Definice splašených trubek: Divoce oranžový caterham je brutálně puristická šílenost, kde zažijete opravdové spojení se strojem

Upřímně přiznávám, že se v různých stavbách a kreacích na téma kultovního Lotusu Seven příliš neorientuji a až na výjimky mě míjely, ale určitě vím jedno – koncept lehkosti v kombinaci se slušným výkonem a nádechem skutečného motorsportu, zaměřený hlavně na ryzí řidičský zážitek, je nepřekonatelný. Ve stručnosti se sluší připomenout, že původní sportovní Lotus Seven byl vyráběn ve Velké Británii v letech 1957 až 1973. Za konceptem otevřeného dvoumístného autíčka s odkrytými koly stál samozřejmě Colin Chapman a jeho filozofie dosažení výkonu skrz nízkou hmotnost a jednoduchost. Už původní koncept byl velmi úspěšný i proto, že mohl legálně na silnici a zároveň nabídl parádní schopnosti při víkendovém vyžití na okruzích.

Celkem vzniklo více než 2 500 aut a já již upřímně potkal jen několik, a to na velkých akcích na Západě. Jelikož recept byl tak jednoduchý a funkční, vznikala celá řada různých kopií a staveb (kitů), které původní koncept více či méně úspěšně napodobovaly a rozvíjely (za všechny zmiňme třeba zajímavou nizozemskou firmu Donkenvoort). Českou stopu pak nesl i Kaipan se svým modelem 57a, který jsem testoval někdy před deseti lety s motorem 1.8 Turbo, a stále je ve Smržovce nabízen.

Jediným výrobcem, který se dá brát jako skutečný následovník, je ale společnost Caterham Cars Ltd, která po ukončení produkce od Lotus Cars koupila práva a už v roce 1973 začala stavět Caterham 7 (neboli Seven), který byl přímou evolucí Lotusu Seven třetí série. V průběhu času vznikala řada různých verzí, ale také například exotický roadster Caterham 21, o němž jsem doteď neměl ani tušení. Mimo silniční stroje si zaslouží zmínku i čistě okruhová placka zvaná Caterham-Lola SP/300.R s hmotností 545 kg a motorem Ford Duratec 2.0, jenž i za pomoci kompresoru nabídl 300 koní.

Rychlý náhled do historie uzavřeme tím, že od roku 2011 patří Caterham pod Team Lotus, takže kruh se uzavřel. V současné době nabízí Caterham Group, nyní již fungující pod japonskou společností VT Holdings, stále svůj model Seven. A nově, od června roku 2024, sídlí společnost v moderní hale v britském Dartfordu a ročně zkompletuje až 750 automobilů, a to ve 33 montážních boxech tradičním konceptem „one man, one car“. Ano, chystají se i na elektrické „lehké“ sportovní kupé ProjectV, ale tato cesta do budoucnosti mě při pohledu na oranžovou potvoru, lesknoucí se v jarním slunci, upřímně nezajímá.

Kde se mi silueta „sedmičky“ nejvíc dostala pod kůži? Určitě díky kultovnímu francouzskému bijáku Policajt nebo rošťák z roku 1979, kde si ji naplno užíval J. P. Belmondo (aka komisař Borowitz), a jedné speciálnější scéně za druhou. Ať už se bavíme o úvodní situaci z dálničního odpočívadla, nebo průjezdu prosklenými dveřmi rovnou do obýváku, laškování v kempu či závěrečnou scénu se zahozeným deštníkem, specifické sportovní auto navždy zůstává součástí celkové atmosféry filmu. Ostatně máme tu v Česku jednoho nadšence, který se svým caterhamem nejen objíždí skoro všechny srazy a akce, ale také navštěvuje místa ze zmíněného filmu. Takže zdravíme Dušana…

Zpět do reality jižních Čech. Jako tradičně jsem u společnosti Veteráni na Truc a jako obvykle vám jdeme přiblížit něco z dobrot, které se tu urodily. Jedním z novějších přírůstků je právě Caterham Super Seven z roku 1991, kterého dal do prodeje kamarád Honza.

