan.
V tomto případě jde o verzi 601 S se zadním bílým couvacím světlem a průtokoměrem. Navíc byl dodělán i palivoměr. Díky absenci střechy se dozadu nastupuje opravdu skvěle a můžete se tam krásně rozvalit. Komplikuje to jen jedna věc, a to sice neoriginální přední sedadla. Jsou samozřejmě mnohem lepší a pohodlnější než ta východoněmecká a nabízí lepší řidičskou pozici, ale jsou z nějakého pětidveřového auta, takže nemají rychlé sklápění a kvůli nim je uvnitř ještě o fous méně místa. Vpředu je jinak vše při starém, vyosené pedály, nemožnost odložit někam levou nohu, řadička pod velkým plastovým volantem a dlouhá polička pod celou palubkou z modernizované verze. Na té najdete dodělané moderní rádio od předchozího německého majitele, ale popravdě ani nemám náladu si ho zapnout. Líbí se mi zelené budíky, které jsou také upravené.
Zelené budíky, moderní přední sedadla a dodělané rádio jsou takřka jediné úpravy interiéru.
Jako každý trabant, i kabriolet má koncepci vše vpředu a motor uložený napříč, což bylo ve své době spolu se samonosnou karoserií dost pokrokové. Pohání ho dvoutaktní vzduchem chlazená dvouválcová šestistovka P65 spojená se čtyřstupňovým manuálem. U tohoto auta byly některé díly motoru nalakovány modrou barvou. Výkon je 26 koní (19 kW) ve 4 200 otáčkách, točivý moment 54 Nm ve 3 000 otáčkách a maximální rychlost by měla být 100 km/h. Není to mnoho, ale trabant je v nižších rychlostech příjemně svižný. Na čtvrtém stupni je volnoběžka a řadí se pod volantem. I všechno další ovládání je jednoduché. Podvozek tvoří příčné závěsy a příčná listová pera. A přijde mi méně hlučný než běžné sedany, i když pořád má ten typický zvuk. Ale tady tolik nerezonuje v kabině, když máme staženou střechu.
Když je prosté a jednoduché auto najednou zajímavé
Vše je vymyšlené tak, aby bylo auto levné, jednoduché a v případě problémů se snadno opravovalo. Podružnostmi typu pasivní bezpečnost nebo ekologičnost, těmi se ve Cvikově nikdo nezabýval. A vlastně ani uživatelským komfortem, takže při každém tankování vás čeká přilévání aditiva do nádrže. Čím menší je oktanové číslo, tím lépe se motor projevuje. Alespoň že z nádrže vám palivo odtéká do motoru samospádem, a tak se vám nikdy neporouchá čerpadlo. Spotřeba se pohybuje do sedmi litrů.
Modře lakované díly a rozpěra, tak to určitě pojede lépe, co myslíte?
Běžný trabant váží 615 kilogramů a má lehkou karoserii, ale kabriolet díky výztuhám trochu nabobtnal. Duroplastová karoserie by samu sebe neunesla, a tak je tu masivních výztuh opravdu dost – ve dveřích, v rámu čelního okna, falešný zpevňovací sloupek od vrcholku čelního skla přes přední boční okno a mezi tlumiči vpředu i vzadu.
Jízdně nepřekvapí, ale pozornost máte zaručenou
Design se u kabrioletu moc neměnil, takže všechny vypadají plus minus stejně. Úpravce si akorát udělal formu na líbivý přední nárazník, nešetřil chromovými doplňky a vůz osazoval hezkými litými koly s pneumatikami 155/70 R13. Za nimi jsou brzdy, ale zpomalovat auto se jim vážně moc nechce. Ale to nevadí, Trabant Cabrio je prostě ideální parťák na příjemné kochací projížďky za hezkého počasí.
Kabriolety budí pozornost, tenhle ale více než jiné.
Projížďka s kabrioletem byla sice krátká, ale hlavní bylo zjistit, že Ostermann jezdí prakticky stejně jako ostatní trabanty a zase mě překvapuje svou agilitou. Jen je v něm větší průvan a díky vyšší hmotnosti o něco lépe sedí na silnici, byť odskakování na hrbolech nezmizelo. Standardně se do auta nemontovala žádná větrná clona, takže si ji majitelé vyráběli sami dodatečně, pak je to jako jakýkoliv jiný kabriolet. A stejně jako u většiny kabrioletů, i když jedete v trabantu, otáčí se za vámi lidé a mávají vám děti. Vlastně, když o tom přemýšlím, to se mi dělo v každém trabantu, ale u kabrioletu je to jistější. Mimochodem u nás jich je zhruba třicet.
Trabanty končily se čtyřtaktním modelem 1.1, o němž jsem kdysi již článek měl, ale ani já, ani muzeum jsme nedohledali, že by Ostermann vyrobil některý z kabrioletů na jeho základu.
Ano, muzeum, protože tenhle růžový kousek se základem z roku 1980 je z expozice Příběhy dvoutaktů z muzea v Plzni Lobzích, které vystavuje téměř všechna osobní vozidla z Východního Německa. Kabriolet byl do sbírek zakoupen od jeho prvního majitele z Hamburku. Růžovou barvu vybral už on podle posledního vyrobeného čtyřtaktu a s těmi ploutvičkami vážně vypadá jako zmenšený cadillac. Firma Ostermann ale prodávala za necelé dva tisíce marek i přestavbové sady, takže si dost možná někdo postavil čtyřtaktní kabriolet svépomocí.
Když dnes najdete Ostermann Cabrio v inzerci, budete muset vytáhnout několik stovek tisíc korun. Pro fanoušky německého duroplastového vozítka to ale není problém a trabant má fanoušků opravdu hodně. A těm už jeho objektivní nedostatky vůbec nevadí, protože jej mají jen pro radost.