Článek
Článek si také můžete poslechnout v audioverzi.
Japonská automobilka Mitsubishi uvedla v roce 1969 na trh kompaktní model Galant coby nástupce modelu Colt. Galant se ale v roce 1983 posunul výš do střední třídy (Mitsubishi občas dokonce mluvilo o vyšší střední třídě, ale to byly spíš jejich marketingové sny) a dostal pohon předních kol. Z této generace byl odvozen luxusnější model Sapporo, o kterém jsem už na Garáži psal. Skočme ale trochu dopředu na následující generaci. Původně se vyráběla jen v Japonsku, ale od devadesátých let se připojila výroba i v USA pro tamní trh. V Kanadě se auto prodávalo pod názvem Dodge 2000 nebo Eagle 2000.
Už jsem zmínil, že od osmdesátých let mají galanty motor vpředu napříč a pohon předních kol. Šestá generace, která pózuje na našich fotografiích, se začala vyrábět v roce 1987 a stojí na stejné platformě jako předchůdce. Přesto se Galant stal japonským autem roku. Konkrétní vůz z roku 1992 je exponátem strnadického Retroautomuzea a vypadá stále dost dobře. Design Shinichiho Mitsuhashiho prostě nestárne. Auto se nabízelo tehdy jen jako čtyřdveřový sedan nebo tento pětidveřový liftback, praktické kombi ještě v nabídce scházelo.
Místo kombíku liftback? Proč ne, Saabu to v té době také fungovalo.
V roce 1991 byl Galant modernizován a poznáte jej podle nové masky. Nízký předek ale jako celek působí hodně elegantně a přísně. Vzadu jsou zase svítilny opticky spojené reflexním prvkem. Docela hezká jsou originální litá kola. Přesto se o něm kdysi vtipkovalo, že pokud z něj sundáte znaky Mitsubishi, můžete na něj nalepit jakékoliv jiné a nikdo si toho nevšimne. Prý ani designér vozu. Ale taková tehdy japonská auta byla, a tak bych to nevyčítal zrovna Galantu.
Když se povede interiér…
Interiér verze GLSi mě nadchl, a to nejen spoustou odkládacích míst. Sedím krásně nízko a pohodlně ve fantastických sedačkách. Přístrojová deska je přehledná, palubka je z kvalitního plastu a krásně zpasovaná. Výbava je slušná a obsahuje klimatizaci i elektrická okna. Nad hlavou je šíbr, který zpříjemní každou letní vyjížďku. A v interiéru ani v tomhle věku nic moc nevrže, neskřípe. Vzadu už je prostor spíš jen průměrný, ale kompenzují to měkká a pohodlná sedadla. Když měl někdo štěstí a sehnal u nás tohle auto v roce 1992, musel si připadat jako král.
I když osobně u mě s designem vyhrává klasický sedan.
Galant má motor vpředu napříč a poháněná přední kola. Existovaly sice přeplňované varianty VR-4 s pohonem všech kol (tato varianta závodila i v mistrovství světa rallye, byť s Lancií Deltou Integrale se nemohla měřit), ale obyčejné verze si vystačily s pohonem jen těch předních. Paleta motorů začínala na šestnáctistovce a končila na tomto krásně pružném dvoulitrovém šestnáctiventilovém řadovém čtyřválci 4G63 DOHC s přímým vstřikováním, který je tu spojený s nerozbitným pětistupňovým manuálem. Ten má nádherně čistý, ale dost měkký chod v kulise. Spotřeba se pohybuje kolem osmi litrů.
Mohlo by to být obyčejné auto, ale ono tak dobře jezdí!
Nejluxusnější varianty mohly mít dokonce adaptivní vzduchový podvozek Dynamic ECS, ale tady je klasika s nezávislým zavěšení (vpředu lichoběžníky, vzadu víceprvek). Naladění je bez výhrad výborné. Auto je sebejisté v zatáčkách a krásně stabilní. Přesto není vůbec tvrdé, což by od sedanu střední třídy nikdo nechtěl. Takové vozidlo má být pohodlné a nesmí vás unavit na delší cestě, což Galant dokáže. Vůbec neměl být sportovní, ale chová se v zatáčkách tak sebejistě, že by si z něj lecjaký ostřejší sedan mohl vzít příklad. Ale přitom je Galant stále komfortní a neruší vás na hrbolech ani výmolech. Tak kultivované auto se jen tak nevidí.
Interiér má rozhodně zvládnutou ergonomii a v tomto exempláři odolává zubu času.
Pochválit musím odhlučnění, které je prvotřídní. Zejména v nižších otáčkách motor vůbec neslyšíte. Je to vlastně škoda, protože má krásný zvuk a rád se nechá vytočit. Alespoň je tedy tento větší model krásně pružný a ani po tolika letech s ním nebudete brzdou provozu. Předjíždění mu nebude dělat žádný problém. Uvítal bych ostřejší a silnější brzdy, abych se s ním ještě odvážněji pouštěl do zatáček.
Výroba Galantu byla ukončena v roce 2012 (šlo o devátou generaci), dalších pět let existoval ještě model Galant Fortis, což byl ale obyčejný Lancer deváté generace. Tato šestá generace se přestala vyrábět už v roce 1994 a až na výjimky jako sportovní VR-4 nebo AMG varianty není vůbec drahá.
Sehnat se dá za pár desítek tisíc korun, ale moc jich v inzerci nenajdete. Zkrátka zmizely, protože nikomu nepřišly zajímavé, jen pár skalním fanouškům. A dost jich také pohltila koroze, které mitsubishi nevzdoruje nejlépe, byť má docela silné plechy. Poznáte to při otevření těžké kapoty. Motory trpí na úniky oleje, zlobící svíčky a na nápravách se objevuje vůle v čepech. Když má vůz hodně najeto, můžete od podvozku slyšet dost pazvuků. Vůle se může objevit i v řazení a na prvních dvou stupních odcházejí synchrony. Problém je, že díly se už nebudou shánět snadno. Ovšem Galant jako takový je, jak už to u japonských aut bývá zvykem, velice spolehlivý.