Proč se takového auta, které u něj dostávalo skutečně exkluzivní péči, a navíc se jedná o velmi zajímavou specifikaci, zbavovat? Asi to znáte, stačí blbé zranění při sportu a najednou už nejsou „splašené trubky“ zrovna nejpohodlnější způsob přepravy. A i když si to možná neradi přiznáváme, člověk také trochu stárne a zpohodlní. Tak či onak, důvody jsou jasné, ale je třeba připomenout, jaké auto se vlastně snaží najít toho správného nadšence, který se stane jeho následujícím majitelem a jemuž budeme vlastně v dobrém závidět.

Caterham do svých jednotlivých aut dával různé motory – zmiňme třeba Fordy Crossflow, Zetec, Sigma či Duratec, ale také Rover řady K, tříválcové Suzuki s turbem, Cosworth s výkony přes 200 koní nebo Vauxhall/Opel. A právě to je případ představeného cata, který byl jako nový v roce 1991 prodán holandským zastoupením společnosti Seventh Auto. Původně byl osazen motorem Rover 1,6 litru a předchozí majitel ho měl do roku 2023. To by byl celkem běžný příběh, kdyby nebyl vůz v roce 2014 kompletně přestavěn do dobové specifikace Caterham HPC Swindon Racing Stage 3 a otypován výrobcem/dovozcem. Skutečnosti jsou zdokumentovány mimo jiné daňovým reportem či vlastními čísly a štítky.

Přestavba se uskutečnila z nových dílů (Caterham plus Opel C20XE neboli původně tzv. red top) dle specifikace firmy Swindon Racing v nejostřejší verzi – tedy s kovanými písty a ojnicemi, ostrými vačkami, suchou vanou, otevřeným sáním s integrovaným vstřikováním paliva a řadou dalších vylepšení. Zajímavostí je, že motor byl otypován a očíslován přímo výrobcem. Je asi jasné, že takhle speciálních, dobově postavených aut jsou maximálně nižší desítky kusů (a to včetně původních HPC vozů).

Jak se k takovému automobilu dostat? Dnes je to snadné, stačí zajet k Trucům a mrknout na tu krásu – upřímně jsem neviděl auto, které by tak dobře drželo pohromadě a bylo tak pěkně, čistě postaveno. Je to vidět už jen z toho, jak stojí na silnici… Současný majitel Honza ho získal přímo od dlouholetého importéra caterhamů ze zmíněné firmy v Holandsku. Bavíme se o jistém Arno Hubertsovi, který se ve vysokém věku rozhodl odejít do důchodu a i kvůli problémům po brexitu rozprodat svůj sklad aut a dílů s tím, že zároveň nabízel i několik rozdělaných renovací caterhamů. Právě něco takového měl v plánu pořídit i Honza, konkrétně jeden rozdělaný kousek v barvě Kavasaki green. Jenže cesty osudu jsou nevyzpytatelné, a když se při domlouvání dohody na dvůr přiřítila tato oranžová bestie, zelené auto bylo okamžitě zapomenuto. Stačilo krátké svezení a bylo zřejmé, že právě tohle auto pojede do Česka.

Ultimativně postaveno, aby bylo i ultimativně používáno. Když si člověk uvědomí, že ke Trucům dojel nějakou nejmenovanou novou pračkoledničkou absolutně bez emocí a najednou se souká do puristického a nepříliš prostorného caterhamu v zářivé holandské oranžové a snaží se pevně připoutat čtyřbodovými pásy, svět nemůže být kontrastnější.

Tedy může ve chvíli, kdy se probouzí výrazně upravený čtyřválec s velmi hlučným bočním výfukem 4-1. Ocelový rám s několika málo díly karoserie se chvěje a vibruje a nás čeká první seznámení. Nejprve zahřátí kapalin vzácného motoru C20XE a také lepivých pneumatik Avon, nazutých na lehkých 13palcovýh kolech. Zatímco se sžívám se specifickým pocitem otevřené hračky a pneumatiky odhazují kamínky všude kolem, postupně se vyplavuje adrenalin. A já si uvědomuji, že rukavice jsou sice fajn, ale místo kšiltovky by to chtělo spíš helmu. Ale co už, s tím si poradím.

Celá tahle oranžová věc je naprosto brutální. Samozřejmě i faktem, že tady nepracuje nějaký obyčejný Rover, ale upravený čtyřválec DOHC s objemem 1998 cm3 a výkonem 186 kW, tedy přes 250 koní! Není třeba zbytečné pompéznosti, aby bylo všem jasné, že při provozní hmotnosti 685 kg to znamená, že tento vzácný cat je skutečně definicí splašených trubek a dramatické dynamiky bez jakýchkoliv kompromisů.

Závodní motor upravený dle vzoru BTCC dává to nejlepší v úzkém spektru vyšších otáček, kde je třeba ho držet. To se mi na běžné okresce tak úplně nedaří a po pár zatáčkách je mi jasné, že vůbec nemám šanci využít potenciál, který je mi nabízen. Nevadí, i tak si dávám zase další a další zatáčky, protože na rozdíl od různých staveb a bastlů, které sice navenek mohou vypadat dobře, ale ve skutečnosti nefungují, je tohle auto, které fakt drží pohromadě, a díky tomu si brzy získává moji důvěru.

Celá drobotinka o délce 3380 mm na rozvoru 2250 mm se dá dokonale skládat do zatáčky s citelným zakousnutím samosvoru Quife na zadní nápravě. Pneu nedosahují optimální teploty, takže občas na výjezdu ze zatáčky krotím mírnou přetáčivost, ale je to tak snadné a přirozené, že si člověk doslova na centimetry vybírá přesnou stopu. Po sérii několika vlásenek dostávám první křeč do levé ruky, protože volant je nutné držet fakt pevně. S dobrou pozicí za volantem a tím, jak je celek tuhý a pevný, jsem se strojem skutečně jedno tělo a jedna duše, takže si dovoluji trochu zrychlovat…

Dynamika mi připadá extrémní, a to se zdaleka neblížím takovým hodnotám, jaké by se daly pilovat na závodní dráze, o bočním přetížení či pocitu z maximálního brzdění ani nemluvě. Ale i tak je to fascinující, strašně hlučný a mechanický zážitek, při kterém člověk může v rozmazaných setinách vteřiny sledovat každý vroubek asfaltového povrchu. Je to tak omamné! A tak ultimativní, bez zbytečných pozlátek, rozmazlovacích prvků a různých zbytečností. Jen plně funkční celek s tak velkým potenciálem… Jak rychle jedu? Vůbec netuším, nemám čas sledovat žádné ukazatele, jen řídím a cítím se jako závodník z doby předtím, než nám do zákonů fyziky začala mluvit elektronika.

Auto s oranžovou sedmičkou na masce, kterou Honza nalakoval 6. května 2024 na počest prvního vítězství Landa Norrise ve formuli 1, je skvělou továrnou na zážitky, která by mě dlouho učila a vysmívala se mým pokusům najít její limity. I pár desítek kilometrů stačí k tomu, abych na caterham začal pohlížet zcela jiným pohledem. Tyhle bláznivé ocelové trubky nikdy nebudou masovkou pro všechny - a to je vlastně dobře. Pro ty, kteří nakouknou pod pokličku tohoto speciálního automobilového rodu, ale budou v srdcích navždy pevně zakořeněné. Neustále připomínající geniální a jednoduchou filozofii Colina Chapmana, která se v době dvou- či třítunových přepravníků bez jakéhokoliv stylu zdá čím dál vzácnější a zároveň přitažlivější.

Nemyslím si, že je u nás v Česku aktuálně v nabídce zajímavější caterham, ať už z hlediska dobové specifikace, historie nebo celkového stavu. Ptáte se, jestli takhle hračka stojí za částku 1,1 milionu Kč, za niž je u Truců nabízena? Za mě určitě, protože je tak ultimativní, vzácná a zároveň funkční. I když tento typ aut není mojí krevní skupinou, oranžová potvora si mě získala na první dobrou.

Věřím, že nový majitel si prodlouží život litry vyplavených hormonů štěstí a své investice rozhodně nebude litovat. A já? Já si jdu vyměnit zpocené tričko a na chvilku se usadím na lavičku u cesty, abych vstřebal dojmy a přestaly se mi z přívalů adrenalinu klepat ruce.